Praha - Volba mezi utrpením a předčasnou smrtí není fér, reagují odborníci na návrh, který by uzákonil právo na eutanazii. Podle nich by stát měl nejprve zajistit přístup ke kvalitní paliativní péči, která má za cíl především mírnit bolesti nevyléčitelně nemocných pacientů.
Ředitel Centra paliativní péče Martin Loučka považuje za mýtus, že by těžce nemocní lidé v Česku umírali v nesnesitelných bolestech. Právě to bývá častým argumentem zastánců eutanazie. „Pokud pacient v našich podmínkách umírá v bolestech nebo jinak nesnesitelně trpí, je to způsobeno špatným poskytováním zdravotní péče. Dnešní medicína nabízí dostatečně účinné léky pro zvládnutí i té nejtěžší bolesti,“ říká Loučka.
Návrh na legalizaci eutanazie předložil poslanec ANO a profesor informatiky Jiří Zlatuška. Sepsal ho ale Zlatuškův asistent a právník Milan Hamerský, který o uzákonění práva na dobrovolnou smrt rukou lékaře usiluje více než deset let. „V Česku umře sto tisíc lidí ročně a tisíce trpí jen proto, že se politici bojí," tvrdí Hamerský.
Podle loňského průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění s uzákoněním práva na eutanazii souhlasí dvě třetiny lidí. Ve sněmovně je ale situace jiná – vládní lidovci si do koaliční smlouvy prosadili, že eutanazii podporovat nebudou.
Sám Zlatuška návrh považuje především za impuls k celospolečenské diskusi. „Nesnažím se tvrdit, že to musí být norma, která v této podobě projde. Ale je to forma, jak zahájit politickou debatu,“ podotkl poslanec. Jím předložený zákon by umožnil dobrovolný odchod ze světa za asistence lékaře lidem, kteří sepíší „žádost o důstojnou smrt“ opatřenou úředně ověřeným podpisem. Odevzdat by ji mohli i zcela zdraví lidé, pro případ, že by se jednou potýkali s nevyléčitelnou nemocí.
Podle uznávaného amerického lékaře a odborníka na paliativní péči Rolfa Seana Morrisona, kterého Centrum paliativní péče minulý týden pozvalo do Prahy na přednášku, ale k této debatě ještě nenazrál čas. Nejprve by Česko, ale stejně tak i Spojené státy nebo Británie nejprve měly věnovat alespoň pět let rozvoji paliativní péče tak, aby byla dostupná všem, kteří ji potřebují. "A až pak veďme společenskou debatu o tom, jestli bychom měli legalizovat eutanazii, nebo ne. To je něco, co voliči v každé zemi dokážou rozhodnout. Ale udělejme z toho férovou volbu," říká Morrison.
Lidé s vážnou nemocí přemýšlejí jinak
Martin Loučka připouští, že i za situace, kdy by paliativní péče byla široce dostupná, určitá část lidí by i tak o dobrovolnou smrt rukou lékaře stála. „Takoví lidé dnes ostatně o eutanazii žádají v zemích jako Belgie nebo USA. Byl by však omyl myslet si, že samotný fakt nevyléčitelné nemoci a různých fyzických a psychických obtíží z ní pramenících automaticky obhajuje legalizaci eutanazie jako nutné opory pro tyto pacienty,“ zdůrazňuje Loučka.
Morrison se během své praxe setkal jen s minimem lidí, kteří by poté, co se jim dostalo kvalitní paliativní péče, i nadále chtěli svůj život ukončit. Podle amerického lékaře kanadského původu se zásadně liší způsob, jakým o eutanazii přemýšlejí zdraví, a naopak nevyléčitelně nemocní lidé.
"Když jsme zdraví, říkáme si: pokud bych na tom byl velmi špatně, nemohl bych si představit další život, raději bych si vzal prášek a skončil to. Takhle ale lidé s vážnou nemocí nepřemýšlejí. Když mají na výběr žít pohodlně a déle, nebo skončit život předčasně, naprostá většina řekne, že chce dál žít,“ podotýká Morrison.
V Americe některé státy povolují asistovanou sebevraždu. V Evropě eutanazii jako první legalizovalo v roce 2002 Nizozemsko. Následovala Belgie, kde už je povolená i u dětí. Dále mají na asistovanou sebevraždu právo lidé v Německu, Lucembursku nebo Nizozemsku. Podle dat ze zprávy Quality Death Index, která loni zveřejnil časopis The Economist, je ale v této zemi paliativní péče na daleko lepší úrovni než v Česku, které v žebříčku skončilo na 33. místě za Litvou, Mongolskem nebo Polskem.
V českých hospicech podle Loučky umírají jen tři procenta lidí a v nemocnicích specializovaná paliativní péče prakticky neexistuje.
