A.cz: Nedávno jste jako jediná vládní strana - na rozdíl od ČSSD a ANO -podpořili poslanecký návrh opoziční ODS, který chce uzákonit výši ročního obranného rozpočtu na povinná 2 procenta HDP. Proč jste to udělali?
Pavel Bělobrádek: Naše názory na obranu země jsou už dlouho konzistentní.
Navýšení obranného rozpočtu na dvě procenta jsme navrhovali hned na začátku této koaliční vlády v roce 2014. A ČSSD s ANO už tehdy cukly. Nepodpořily nás.
Nakonec ta diskuse skončila na nějakém plánu 1,4 procenta HDP. Jenomže teď se píše rok 2017 a my jsme pořád na původním jednom procentu.
To je přece hanba.
Různost názorů na financování obrany je ve vládní koalici dost zřetelná. Jak reálné tedy je, že český obranný rozpočet v příštích letech opravdu poroste a Česko postupně splní závazek v NATO, tedy doporučená 2 procenta HDP?
Česká republika nemá jinou možnost než být součástí kolektivní obrany.
A máme-li být její součástí, musíme mít partnery, se kterými máme nějaké dohody. Například tu o dvou procentech HDP vyčleněných na obranu.
Dohody se musí plnit v jakémkoliv partnerství. Jinak nemůže být o partnerství ani řeči.
Jiné členské státy - až na pár výjimek - tento závazek ale taky neplní…
Ano, to je pravda.
To nás ale ani v nejmenším neomlouvá. Realita je taková, že "jedeme" v NATO jen na půl plynu.
Česká armáda tvoří páteř této země. A jaký je její obraz? Ta se přece nemůže skládat jen z několika skvěle vycvičených a skvěle vybavených jednotek, které jsme schopni nasadit v zahraničí. To prostě nestačí.
Stejně tak se nemůžeme donekonečna spoléhat na to - a týká se to i většiny aliančních zemí -, že americký obranný rozpočet dosahuje výše 3,5 procenta HDP, zatímco my jsme na jednom procentu.
Američané - pro nás strategičtí spojenci - to v rozhovorech často zmiňují.
A co vám říkají?
"Fajn. Vy máte v Evropě skoro všude školy zdarma a zdravotnictví v podstatě taky. Hezké je i vaše sociální zajištění. No a my máme dobrou armádu, která vás chrání," říkají.
Z toho je jasné, že takové partnerství nemá moc perspektivu. Dlouhodobě je neudržitelné.
Ti, kteří platí, se oprávněně ptají, kdy splníme své závazky. A navýšením rozpočtu se začneme o svou - a tím i o alianční obranu - zodpovědně starat.
Vlastním jednáním jsme se tak ocitli v pozici partnera, který ztrácí důvěryhodnost. A ti, kteří platí, se k nám podle toho taky chovají.
My se ale musíme o obranu starat hlavně kvůli nám samotným, kvůli našemu bezpečí, a tedy i prosperitě.
Na tuto nerovnováhu v evropských výdajích na obranu poukazoval mimochodem už i předchůdce Donalda Trumpa, bývalý americký prezident Barack Obama.
Donald Trump nepřichází s ničím novým.
Ke klasickým konvenčním bezpečnostním hrozbám teď navíc přibývají rizika z kyberprostoru. Stejně jako ochrana pro stát životně důležitých technologií, duševního a průmyslového vlastnictví.
Před těmito a dalšími hrozbami opakovaně varují i zprávy české Bezpečnostní informační služby.
V přímém přenosu jsme se na tyto hrozby dívali při ruské okupaci Krymu a na východní Ukrajině. Na tyto akce se Rusové už dlouho systematicky připravovali.
A určitě si nemusíme připomínat, jak moc se ruská bezpečnostní politika i ruská armáda v tomto směru změnily.
Planých slibů bylo už dost
Mluvíte o schopnosti Ruska spouštět hybridní konflikty?
Samozřejmě.
Nemusí při nich vždycky útočit tanky nebo běhat zelení mužíčci. Existují i další podprahová rizika, ať už jde o dezinformační a ideologickou válku.
Kyberútoky jsem už zmínil. Jejich význam a vliv jsou nepopiratelné.
Vaši vládní partneři z ANO a ČSSD ale říkají v podstatě to samé. A ujišťují alianční spojence o růstu obranného rozpočtu i bez nového zákona, který by to přikazoval. Vy slibům koaličních partnerů nevěříte?
Znovu říkám: starost o bezpečnost občanů je sebezáchovný pud této země. A otázka morálky politiků.
Zatím to ale takhle nefunguje. A my, lidovci, jsme se proto pokusili dostat financování obrany do zákonného a pro příští vlády závazného rámce.
Ptám se raději ještě jednou: vy ujištěním dosavadních partnerů ve vládě v tomhle směru nevěříte?
Pro většinu voličů, na které cílí ČSSD nebo ANO, je armáda něco zbytečného, něco, co vlastně není ani potřeba.
Takže když nejsou peníze, tak se jednoduše vezmou vojákům, protože nás stejně nikdo nikdy nenapadne.
Slibů o dodržování finančních závazků vůči NATO jsme od parlamentních demokratických stran slyšeli v minulých letech už víc než dost. Žádný z nich politici nedodrželi. Takže reálnou zkušenost už máme.
Znovu připomínám realitu: na obranu v současnosti pořád dáváme jedno procento HDP. Přestože jsme před časem slíbili alespoň 1,4 procenta.
I proto česká armáda trpí dál obrovským vnitřním dluhem.
Ministerstvo obrany a velení armády? Moc to mezi nimi nefunguje
Opravdu se omlouvám za umíněnost. Ale řekněte to, prosím, naprosto jasně: vy jste podpořili opoziční návrh a navýšení obranných výdajů na povinná 2 procenta HDP proto, že máte obavy z nedodržení vládních slibů?
Nejde o obavu, ale o logickou úvahu. A praktickou zkušenost. Naše dohoda o výdajích na obranu byla 1,4 procenta HDP.
Realitou je přesně 1,01 procenta HDP.
Dokážete svůj požadavek na povinná 2 procenta HDP obhájit před lidoveckými voliči?
Respektujeme je. Občas ale musí politik říct něco, co není zrovna populární.
Jako lidovci se snažíme dělat správné věci bez ohledu na většinový názor populace.
Naše snaha uzákonit navyšování obranného rozpočtu na dvě procenta by proto neměla být až tak překvapivá.
Mě osobně překvapila. Přesněji řečeno zaskočily mě rozdíly v názorech v současné vládní koalici na způsob navýšení rozpočtu na obranu. Hlavně striktní NE vašich vládních partnerů povinným 2 procentům HDP…
Jde o hodně peněz. A ty musíte někde vzít.
Vezmete je zdravotnictví? Ušetříte je na sociálních výdajích? Kde je seženete? Jde o legitimní otázky.
Je to ale i otázka priorit. A pro nás lidovce je obrana země pořád zásadní. Proč máme odsouvat dosažení oněch dvou procent až někdy na rok 2025, tedy za osm let?
Ministr obrany Martin Stropnický ale namítá, že rozpočet na obranu se musí navyšovat postupně, aby se peníze utrácely smysluplně.
Souhlasím.
Schopnost resortu obrany utratit peníze smysluplně ale souvisí i s tím, jak je ministerstvo řízeno a jak komunikuje s generálním štábem.
Podle vás je tam problém?
Pokud armáda nedokáže finance smysluplně utratit, tak asi komunikace moc nefunguje. V tomhle ministerstvo obrany neudělalo, co mělo.
Co se za ty tři roky stalo s obranným rozpočtem?
Teď se ale otevřeně pouštíte do kritiky koaličního partnera, se kterým dlouhodobě sedíte ve vládě…
Já své koaliční partnery jen výjimečně kritizuji přes média. Vlastně skoro vůbec.
Ale tohle mě znepokojuje. Výmluvy na neschopnost armády smysluplně peníze utratit jsou něco jiného než slova: udělali jsme maximum pro to, aby se ta kapacita zvýšila.
Přitom některé potřebné nákupy - projednávali jsme je v utajeném režimu - není armáda schopná kapacitně zvládnout.
I tohle snad o něčem svědčí.
Jenže vy sedíte v současné vládě, a za stav armády tedy nesete odpovědnost taky…
My se odpovědnosti nezříkáme.
O růst rozpočtu na obranu jsme se ale opakovaně snažili. A na ministerstvu obrany nemáme ani náměstka, abychom mohli jeho chod ovlivnit.
V poslaneckém výboru pro obranu jsme ale byli velmi aktivní. Třeba Ivan Gabal tato témata pravidelně vznášel a s ministrem Stropnickým byl v častém kontaktu.
Výzkum kosmu a armáda byly vždy technologickou špičkou
Pojďme se na ten problém podívat ještě i prakticky a z pozice běžného občana. Řada Čechů je k výdajům na obranu skeptická a považuje je za nákupy "mrtvého železa"…
Jenže výdaje na obranu mají kromě zajištění bezprostřední bezpečnosti i spoustu dalších efektů, které jsou pro rozvoj této země důležité.
Armáda zaměstnává lidi a nakupuje. Máme tady pořád velmi dobrý obranný průmysl s armádními výzkumnými ústavy. Odchod armády z českých měst a obcí byl pro řadu z nich velkou ztrátou, nejen ekonomickou.
Armáda a kosmický výzkum taky vždycky patřily k tahounům vědecko-technického rozvoje. Proč jsou na tom třeba Izraelci v tomhle směru tak daleko?
Jejich investice do obranného průmyslu daly dřív nebo později vzniknout i novým technologiím a materiálům.
V Česku máme třeba strojařské firmy, které vyrábějí motory, otáčející solárními panely ve vesmíru. To je jen jeden z mnoha zajímavých příkladů.
Pomíjím řadu dalších high-tech technologií, které vznikly původně v obranném průmyslu. Česko má mimochodem v této oblasti vynikající výzkumné kapacity.
Nebo jiný příklad.
Jaký?
Před časem jsme organizovali setkání s lidmi z obranného průmyslu, tedy i s jejich vědci a vývojáři.
Přišel tam za mnou náměstek ministra obrany s požadavkem o peníze. Odpověděl jsem mu, že si o ně musí především umět říct.
A za druhé: jeho šéf ministr obrany nesmí v tom případě hlasovat proti návrhu rozpočtu na vědu a výzkum, který přece posiluje i český obranný rozpočet.
Premiér Pavel Bělobrádek? A proč ne?
Na závěr ještě krátce k domácí politice. KDU-ČSL se dohodla před parlamentními volbami na koalici se Starosty a nezávislými (STAN). Většina politologů je k tomu dost skeptická. Proč jste do toho šli?
Když jsem byl zvolen předsedou KDU-ČSL, někteří lidé se smáli. Další jen mávli rukou anebo prohlašovali, že je to konec lidové strany.
Když si i teď na ty chytráky vzpomenu, zůstávám ohledně našeho spojení se Starosty a nezávislými úplně klidný. Žádné průzkumy zatím neměřily náš společný volební potenciál.
Možná ale ty výpady nebo pochybnosti vyplývají i z toho, že se někteří lidé nebo strany cítí partnerstvím se STAN existenčně ohroženi. A budou dělat maximum, aby nás poškodili. Očekávám proto kauzy a pseudokauzy na naši adresu.
Voliči si můžou vybrat mezi premiérem Babišem a Sobotkou. Teď je tady ale i třetí varianta.
Takže vy jako potenciální premiér?
Vůbec se toho nezříkám. Musíme mít takovou ambici.
Chceme dát lidem alternativu, aby nemuseli volit ani Andreje, ani Bohuslava, kteří se teď ve vládě jen mydlí.
Každý předseda strany na to musí být připraven, pokud ve volbách uspěje. A my chceme uspět výrazně. Protože si myslíme, že má v Česku existovat uskupení, které může volit širší skupina středo-pravých voličů.
Vím, že o tom lidé přemýšlejí, a řada z nich k volbám nejde, protože nemají koho volit. My pro ně můžeme být změnou k lepšímu. Jistotou, že to dobré, co se povedlo, nebude zrušeno, promarněno, zdevastováno.
Pokusů sjednotit středo-pravé voliče už ale bylo v české politice hodně. A žádný nich nedopadl příliš dobře.
My nejsme žádné rychlokvašky, které vystřelí nahoru a pak rychle stejně jako všechny ty Unie svobody, zelení nebo Věci veřejné zmizí ze scény. Máme kontinuitu, váhu i kvalitu.
A ještě maličkost. Lidovci by se v nových parlamentních volbách dostali do sněmovny i bez Starostů. A náš výsledek by byl určitě lepší než v posledních volbách.
Takže Starostové jsou pro nás přínosem nejen v krajích z čistě cynického kalkulu, ale taky kvůli obohacení. Lidovci jsou něco, co už lidé znají. Teď se Starosty získáváme novou kvalitu.
