Praha - Forenzní specialisté z celého světa v pátek zakončili svůj pražský kongres. Kromě totožnosti Jacka Rozparovače na základě analýzy DNA řešili také další forenzní postupy. Jedním z nich je analýza vláken, která pomáhá dostávat zločince za mříže už desítky let. Experti ovšem mluví o tom, že se postupy při zkoumání tkanin musí sjednotit.
Analýza vláken je kriminalistická metoda, která využívá toho, že pachatel na místě činu téměř vždy bez svého vědomí zanechá mikroskopické stopy. Vlasy, kousky staré kůže, otisky prstů, ale také textilní vlákna. “Prakticky všechny textilie vlákna pouští. Dá se říci, že na místě činu jsou vždy. Samozřejmě ale záleží také na tom, v jakém jsou stavu a zda z nich ještě dokážeme něco vyčíst,” vysvětluje ředitel Kriminalistického ústavu Pavel Kolář.
Metodologie není jednotná
V posledních letech sice pro usvědčení pachatele kriminalisté využívají spíš analýzu DNA, vlákna mají ale i dnes velký význam. “DNA nám dokáže říct, kdo zločin spáchal. Analýza vláken nám ale napoví i něco o tom, jakým způsobem byl spáchán, na jakém místě, jak celý akt probíhal,” popisuje Kolář.
Forenzní specialistka Kornelia Nehse z berlínského Institutu forenzní vědy se analýzou vláken zabývá už 30 let. Detektivové se na ni obrací jako na znalkyni, když potřebují pomoci identifikovat vlákna a zasadit je do kontextu zločinu. “Každý kontakt zanechává stopu. Stačí, když si položíte ruce na stůl a máte dlouhé rukávy. Už v tu chvíli jsme schopni říct, že tam došlo k doteku,” říká vědkyně. Kromě toho se Nehse podílí i na projektu evropské databáze vláken, který funguje pod záštitou Evropské unie.
Jejím hlavním cílem kromě shromažďování jednotlivých vzorků vláken je také sjednocení metodiky. “V současné době nepracují všechny laboratoře podle jedné metodologie. Nesplňují stejný standard. My se tohle pokoušíme napravit, sjednotit metody je pro nás nejdůležitější,” vysvětluje vědkyně.
Nevinní lidé ve vězení
Na nesoulad ve vědeckých standardech upozorňuje také iniciativa Innocence Project, která se ve Spojených státech snaží na svobodu dostat nespravedlivě odsouzené lidi. Podle jejich statistik bylo z prvních 375 očištěných lidí 47 procent odsouzeno na základě nesprávných forenzních závěrů.
Chyby se podle iniciativy stávaly v oblasti analýzy vlasů, vláken, otisků bot nebo zubů. Jedním z důvodů byl právě i chybějící vědecký standard a jednotná metodologie. To vedlo k tomu, že někteří experti uplatňovali i postupy, které se jen stěží daly označit za vědecké. Innocence Project upozornil například na případ tehdy 17letého černošského mladíka Santae Tribbla, který ve věznici strávil přes 20 let za vraždu a loupežné přepadení potom, co policisté špatně vyhodnotili nález vlasů na místě. Vlasy z místa činu, které měly patřit Tribblemu, podle analýzy DNA patřily někomu úplně jinému. V roce 2012 byl propuštěn.
Vlákna nesmí být jediným důkazem
Odhaduje se, že ve Spojených státech mohlo být kvůli chybám forenzních techniků popraveno až několik desítek lidí. “Justice by nikdy neměla spoléhat jen na jeden důkaz. Vlákna by vždy měla být jen jeden prvek ze série důkazům,“ říká ředitel Kriminalistického ústavu Pavel Kolář, který se sjednocením postupů také souhlasí. Upozorňuje také na to, že samotná vlákna většinou přímo nedokazují, kdo zločin spáchal, spíše dokáží odhalit, jak pachatel postupoval.
“Na základě analýzy vláken dokážeme určit charakter zločinu. Například vidíme, že na určitých místech těla oběti je velké množství cizích vláken. Z toho dokážeme vyvodit, kde se pachatel oběti dotýkal nebo kde byl kontakt nejsilnější, a to pak zasazujeme do kontextu zločinu,“ vysvětluje vědkyně.
Mikroskopické částečky pomohly dopadnout například i tak zvaného Spartakiádního vraha, který v Praze znásilňoval a vraždil ženy v 80. letech. Kriminalisté tehdy na tělech oběti našli kousky kovu. Později se ukázalo, že Spartakiádní vrah Jiří Straka se tehdy zaučoval ve strojírenské dílně.
