Byznys – Česká exportní banka po nedávném náhlém odchodu Jana Švomy, šéfa svého oddělení pro vymáhání pohledávek, mění strategii vůči dlužníkům v Rusku. Odpískala výběrová řízení na prodej dvou velkých pohledávek za ruskými sklářskými firmami. Zatím není jasné, jak bude postupovat vůči vlivným ruským neplatičům dál.
Na konci minulého týdne, jen pár dní poté, co se rozloučila se Švomou, banka zrušila výběrová řízení na prodej pohledávek za dvěma velkými dlužníky ze sklářské branže: za firmou Actis z Rostovské oblasti a za skupinou Glasstrade, která bance dluží za stavbu sklárny ve východoruské federativní republice Marij El.
V součtu jde o pohledávky převyšující miliardu korun, jen Glasstrade dluží kolem 27 milionů eur. Právě Švoma přišel před časem se strategií, podle níž banka léta nesplácené pohledávky, u nichž je malá šance na návratnost, nabízí k prodeji. Proti Švomově postupu se ale z Ruska ozývaly tvrdé protesty a za jeho odchod bojovali vlivní lobbisté. Ti teď mohou slavit dílčí vítězství.
Mluvčí banky Věra Dušková zrušení výběrového řízení Insideru blíže nevysvětlila. „Ani v prodlouženém termínu se bance nepodařilo najít vhodného kupce. A v zadávacích podmínkách tendrů byla i možnost, že banka nevybere vítěze nebo že výběrové řízení zruší,“ uvedla pouze.
Ještě před dvěma týdny přitom ředitel ČEB Jiří Klumpar Insideru řekl, že si banka nechává například na pohledávku Glasstradu zpracovávat nezávislé ocenění a chce ji prodat do konce roku.
Zatímco soutěže na pohledávky ruských skláren byly zrušeny, třetí vypsané výběrové řízení na prodej pohledávky za ukrajinskou sklárnou Rokitno pokračuje: „Byl ukončen příjem nabídek, banka je nyní posuzuje,“ řekla Dušková.
Vyhověla banka nátlaku?
Jak už Insider popsal dříve, proti chystanému rozprodeji sklářských pohledávek ostře protestovali ruští dlužníci. Prodej v některých případech ohrožoval jejich další existenci.
Na trhu platí obecně: Pokud velkou pohledávku nějaké firmy získá konkurent či predátor, otvírá se pro něj cesta k nepřátelskému ovládnutí dlužníka či získání jeho majetku. Pro příklady není třeba chodit daleko: V Česku přesně touto cestou ovládli před dvěma lety největší loterijní firmu Sazka finanční žraloci Radovan Vítek, Petr Kellner a Karel Komárek. Sazka pak skončila v úpadku, dnes patří Komárkovi.
Podobné riziko nesou dnes i ruští skláři. Po některých firmách už konkurence přímo sahá. Jak napsal server Česká pozice, například majiteli Glasstrade Alexandru Moščickému v případě prodeje pohledávky reálně hrozilo, že se mu do firmy vláme obchodní soupeř Eduard Taran, kontroverzní podnikatel stíhaný za pokus o uplácení a podezřelý z raketýringu.
Odpůrci prodeje pohledávek našli spojence i přímo v České republice, kde vliv ruského byznysu sílí s tím, jak je stále více českých firem závislých na ruském trhu. Na změnu kursu banky a odchod Švomy, který jej nastolil, tlačili vlivní lobbisté. Osobně se v tomto směru angažoval například exposlanec za ODS a bývalý šéf rozpočtového výboru v předchozí Sněmovně Pavel Suchánek, který přesvědčoval šéfy banky, aby od neuváženého prodeje upustili. Ten o problému jednal přímo jak se Švomou, tak s šéfem banky Jiřím Klumparem.
Ředitel Klumpar se ještě před pár týdny za pokračování v prodeji Moščického pohledávky stavěl. „My se snažíme se do her mezi akcionáři a investory nemíchat. Vždy musíme volit mezi dvěma třemi alternativami, nebereme v úvahu, pro koho je která z nich výhodná a která ne. Tím spíš, že jde o sféru mimo české prostředí, kde jsou pro nás vztahy mezi místními hráči neprůhledné. Nezbývá reagovat jinak, než že budeme striktně dodržovat standardní postup a kritéria banky,“ řekl.
Tlak proti bance v Rusku se ale vyhrotil natolik, že to ohrožuje šéfa jejího moskevského zastoupení Jaroslava Poříze. Na něj podala ruská banka Mežtopenergo trestní oznámení, viní ho z podvodného jednání při prodeji jedné z rizikových pohledávek. Pořízovi hrozí trestní stíhání, banka ho z obav o jeho osobní bezpečnost musela z moskevského postu stáhnout. „Tento týden letí do Moskvy k vyšetřovatelům podat vysvětlení, obviněn z ničeho není. Doufáme, že se případ vysvětlí, pan Poříz ani banka v tomto případě nijak nepochybili,“ říká mluvčí Dušková.
Ukončení prodeje na pohledávky za Actisem a Glasstradem ale vypadá, jako by banka před protitlakem, který má původ v Rusku, začala couvat.
Prodej za pět miliard?
Co bude se stamilionovými nesplácenými dluhy ruských sklářů dál? Podle Duškové se banka rozhodla otestovat trh, zda by se na něm našel zájemce o prodej všech nesplácených ruských sklářských pohledávek v jediném balíku. Zatím ale o takovém tendru definitivně rozhodnuto není: „Banka svůj další postup teprve zvažuje,“ řekla mluvčí.
Půjčky různým ruským firmám, které před krizí budovaly sklárny s technologií české strojírenské firmy Sklostroj Turnov, patří k nejtíživějším problémům České exportní banky. Od roku 2009 totiž začaly sklářské projekty kolabovat a dlužníci z této branže houfně nesplácejí. Nesplácené sklářské pohledávky v bance se postupně vyšplhaly zhruba na sedm miliard korun.
Část z těchto černých děr už musela pokrýt státní pojišťovna EGAP. Ta před měsícem rozhodla, že proplatí České exportní bance ztráty z osmi sklářských exportních úvěrů v Rusku v celkové výši 2,74 miliardy korun. Peníze pojišťovna musela poslat také do několika komerčních bank, které se na těchto pojištěných exportních případech podílely jako spolufinancující partneři.
EGAP přitom podle informací Insideru nepokryl ztrátu ze zmíněných obchodů v plné výši, došel totiž k závěru, že banky při poskytování úvěrů chybovaly a neošetřily odpovídajícím způsobem všechna jejich rizika. Proto své pojistné plnění krátil a část ztráty nesou zmíněné banky včetně ČEB na svých bedrech.
Necelé tři miliardy korun z EGAP jsou ale jen dílčím výsekem celkového problému s exportními úvěry pro sklářské firmy na Východě.
Po proplacení pojistky z EGAP zbývá v ČEB stále téměř pětimiliardový objem nesplácených sklářských pohledávek. Kdyby je banka prodala v jediném balíku, vyhne se nařčením, že nahrává konkrétním byznysovým skupinám. Stejně jako se vyhne riziku, že jednotlivé prodávané pohledávky koupí se slevou firmy, za nimiž stojí skrytě samotní ruští dlužníci. Prostě by celý tento ošemetný problém přehrála na movitého kupce a neriskovala by reputační blamáž.
Zároveň ale bance hrozí, že cena za celý balík pohledávek bude nakonec nižší, než kdyby se prodávalo po jednotlivých obchodních případech: u tak velkého prodeje bude omezený počet možných kupců. A – jak se ukázalo před lety při rozprodeji velkých balíků pohledávek z české státní Konsolidační banky – svezou se při prodeji za nízkou cenu i pohledávky, z nichž je při dobré správě a vhodné strategii možné většinu dlužné sumy postupně získat zpět.
ZUZANA KUBÁTOVÁ
