Rozhovor - Dnešní primátor Ostravy Petr Kajnar přišel na radnici zprvu jako náměstek v roce 2002. V Moravskoslezském regionu tehdy vrcholila vleklá krize, odstartovaná problémy největších místních zaměstnavatelů. V 90. letech prošly OKD rozsáhlým útlumem, koncem dekády se do kolapsu dostaly Vítkovice i Nová huť.
"Situace byla tehdy horší než dnes," říká Kajnar, který se od počátku magistrátní kariéry zaměřil na tvorbu nových pracovních míst, masivně podporovanou z veřejných zdrojů. Bojoval o průmyslové zóny, později prosazoval dotace pro ostravské univerzity či vědecko-technologický park při Vysoké škole báňské.
Nyní končí sociální demokrat Kajnar druhé primátorské volební období. Není jisté, zda bude v politické kariéře pokračovat. Ve funkci si nadělal řadu nepřátel, kritici mu vyčítají mimo jiné přílišné sepětí se soukromým byznysem a nadměrnou vstřícnost k místním investorům. Naposled se tyto výhrady ozvaly koncem května, když Kajnar prosadil, aby město odkoupilo od majitelů fotbalového Baníku stadion na Bazalech a zadlužený klub tak zachránilo před krachem.
Kajnarovi nelze upřít, že po letech jeho vlády je Ostrava o něco méně závislá na těžkém průmyslu, než tomu bylo počátkem tisíciletí. Zda jí to pomůže lépe vzdorovat dopadům krize zdejších klíčových zaměstnavatelů, jejichž problémy se začínají nebezpečně kupit, se teprve ukáže.
Insider: Jak velká sociální rizika Ostravě kvůli potížím zdejších hutí, těžařů a strojařů hrozí?
Ostravsko je nejvíc krizí ohroženým regionem u nás – kromě severních Čech. Máme proti nim ale určité výhody, především univerzity a funkční průmyslové zóny. Když jsem přišel jako náměstek na radnici, dal jsem si jako hlavní úkol řešit nezaměstnanost. Proto jsme tolik podporovali průmyslové zóny. Nebylo to samozřejmé, vedly se kolem toho tehdy velké debaty.
Prosadil jste vybudování průmyslové zóny v Hrabové při výpadovce z Ostravy na Frýdek-Místek a další u letiště v Mošnově. Kolik tam dnes pracuje lidí?
V Hrabové kolem osmi tisíc, v Mošnově 1,5 tisíce. Kromě toho tu ale vznikla krajská zóna v Nošovicích pro automobilku Hyundai – tam je kolem 3,5 tisíce pracovních míst. A různé menší zóny v okolí – v Karviné, ve Frýdku. Celkem tu díky těmto rozvojovým programům vzniklo 15 až 20 tisíc přímých pracovních míst, ta stimulují další zaměstnanost.
Kolik peněz z veřejných rozpočtů to stálo?
Hlavní projekty Hrabová, Nošovice a Mošnov asi 4,5 miliardy korun. Návratnost je už dnes kolem devíti miliard, vycházíme-li z toho, že náklady na jednoho nezaměstnaného činí asi 200 tisíc korun ročně. V Hrabové, dnes nejúspěšnější průmyslové zóně v republice, se státu vrací asi 1,5 až dvě miliardy korun ročně.
Žádný z původních investorů dosud ze zón neodešel?
V Hrabové nám roste počet zaměstnanců i během krize. Je to díky tomu, že tam působí společnost CTP Remona Vose (největší tuzemský developer specializovaný na komerční nemovitosti – pozn. red.). Ten je ve schopnosti přivádět investory srovnatelný s CzechInvestem. Má upřímný zájem, aby tam konkrétní firmy měl, a umí je do Česka přitáhnout. Takže z Hrabové sice někteří původní investoři časem odešli, ale byli nahrazeni novými.
Jak velké riziko Ostravě hrozí kvůli krizi dopadající na hutě a OKD?
Vážné nebezpečí představuje Evraz Vítkovice Steel. Kdyby zavřel ocelárnu, klesla by poptávka po surovém železe i v ArcelorMittalu Ostrava. Ten už dnes nejede na plnou kapacitu a mohl by dál utlumovat. Je to pro něj riskantní: závody skupiny ArcelorMittal spolu soutěží, ty nejméně efektivní se zavírají. Kdyby byla výroba ostravského ArcelorMittalu neefektivní, může se stát, že se celá přesune do Polska. Pikantní na tom je, že by to vůbec nemuselo zlepšit kvalitu ovzduší v Ostravě.
Jak to? ArcelorMittal je přece největším zdejším znečišťovatelem, právě on přispívá k tomu, že je v Ostravě vysoká prašnost a při inverzích se město doslova dusí.
Státní správa donutila ArcelorMittal emise výrazně snížit, ale část znečištění na Ostravu míří ze severu, z nedalekých polských hutí skupiny. V Polsku mají totiž vyjednané mnohem měkčí limity a ekologizaci odloženou na delší období. Takže se může stát, že se utlumí výroba v ArcelorMittalu v Ostravě, lidi tu přijdou o práci, ale znečištění ovzduší tu zůstane z Polska. A je třeba mít na paměti, že útlum hutí by se dotkl i OKD. Už dnes jsou na hranici rentability. Pokud by ArcelorMittal snížil odběr jejich koksovatelného uhlí, bude to mít na ně dopady.
Co by taková řetězová reakce způsobila?
Při takovém scénáři se nám tu může objevit třicet tisíc nezaměstnaných prakticky ze dne na den.
Podařilo se Ostravě snížit závislost na těžkém průmyslu? Co ho vlastně nahrazuje – kromě automobilky Hyundai, která s sebou přitáhla i menší nezávislé dodavatele autodílů a služeb?
Právě proto, že je třeba závislost na těžkém průmyslu snížit, jsem se hlavně ve svém druhém volebním období zaměřil na tvorbu nových míst v jiných oborech. Za hlavní považuju podporu vysokých škol. Ostrava potřebuje, aby na zdejší Vysoké škole báňské ročně absolvovalo tisíc IT inženýrů. Ptal jsem se děkana VŠB Ivo Vondráka, co pro to můžeme udělat. Chtěl postavit novou elektrofakultu, protože byli roztříštění, chyběly jim laboratoře, výuka nebyla efektivní, trpěla kvalita a nebyl prostor pro její rozšiřování. Takže jsme pomohli získat peníze pro VŠB, ta budovu postavila, bohužel ji zatím nemohou otevřít, protože jim úřady pořád sestřelují veřejnou soutěž na vybavení sedačkami. Ale i tak myslím, že toto se nám povedlo.
Navíc jsme dali Báňské a Ostravské univerzitě další peníze na další projekty. I díky tomu se tu minulý týden otevírala první etapa superpočítače, jehož jsou obě univerzity partnery.
Jaký význam má superpočítač pro zaměstnanost?
Předpokládáme, že špičková věda bude derivovat další pracovní místa. Z podobných důvodů jsem se vždycky snažil o rozvoj vědeckotechnologického parku (vzniká při VŠB v Ostravě-Porubě). Máme teď šanci, že se konečně začnou stavět další dvě budovy parku z peněz ministerstva pro místní rozvoj. Kromě toho tu máme dvacetihektarový park, který může sloužit pro další rozvoj příštích 20 let. Ale není jednoduché to prosazovat, městská část Poruba teď dává protest proti územnímu rozhodnutí na stavbu nových budov.
Kolik tu dnes na nových technologiích postavený průmysl zaměstnává lidí?
Před lety přišla do Ostravy finská IT firma Tieto Enator. Dnes tu už mají 2000 zaměstnanců a ještě porostou. Nebo tu má vývojové centrum Bang & Olufsen z Kopřivnice. Bez veřejné podpory by tu tito zaměstnavatelé nebyli. Chceme, aby tento sektor posiloval, ale jsme zatím na začátku. Chceme, aby univerzity sloužily jako stimulační jádro nového průmyslu. Proto považuju za úspěch i to, že se nám podařilo v Ostravě prosadit založení lékařské fakulty. Za deset let bude schopna spolu s VŠB pomoci rozvíjet nové technologie, nabízí se spojení nanotechnologií a medicíny, čekám, že tu díky tomu nastartují firmy pracující s nejmodernějšími technologiemi. Škoda že stát neoceňuje, co tu děláme.
Chcete víc peněz ze státní kasy?
Žádné město nedalo takové prostředky na rozvoj školství a vědecko-technologického parku jako my. Na vysokoškolské koleje jsme dali 70–80 milionů korun – a další dotaci na stavbu kolejí v centru města zvažujeme. VŠB jsme dali dvakrát po 20 milionech na podnikatelský inkubátor. Spolu s krajem jsme jim dali po dvaceti milionech na další rozvojové projekty, Ostravské univerzitě jsme dali finanční prostředky na vznik lékařské fakulty a převedli jsme jim majetek za 150 milionů. Zato stát se v tomto směru u nás moc neukázal.
Ale stát sem přece také posílá obrovské dotace. Dvěma miliardami dotuje superpočítač, řádově miliardovou podporu dostala třeba firma PrimeCell, která tu buduje velkou biotechnologickou výrobu. Velké peníze šly na modernizaci Vítkovic a dalších místních firem…
To je pravda, ale v podpoře školství, v podpoře nových oborů toho pro Ostravu stát zas tolik neudělal. A má to efekt. Už dnes tu máme přes 10 tisíc pracovních míst v nových oborech vzniklých díky této podpoře. A protože jedno přímé pracovní místo generuje další dvě až tři místa ve službách a maloobchodě, vzniklo tu díky našemu úsilí kolem 25 tisíc míst.
Přesto zdejší trh práce stojí a padá s tradičními zaměstnavateli. Pokud by došlo na katastrofický scénář, co uděláte pro lidi, kterým bude hrozit pád pod hranici bídy? Větší počet lidí může mít třeba potíž s placením nájmu a mohou přicházet o bydlení.
Samozřejmě že toto hrozí. Ale na to je nastavena státní sociální politika. My nemůžeme dělat víc, než děláme. Od roku 2008 městu klesly příjmy z rozpočtového určení daní v důsledku nižšího výběru o 1 až 1,5 miliardy korun. Kde bychom na nějaké speciální programy brali? Ale sociální politika je věc především státní správy.
Proč město v této situaci – a s riziky, jimž čelí – kupuje za 114 milionů stadion soukromého fotbalového klubu Baník, notabene když pro něj předtím postavilo další stadion ve Vítkovicích?
Baníček je pro řadu lidí z fabrik jediná radost, jediná možnost kulturního vyžití. Vezmete jim to? Kdyby Baník zanikl, rozpadne se s ním i mládežnický fotbal, kam chodí 400 dětí. Je to nejlepší protidrogová prevence. A navíc – město nekoupilo klub, koupilo nemovitost, která má svou hodnotu, a ta nám zůstává.
Zuzana Kubátová
Další díly seriálu:
Ocelovému srdci republiky hrozí infarkt - Insider 26/6 - http://bit.ly/17Ex9Yy Top 10: muži, kteří nejvíc rozhodují o osudu Ostravska - Insider 27/6 - http://bit.ly/13bAxsj Baníčku, my jsme s tebou a naše peníze též - Připravujeme
