Glosa – Poslanci ANO, TOP 09 a KDU-ČSL navrhují zakázat takzvané legislativní přílepky, tedy pozměňovací návrhy, které bezprostředně věcně nesouvisí s předmětem původního (obvykle vládního) návrhu. U zbývajících pozměňovacích návrhů chtějí zavést jejich povinné odůvodnění (vysvětlení nezbytnosti právní úpravy, vyznačení změn a podobně). Současně se má prodloužit doba mezi druhým a třetím čtením zákonů, tedy zjednodušeně řečeno mezi podáváním pozměňovacích návrhů a závěrečným schvalováním, na dva týdny (dosud jde o tři dny).
O přílepcích hovořila některá média i v uplynulém týdnu v souvislosti s pozměňovacím návrhem poslance Milana Urbana, jímž do vládního návrhu zákona o „zelené naftě“ přidal plošné snížení spotřební daně z benzinu a nafty (tedy nejen pro zemědělce).
Ve skutečnosti ale o klasický přílepek, jejichž „tvorbu“ už v roce 2007 odmítl Ústavní soud, v tomto případě nejde. Přílepkem v užším smyslu je totiž pouze poslanecký návrh, který je přidán k věcně zcela nesouvisejícímu zákonu, často ještě „skrytě“, tedy bez projednání ve sněmovně.
Typickými příklady z minulosti jsou odškodnění klientů zkrachovalých bank v zákoně o státních symbolech, zákaz kouření jako součást insolvenčního zákona, změny týkající se vinařství v zákoně o provozu na pozemních komunikacích nebo změny pravidel ohledně veřejných zakázek v zákoně o surových diamantech.
Právě jeden z takto přijatých zákonů Ústavní soud v roce 2007 zrušil a donutil tak poslance, aby tehdejší praxi přinejmenším omezili. „Nevhodné je novelizování zákonů jinými normami, které s nimi věcně nesouvisejí. Právní řád se tak mění v nepřehledný a zmatečný systém. Právo se pak stává pro své adresáty zcela nepředvídatelným,“ uvedl Ústavní soud.
Právě hrozba zrušení zákonů od té doby vedle k tomu, že množství přílepků kleslo. V čem jsou škodlivé? Nejde jen o formálně nesprávný legislativní postup. Přílepky mají negativní dopady na podnikatele i veřejnou správu. V už beztak nepřehledném a neustále se měnícím právním řádu totiž není v silách běžných podnikatelů ani úředníků, aby pročítali skutečně všechny zákony a hledali, zda například v zákoně o právu shromažďovacím není ukryta důležitá novela zákoníku práce.
Urbanův návrh na snížení spotřebních daní z benzinu a nafty „pro všechny“ se od přílepků liší tím, že s projednávanou novelou (zákona o spotřebních daních) souvisel nejen věcně, ale i „ideově“ (šlo o rozšíření vládního záměru snížit daň pro zemědělce). Urban podal návrh písemně týden předem, před hlasováním jej ve sněmovně obhajoval a vedla se k němu standardní, srozumitelná diskuze. Nelze tedy tvrdit, že by šlo o skrytý přílepek a že by část poslanců ČSSD nevěděla, o čem hlasuje.
Pozměňovací návrhy, jimiž poslanci upřesňují, doplňují nebo jinak mění vládní návrh zákona, jsou přitom jednou z podstat práce sněmovny. Tuto možnost nelze poslancům sebrat, pokud mají působit i jako pojistka vlády.
Na druhou stranu je to ale nejsnadnější cesta pro lobbisty, jak dostat do zákona něco, co neprošlo standardním legislativním procesem – tedy přípravou v příslušném resortu (ministerstvu) včetně hodnocení dopadů, dále připomínkovým řízením za účasti dalších legislativců, podnikatelských či profesních sdružení, odborů, následně vyjádřením vlády jako celku a projednáním ve sněmovních výborech.
Zdeněk Bauer
Autor je podnikový právník
