Praha - Šéfku pražského ANO Radmilu Kleslovou nebylo posledních několik měsíců téměř vidět. Pravá ruka Andreje Babiše se stranila novinářů poté, co hnutí nevyšla nominace Jana Kasla na pražského primátora a jen těžko shánělo nového lídra.
Znovu vystoupit přiměl kandidátku na starostku Prahy 10 právě Kasl, který na ni opakovaně útočí kvůli spojení s StB. V rozhovoru pro Aktuálně.cz Kleslová promluvila o své minulosti i o tom, jak se v Praze vybíraly kandidátky.
Při výběru kandidáta na primátora prý zůstala - stejně jako ostatní členové hnutí – stranou. Babiš, pro kterého je jinak Kleslová jednou z nejbližších spolupracovnic, tentokrát rozhodoval bez konzultace s ní. "Mělo to probíhat jinak. Ale ve chvíli, kdy je na to čas pár dnů, jsme byli za Babišovu pomoc vděční. I když to třeba nebylo úplně standardní,“ popisuje hledání lídra.
Radmila Kleslová
Jednapadesátiletá rodačka z Vysokého Mýta vystudovala práva na brněnské Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně, doktorát získala na Karlově univerzitě v Praze. V 80. letech pracovala v podnicích Centrotex Praha a Zelenina Praha. Před revolucí byla evidována v komunistické Státní bezpečnosti pod krycím jménem Lia. Později pracovala jako advokátka i jako lobbistka pro Agrofert Andreje Babiše. V 90. letech vstoupila do ČSSD, kde dlouhá léta zasedala i v ústředním výboru. Na začátku letošního roku přestoupila do ANO, kde se stala šéfkou pražské organizace. Je místostarostkou na Praze 10 a kandiduje na post starostky.
A.cz: Můžete popsat, jak prakticky probíhalo sestavování kandidátky pro pražský magistrát? Údajně jste na ní pracovala jen vy a pan Babiš.
To určitě ne. Každá organizace navrhla své kandidáty. Je pravda, že ta první místa doporučil pan Babiš, ale to jsme věděli od začátku, že pomůže s osobnostmi. I když máme kvalitní členy, nejsou tak mediálně obratní a známí. Takže jsme tu pomoc uvítali a nikdo s tím neměl problém.
A.cz: Mně ovšem část lidí z ANO říkala, že jsou se způsobem, jakým se lídr vybíral, hodně nespokojení. Jména se třeba dozvídali až od novinářů…
No já jsem byla prakticky ve stejné pozici. V neděli jsem se vrátila z dovolené a v pondělí se dozvěděla jméno.
A.cz: A nemělo by to probíhat trochu jinak?
Víte co, v každém případě to mělo probíhat jinak. Ale ve chvíli, kdy nám pan Kasl vzal mnoho měsíců času, to jinak nešlo. Já z toho byla na nervy, všichni už měli po sněmech, my neměli nic. Byli jsme v situaci, kdy jsme byli vděční za pomoc s hledáním důvěryhodné, schopné a mediálně zdatné osobnosti. I když to třeba nebylo úplně standardní.
A.cz: Dával vám Babiš za vinu, že jste to v Praze nezvládla ukočírovat?
Ukočírovat pana Kasla? Postupem času pochopil, že to není v lidských silách. Myslím, že se na nás nezlobil, protože cítil i díl viny za to, že ho přivedl. Pan Kasl si naši nabídku vysvětlil tak, že si udělá kandidátku svých 65 lidí, a ještě chtěl vlastní lidi do vedení městských částí. Je úplně logické, že hnutí řeklo, že to takhle nejde.
A.cz: Takže podle vás nejde ani tak o souboj mezi ním a vámi, ale o spor s oblastními organizacemi?
Ano. On chodil za předsedy oblastí a nabízel jim různá místa. Pár oblastí si tím získal na svoji stranu, máme s tím nyní trochu problém. Zákulisně tenkrát začali dělat věci proti ostatním.
A.cz: Takže si teď navzájem oblasti nedůvěřují?
Myslím, že už se to zlepšilo a opadává to. Trošku nám tam ale problém udělal, ne každý předseda byl natolik silný, aby odolal slibu, že dostane místo náměstka.
A.cz: Jaký je váš názor na angažování příbuzných na kandidátkách – kandiduje třeba paní Žilková či paní Komárková…
Přijde mi logické, že v jedné rodině kandidují za jednu stranu. Určitě znáte významný příklad, jeden je v ČSSD, druhý v KDU-ČSL a oba mají vysoké posty – nepřipadá mi to logické.
Tak i u Stropnických kandiduje syn za jinou stranu než otec…
No ano, ale tady u toho příkladu, co zmiňuji - jde o paní ministryni Marksovou Tominovou -, jsou to dokonce manželé. Zkrátka mi přijde logické, že v rodině mají stejný názor. Je to ve všech stranách, jen se to tak nesleduje. A nevím, proč by paní Žilková nemohla kandidovat v pražském Suchdole jen proto, že její muž je ministr.
A.cz: Pan Babiš neustále opakuje, že se musí při sestavování kandidátek bránit přílivu přeběhlíků. Vy jste ale také přeběhlík – roky jste byla v ČSSD, pak se z vás během pár týdnů stala šéfka pražské organizace…
Já se absolutně nepovažuji za přeběhlíka. U mě je to úplně jiná situace, s panem Babišem spolupracuji mnoho let. Já od sociální demokracie neodešla, že bych tam měla nějaký problém, ale za někým, s kým léta spolupracuji. Šla jsem někam, kde mám bližší vztahy.
A.cz: ANO se také rádo prezentuje jako strana, která chce změnit zaběhnuté pořádky v politice. Vy ale děláte místostarostku na Praze 10 v koalici s ODS, která je proslulá přesně takovou politikou, proti které se ANO vymezuje.
Já si nemyslím, že se tu dělá politika, proti které se ANO vymezuje. Je tu široká koalice a myslím, že to děláme dobře. V komunálu to není o stranách, buď se lidé dohodnou, nebo ne. Jiné radnice třeba nemají žádný problém, ale taky se tam nikdy nic neudělalo. Tady se dělá.
A.cz: A co třeba kauza výstavy nové radnice Prahy 10?
Já mám problém s radnicí, mám problém i s Bohemkou. Nejsem v tom zajedno s koalicí a řeknu jim to.
A.cz: Znáte se s panem Hrdličkou?
Já ho znám tak, že ho na radnici někdy potkám, ale nikdy se s ním nezastavím. Že tady za některými straníky chodí, to je asi logické, ale mě se ani nepokoušel kontaktovat. V životě jsme si ani netelefonovali, nic. On tady ten vliv nemůže tak uplatňovat, protože máme širokou koalici.
A.cz: Jak to bylo s vaší evidencí u StB? Nejdříve jste říkala, že vás vedli neoprávněně, pak zase, že vás jen prověřovali…
Já moc neumím komunikovat s médii. Když s tím někdo tenkrát přišel, tak jsem to nečekala. A znáte to, člověk něco řekne... Nikdy jsem vlastně nedostala šanci, abych to vysvětlila.
A.cz: Takže jak to bylo?
Vystudovala jsem práva, a protože jsem chtěla do zahraničí a práci, která by mě uživila, poslala jsem životopis i na ministerstvo zahraničí. Snila jsem o kariéře diplomatky. Tam mi ale řekli, že si mě musí prověřit. Tenkrát neexistovalo nic jako NBÚ, takže mě poslali na ministerstvo vnitra, kde mě několik měsíců prověřovali a na každém kroku sledovali. Bylo tam i víc peněz, než jsem měla dosud. Takže jsem neviděla důvod, proč říct ne. A ani dneska bych ho neviděla. Že je tam zařazení na nějakou I. Správu SNB, jsem neřešila. Byla jsem holka z malého města, já jsem o žádné StB nikdy neslyšela.
A.cz: A co jste tam mezitím dělala?
Oni si mě různě testovali. Psala jsem testy, učila se angličtinu. Nebudete mi to možná věřit, ale nedělala jsem celou dobu nic. Pak mi řekli, že jsem šikovná a že bych mohla být rozvědčicí nebo špionkou. Rozmyslela jsem se tak, že mám staré rodiče a že chci mít děti. A oni říkali, že nesmíte mít děti, protože člověk je pak zranitelný.
A.cz: Takže kdyby byla situace jiná, tak by vám ta práce nevadila?
Přiznávám se, že jsem to neodmítla z ideologických důvodů. Prostě jsem si řekla, že chci být tradiční maloměšťák a mít normální rodinu. Ale necítím, že bych se jakkoli provinila jen tím, že jsem jako mladá nevěděla, kam jsem to přesně vlezla. Vůbec jsem to tak nevnímala a myslím, že 95 % tehdejších lidí také ne.
