Praha - Tuzemské problémy s příušnicemi rozhodně nekončí, za loňský rok totiž lékaři zaznamenali dokonce desetinásobný nárůst počtu případů v porovnání s rokem 2009.

Příušnice si tak podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR vysloužily první místo na žebříčku nejčastěji se vyskytujících nemocí, proti kterým se u nás očkuje.

"Podíl nově vzniklých onemocnění v poměru k celkové populaci se od roku 2009 zvýšil desetinásobně z 3,4 na 37,1 případů na 100 tisíc obyvatel v roce 2012, tj. 3,9 tisíce hlášení," píše v souhrnné publikaci věnované infekčním onemocněním ÚZIS ČR.

Výskyt této nemoci se tak svým rozsahem blíží k epidemickému roku 2006.

"Současný zvýšený výskyt epidemické parotitidy u očkovaných je důsledkem poklesu imunity cca osm až dvacet let po očkování. Příčin je několik - díky vysoké proočkovanosti došlo rychle po zahájení očkování k ukončení oběhu divokého viru mezi lidmi a tím také ke snížení možnosti posílení postvakcinační imunity kontaktem s divokým virem," říká doktorka Alena Šebková, předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS J. E. Purkyně.

Trochu jiný vir než dříve

Za poklesem odolnosti proti příušnicím je však podle docenta Petra Pazdiory z epidemiologického oddělení plzeňské fakultní nemocnice vidět ještě několik dalších příčin. Jednou z nich je například změna virového sérotypu (v podstatě tu jde o změnu některých vlastností daného typu viru tak, že se od původního liší natolik, že ho postvakcinační protilátky, které původní typ viru rozpoznávaly, nerozeznávají nebo rozeznávají jen částečně).

"Dostupné vakcíny vesměs obsahují typ A, který převládal ve světě nepochybně ještě v 90. letech. Posledních cca 15 let začíná převažovat cirkulace jiných sérotypů a zkřížená imunita proti těmto nově cirkulujícím sérotypům je pouze částečná," uvádí Pazdiora.

K dalším příčinám onemocnění proočkovaných podle nich patří časový odstup od očkování, což je také příčina toho, proč je vůbec nejhorší situace v případě mladých zejména ve věku mezi patnácti a devatenácti lety.

Svoji roli hraje také fakt, že ne u všech proočkovaných se vytvoří dostatečné množství protilátek. "Nahromaděním očkovaných, ale částečně vnímavých osob se vytvářejí postupně v populaci komunity s nižší imunitou. Po zavlečení divokého viru do těchto komunit pak dochází ke vzplanutí výskytu," říká v této souvislosti Šebková.

Riziko stoupá s příchodem jara

Nejrizikovější dobou je v souvislosti s příušnicemi přelom zimy a jara, jak ostatně dokazuje také fakt, že mezi loňským únorem a dubnem (s vrcholem v březnu) byla zaznamenána celkem polovina všech hlášení.

Podle údajů ÚZIS byl jednoznačně nejvyšší výskyt nemoci přepočtený na 100 tisíc obyvatel evidován v Karlovarském (261,8) a Pardubickém (213,2) kraji. S příušnicemi muselo být, podle stejného zdroje, v roce 2012 hospitalizováno celkem 541 nemocných, ve dvou případech došlo jejich následkem k úmrtím nemocných.

Podle doktora Jana Kynčla, šéfa Oddělení epidemiologie infekčních nemocí Státního zdravotního ústavu je však třeba tato čísla posuzovat se situací před zavedením plošného očkování v roce 1987.

"Tehdy se na území nynější České republiky pravidelně vyskytovaly příušnice v desetitisících případů ročně a v některých letech přesahoval výskyt příušnic na území ČR i 100 000 případů - například 105 539 hlášených případů v roce 1975 a 101 036 případů v roce 1978," říká Kynčl.

V současnosti stále neexistuje léčba, která by byla v případě příušnic účinná, proto je nemocnému obvykle doporučen klid v posteli spolu s dostatečným příjmem tekutin a léky jsou využívány pouze pro zmírnění některých příznaků, jako jsou horečky.

V této souvislosti je důležité upozornit, že podávání antibiotik je v takových případech naprosto zbytečné, vzhledem k tomu, že je nemoc způsobena virem, a antibiotika tak na ni nemají žádný vliv.

Navzdory výše popsanému však očkování (používá se kombinovaná MMR vakcína proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám) poskytuje stále velmi vysokou míru ochrany, podobně jsou samozřejmě chránění také lidé, kteří již příušnice prodělali.

U dětí mírné onemocnění, rizika číhají zejména na dospělé

U dětí jsou příznaky onemocnění obvykle mírné, vážnější průběh nemoci a častější výskyt zdravotních komplikací hrozí zejména dospělým. Nejznámějším projevem onemocnění, který se však objevuje jen asi u 30 až 40 % pacientů, je otok slinných žláz, zejména těch příušních (odtud je také odvozen lidový název onemocnění).

Mezi hlavní komplikace příušnic potom patří například záněty mozkových blan (meningitidy), které podle údajů amerického CDC (Střediska pro kontrolu a prevenci onemocnění) postihují asi 15 % nemocných, obvykle však bez trvalých následků.

Přibližně 30 až 40 % dospělých mužů, kteří onemocní příušnicemi, prodělává současně také zánět varlat; tyto záněty jsou asi v polovině případů příčinou částečných atrofií varlat, které mohou vzácně vyústit až v impotenci.

U necelé třetiny žen v postpubertálním věku může docházet také k zánětům prsou, méně častěji může zánět postihnout také vaječníky; podle některých studií zvyšuje nákaza příušnicemi u těhotných žen v prvním trimestru riziko potratů. K nejvážnějším, ale o to vzácnějším, komplikacím příušnic patří ztráta sluchu (přibližně v jednom případě z dvaceti tisíc) nebo encefalitida (méně jak dva případy ze sta tisíc), která může ojediněle skončit také smrtí.

Právě v souvislosti s komplikacemi zmiňuje doktor Kynčl další důležitý efekt očkování.

"Komplikovaný průběh příušnic se vyskytuje u asi deseti procent případů všech onemocnění. Výskyt komplikací se však výrazně liší u očkovaných a neočkovaných jedinců. Například meningitida byla v roce 2012 hlášena u 1,3 % očkovaných nemocných a u 3,5 % neočkovaných. Zánět varlat u 8,6 % očkovaných mužů a u 35 % neočkovaných," konstatuje.

Bezpříznakový průběh nemoci vykazuje necelá pětina nakažených.

Příušnice, dávivý kašel...

K dvojnásobnému nárůstu počtu nemocných došlo také v případě dávivého kašle, proti kterému se též v Česku očkuje. Zdravotníci loni zaznamenali celkem 738 případů této nemoci.

"U dávivého kašle za zvýšením nemocnosti bude patrně  změna vakcíny, kdy vakcína celobuněčná byla nahrazena vakcínou bezbuněčnou, která je bezpečnější, ale u dětí okolo devátého roku věku dochází k prolomení imunity navozené vakcinací," vysvětluje doktorka Zdeňka Jágrová, vedoucí protiepidemického odboru Hygienické stanice hl. města Prahy.

"Proto došlo ke změně očkovacího kalendáře a děti ve věku 11 let jsou u nás přeočkovány jednou dávkou kombinované vakcíny - proti záškrtu, tetanu a černému kašli. Přeočkování je doporučováno i u dospělých, alespoň jedenkrát v dospělém věku, optimálně v době, kdy se má v širší rodině narodit dítě, které do doby než bude chráněno očkováním, je velmi vnímavé k nepoznané infekci u dospělých a případné onemocnění u něho může mít velmi nepříznivý průběh," dodává.

Podle Jágrové nás však ani očkování, ani onemocnění proti této nemoci dlouhodobě neochrání, očkování však alespoň - podobně jako u příušnic - snižuje pravděpodobnost těžkých průběhů onemocnění, zejména u nejmenších dětí.

Dobré zprávy - žádný tetan, záškrt či obrna

Naopak žádná hlášení výskytu onemocnění podléhajících očkování nebyla podle ÚZIS zaznamenána v případě tetanu, záškrtu a akutní dětské obrny.

V souvislosti s růstem počtu nemocných příušnicemi a dalšími nemocemi podléhajícími očkování přistoupilo ministerstvo zdravotnictví k vypracování imunologického přehledu, který by podal aktuální obraz toho, do jaké míry je proočkovaná česká populace skutečně odolná.

Ten však stále není dokončen, jak potvrzuje samo ministerstvo. "Imunologický přehled není dosud dokončen a vyhodnocen, k dispozici by měl být do konce roku," konstatuje v této souvislosti Dana Šalamunová z tiskového odboru ministerstva.