Jak dlouho probíhá bádání v propasti?
Od 60. let minulého století, kdy zde byly pokusy odčerpat tu vodu, což nevyšlo. Pak se zde snažili pomocí olovnic mapovat prostor do hloubky šesti metrů. V roce 1981 zde proběhl první sestup s novou dýchací směsí do hloubky 100 až 110 metrů. Po revoluci zde byly dva další pokusy jednoho Holanďana, který udělal nejdříve ponor do 134 metrů a pak do 155 metrů.
A pak už jste pomalu přišli vy s vaším robotem, ne?
Nene, první robot byl v propasti už v roce 1995, ale v té době byl ten přístroj drahý, takže se k jeho použití přistupovalo dost opatrně. V roce 2000 bylo dosaženo hloubky 181 metrů. Tehdy se říkalo, že tam to asi končí. Poté tady roky Pavel Říha mapoval tento prostor. A v roce 2010 jsme se domlouvali, že se pokusíme dostat přes tu hloubku dvě stě metrů. Došlo k úpravě potápěčské techniky, aby se mohlo pracovat v takových hloubkách, a v roce 2012 bylo objeveno propojení mezi liftem jedna a dva, což jsou takové studny.
Kdy jste tedy přišli znovu s nápadem použít robota?
V roce 2012 a 2013 nám bylo jasné, že musíme použít k dalšímu zkoumání robota. Protože člověk v takové hloubce vydrží maximálně asi pět minut a pak se často vystupuje až 16 hodin, což je dost drahé na čas, logistiku i zdraví potápěče. Tak jsme si řekli, že se ubereme cestou robotů.
Oslovili jsme výrobce podvodních zařízení GRALmarine a ti nám z vlastních prostředků postavili robota. S nímž se nám podařilo vymotat maximální délku manipulačního kabelu robota a dosáhli jsme té hloubky 404 metrů.
Nepředpokládá se ale, že je to konec…
Určitě to není konec, ale už jsme dál nemohli.
Budete pokračovat?
Chceme, ale musíme sehnat sponzory a prostředky z různých grantů tak, abychom mohli koupit delší kabel a pokračovat, kam až to půjde. Robota máme teď navíc schovaného v hloubce mezi 170 až 190 metry, protože mu došly baterie a zamotal se nám tam. Nyní jej budeme tahat ven.
Jak to budete dělat? Vytáhnete kabel?
Pošleme tam potápěče, který jej vymotá. Operátorovi se podařilo s ním vyjet nahoru, ale při průchodu mezi lifty se nám ten robot zamotal do kabelu.
Jaká je cena toho kabelu, který chcete koupit?
Musíme koupit úplně nový, protože nejde napojit. Analogový kabel, který měří 300 metrů, stojí dva miliony. My ale už nemůžeme na takovou délku použít analog, ale musí v něm být optické vlákno, a ten kabel stojí dvakrát třikrát tolik.
Kolik lidí na tom měření spolupracovalo?
Česká speleologická společnost, která to zastřešuje, Agentura ochrany krajiny a prostředí České republiky, která má na starost celou rezervaci, pak tam byli policisté z odboru speciálních potápěčských činností a výcviků – ti nám pomáhali technikou a svými znalostmi –, a pak tam byla ještě firma GRALmarine, která dodala robota i s obsluhou. Jinak nás bylo dohromady deset až dvanáct.
A co se bude dít teď?
Máme dva základní úkoly. Vytáhnout robota a zpracovat data, která díky robotovi máme. Abychom věděli, kterým směrem se pohybujeme a tak dále.
Čím je ten robot vůbec vybaven?
Ukazuje nám obraz, co je před námi, hloubku, datum, čas a směry, kterými jedeme.
Je v té hloubce nějaký život?
Pouze mikroorganismy. Žádné ryby nebo jiné vodní živočichy jsme neviděli a s ničím podobným jsme se nesetkali.
Máte nějaký odhad, kam až hloubka propasti může sahat?
Podle hydrogeologických a geologických průzkumů, které zde nedávno probíhaly, se hloubka propasti odhaduje mezi 800 a 1200 metry.
Je nějaké vysvětlení toho, proč je tak hluboká? Očekával bych, že to bude v jiných zemích, které mají zem více provrtanou jeskyněmi…
To nikdo zatím nedokáže říct. Jedna z možností ale je, že voda z řeky Bečvy se nějakých deset kilometrů před Hranickou propastí ztrácí a zanořuje a padá do té hloubky 1200 metrů a v propasti vyvěrá. Má v sobě obsažené nějaké procento helia a dalších vzácných plynů, které se nachází právě jen v této hloubce zemské kůry. Z toho hydrogeologové usuzují, že by tam mohla být až taková hloubka.
Neobáváte se, že prvenství může časem převzít jiná světová propast? Že nejsou ještě jiné takové rokle pořádně prozkoumané?
Je pár propastí, které prozkoumané nejsou. Ale ty, které s tou naší o prvenství soutěžily, hlavně Pozzo del Merro, kde byl také robot, dosáhly dna.
