Zahraničí - Přesně před padesáti lety stál bojovník za lidská práva a kazatel Martin Luther King na pódiu u Lincolnova památníku ve Washingtonu a pronášel projev, původně jen další z mnoha. Jenže 28. srpna 1963 mu naslouchalo čtvrt milionu lidí a King věděl, že musí být co nejpřesvědčivější. Svá slova pro účastníky velkého pochodu za práci a svobodu dolaďoval slovo po slově až do čtvrté hodiny ráno.
Když ale vypilovanou verzi konečně předčítal masám, ozval se za jeho zády výkřik zpěvačky Mahalie Jacksonové: „Pověz jim o tom snu!“ King se nadechl, zvedl oči od papíru a spatra pronesl stěžejní pasáž: „Mám sen, že jednoho dne mé čtyři děti budou žít v zemi, kde nebudou posuzovány podle barvy kůže, ale podle charakteru.“
Poté, co skončil, poděkoval publiku, zamával a strojopis projevu vtiskl do ruky basketbalistovi Georgi Ravelingovi, který s ním stál na pódiu. Dnes 76letý bývalý trenér slavné papíry stále opatruje jako oko v hlavě a nejspíš je jedním z mála lidí, kterým za nakládání s Kingovým „I Have A Dream“ nehrozí soudní žaloba.
Slavná řeč, po níž prezident Lyndon Johnson podepsal zákon zakazující diskriminaci v otázkách zaměstnání a vzdělání, je totiž i půlstoletí po svém vzniku soukromým majetkem. Kingovi dědicové před čtyřmi lety přenesli správu autorských práv na EMI Publishing, což v praxi znamená, že padesát let starými slovy kazatele dnes disponuje společnost Sony.
Ačkoli motiv „snu“ použil King poprvé už tři roky před Washingtonem a zopakoval ho v řadě různých projevů, samotný text z 28. srpna 1963 je paradoxně spíše souhrnem různých citátů, podobenství a známých myšlenek. Vycházel nejen z bible, ale i textů jiných autorů jako Abrahama Lincolna, Archibalda Careye nebo Malcolma X.
Protože ve Spojených státech zanikají autorská práva až 70 let po smrti autora, ochrana „I Have A Dream“ trvá až do roku 2038. Jak upozornil magazín Spiegel, většina záběrů Martina Luthera Kinga z Washingtonu na serveru YouTube není licencovaná, a uživatelé se tak vystavují riziku žaloby od Kingových dědiců. A ti jsou u soudů jako doma, jak se v minulosti při různých výročích přesvědčila americká média.
Společnost Martin Luther King Jr. Center for Nonviolent Social Change, založená koncem 60. let Kingovou vdovou, žalovala dokumentaristy kvůli použití originálních záběrů, ale i stanici CBS, která ve svém vlastním materiálu citovala z projevu. List USA Today zase doplatil na přetištění Kingova projevu v rámci oslav třicetiletého výročí.
Soudy nižších instancí sice daly za pravdu novinářům, ale Kingovi potomci verdikt nakonec v roce 1999 otočili. Právní spor se točil kolem otázky, zda může být „I Have A Dream“ díky svému živému přenášení v televizi pokládán za veřejný majetek, anebo zda Martin Luther King svou řeč pronesl před uzavřeným publikem, a tudíž se jednalo o autorské představení, jehož vlastnictví si lze nárokovat a chránit. Interpretace dědiců byla podpořena skutečností, že samotný King si měsíc po washingtonském pochodu zažádal o autorská práva k textu projevu.
Proces Kingovi dědicové versus CBS zároveň otevřel dveře ke komerčnímu využití ústředního sloganu. „I Have A Dream“ se opakovaně objevil v reklamách, licenci získaly velké společnosti jako Apple nebo Alcatel. V jednom spotu King „zpívá“ v duetu s žabákem Kermitem z Muppets Show, v dalším zase mluví k prázdnému auditoriu, neboť „dříve než můžete inspirovat, musíte se připojit na internet“. Kolik peněz tímto způsobem vydělala, odmítá Kingova nadace zveřejnit.
Už před lety se proto objevil návrh, aby bylo na „I Have A Dream“ uvaleno delší moratorium, během něhož by Kingův projev nemohl být nikde citován ani využíván, aby lidé opět pochopili jeho původní smysl. To se ale po masovém nástupu internetu dá zařídit jen stěží, stejně jako stoprocentní ochrana majitelů autorských práv.
Pokud přesně padesát let po Kingově improvizaci zadáte na serveru YouTube heslo „I Have A Dream speech“, vyhledávač vám nabídne 4,4 milionu výsledků včetně krátkých ukázek i kompletních 17 minut.
Martin Cáp
