Praha - Není možné, aby jeden ministr nastartoval nějakou změnu a jeho nástupce ji zrušil, říkal bývalý ministr školství Marcel Chládek (ČSSD). Bohužel pro něj návrh, který tomu měl zabránit, zrušila jeho nástupkyně Kateřina Valachová (ČSSD).
Chládek chtěl sestavit takzvanou Národní radu pro vzdělávání. V té měli pod vedením exprezidenta Václava Klause zasedat odborníci a zajišťovat, aby vzdělávací politika státu měla návaznost bez ohledu na to, jestli ministerstvo školství zrovna ovládá levice, nebo pravice. Tak to alespoň původně plánoval.
Ve středu však poslanci školského výboru odhlasovali, že takovou radu nechtějí, a podpořila je i ministryně Valachová. "Ministerstvo se reorganizovalo a myslíme si, že kontinuitou vzdělávací politiky se zabývá například Národní ústav pro vzdělávání. Navíc se nevědělo, jak radu legislativně uchopit, ani to, jaký by měla mít účel," vysvětlila místopředsedkyně školského výboru Vlasta Bohdalová (ČSSD).
Jeden z nápadů tehdejšího ministra Chládka přitom vzbudil značný rozruch především tím, že jí měl předsedat právě exprezident Václav Klaus. A to přesto, že Chládek tvrdil, že rada bude apolitická. Navíc se zpráva o chystané radě objevila v době, kdy veřejnost měla ještě živě v paměti kritizovanou amnestii, kterou Klaus těsně před svým odchodem z funkce vyhlásil.
Pobouřilo to zástupce některých politických stran či neziskových organizací. Protestovaly například Nadační fond proti korupci, Veřejnost proti korupci nebo iniciativa Vraťte nám stát!. Chládek sice potom upřesňoval, že Klause chtěl jen jako předsedu přípravného výboru, ale nejspíš tím celý návrh pohřbil.
Zrušit radu je nejlepší řešení, říká odborník
O novele školského zákona mají poslanci hlasovat příští týden v pátek. Je téměř jisté, že zrušení "Chládkovy" rady odsouhlasí, protože její vyškrtnutí na výboru podpořila i opozice.
Arnošt Veselý, který se zabývá vzdělávací politikou na Karlově univerzitě, zrušení rady považuje za dobrý návrh. "V daném kontextu je to nejlepší řešení, protože se nepodařilo vysvětlit, k čemu by rada měla vlastně být," říká.
"Ve světě existují dva modely. Jeden složený ze zástupců neziskových organizací, odborových či učitelských svazů, kde se návrhy projednávají a diskutují. Nebo druhý, v kterém zasedají lidé, kteří se odborně zabývají vzděláváním z hlediska pedagogického nebo ekonomického. V Česku jsme se pokusili o nepřesvědčivou kombinaci obojího," vysvětluje Veselý, který se funkcemi národních rad pro vzdělávání dlouhodobě zabývá.
