Praha - To je řečí o fenomenálním trojrozměrném obraze, a já jsem přitom nic neobvyklého neviděl, stěžuje si občas některý návštěvník kina po zhlédnutí snímku Avatar.
Skutečně, pro některé diváky revoluční třírozměrný obraz nic neznamená, protože mají oční poruchu, která jim brání jej vnímat.
Přitom v obrazech 3D začínají tvůrci vidět budoucnost filmu. A také televize zkouší trojrozměrné vysílání - před pár dny například britský Sky Sport vysílal fotbalový zápas trojrozměrně. Ale pouze pro návštěvníky devíti barů, kteří dostali speciální brýle. Od dubna pak chce tato televizní společnost své trojrozměrné vysílání rozšířit. V Jižní Koreji už ovšem 3D kanál vysílá od začátku tohoto roku.
Zvládnou to lidské oči?
Pro diváky jde o něco nového a neobvyklého. Může to tedy mít nějaký špatný vliv na jejich zrak?
"Nejsou známy žádné odborné studie, které by prokázaly negativní vliv 3D technologie na lidský zrak," zdůrazňuje docentka Bohdana Kalvodová z Oční kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Potenciální problémy vidí lékaři spíše jinde. Třírozměrný vjem totiž působí reálnějším dojmem než dvojrozměrný, dokáže diváka více vtáhnout do děje. "Když je tedy děj brutální nebo výrazně emotivně zabarvený, může to mít negativní vliv na naši psychiku," poznamenává lékař Zdeněk Kovařík rovněž z Oční kliniky 1. lékařské fakulty. "To se však netýká zraku," dodává.
Každé oko vidí to svoje
Jinou věcí je špatné vidění tří rozměrů obrazu v důsledku oční poruchy: zraku neškodí, ale zkazí zážitek.
Špatné vidění vyplývá z principu promítání třírozměrného obrazu.
Trojrozměrné záběry se natáčejí najednou dvojitou kamerou - se dvěma objektivy, které jsou od sebe vzdáleny podobně jako lidské oči. Na plátno se pak současně promítá zdvojený obraz - každý určený pro jedno oko.
Obvykle bývá jeden promítaný obraz polarizován filtrem tak, aby kmital vodorovně, a druhý aby kmital vertikálně. Divák dostane brýle s polarizačními filtry, které mu do oka vpustí jen příslušně zpolarizovaný obraz. (Jinou možností je obrazy pro pravé a pro levé oko odlišit pomocí barevných filtrů.)
Zvuk umocňuje pocit opravdovosti
Tím se v každém oku vytvoří jiný obraz a přenáší se do týlních laloků v mozku, tedy do zrakového centra. Tam se nepravé vjemy složí do trojrozměrného obrazu, který se shoduje s dosavadní zkušeností s třírozměrným viděním. K tomu se v 3D kině přidávají prostorové zvukové vjemy, které pocit sledování "reálného" světa umocní.
Výsledkem pak je, že člověk má pocit opravdového třírozměrného vidění.
"Při polarizaci se energie záření snižuje, a aby obraz byl dostatečně výrazný a nepůsobil mdlým dojmem, je nutné zvýšit intenzitu světla," připomíná doktor Kovařík. V kině je tedy potřebné udržet zvýšení intenzity v mezích, která nepřeženou celkovou energetickou expozici sítnice.
Porucha zraku může vadit
Potíž nastává, když divák trpí tupozrakostí. To je funkční vada zraku, která se projevuje snížením zrakové ostrosti vidění obvykle jednoho oka. "Pacienti, kteří mají jedno oko těžce tupozraké a nedokážou v běžném životě spojit dva obrazy - po jednom z každého oka - v jeden vjem, nemohou vnímat ani trojrozměrné proporce při 3D promítání," uvádí docentka Kalvodová.
Jinou vadou, která může bránit dobrému vidění třírozměrného filmu, je astigmatismus, tedy nepravidelné zakřivení oční rohovky nebo čočky. Při této vadě se paprsky světla ze všech směrů nedokážou správně spojit v jednom bodu na sítnici, ale vzájemně se míjejí. Vede to k rozostřenému vidění.
Tato vada se však dá odstranit správně vybroušenými brýlemi, případně speciálním kontaktními čočkami. "Pokud se pacientům s astigmatismem podaří dosáhnout díky brýlím nebo kontaktním čočkám správného, binokulárního vidění, vnímají pak dobře i 3D obraz v kině," konstatuje docentka Kalvodová.
Dvoje brýle na nose
Diváci si musí v 3D kinech nasazovat speciální brýle, aby viděli plastický obraz. Lidé, kteří už jedny dioptrické brýle na nose mají, si tedy musí nasadit ještě druhé brýle. To pro ně není zrovna pohodlné.
A brýlí pro sledování 3D obrazu se zatím nejde zbavit ani u televize. Výrobci už připravují televizory, které mají umožnit působivé sledování 3D filmů.
V tomto případě jsou brýle někdy pokryty vrstvou tekutých krystalů, která v synchronizaci s televizorem v rychlém střídání zakrývá pravé a pak hned levé oko, což umožní, aby se ke každému dostala ta správná polovina promítaného obrazu.
Nový koncept zatím neprošel
Změnu zkoušela společnost Philips. Přestavila koncept 3D televizoru, který se dá sledovat bez brýlí. Technologie je založena na efektu známém třeba z těch pohlednic, které se při naklonění, a tedy změně úhlu pohledu pozorovatele, jakoby hýbou a vytvářejí dojem prostoru.
Nevýhodou ovšem je, že pro tuto technologii nestačí film natáčet dvěma kamerami; je jich zapotřebí několik, aby mohly snímat obraz z různých úhlů. Tím se samozřejmě natáčení ještě více komplikuje a prodražuje. Dosažený obraz přitom ještě nebyl ideální.
"Vzhledem k našim vysokým nárokům na kvalitu obrazu jsme vývoj této technologie zastavili a nenasadili jsme ji do běžné výroby," konstatuje Jiří Hauptmann z Philipsu. I tato firma nabízí běžné televizory, které se dají pomocí brýlí využít ke sledování 3D programu.
Představa, že jednou půjde sledovat třírozměrnou televizi, aniž by člověk musel nosit po obýváku speciální brýle, tedy zůstává zatím jen snem. I pro lidi, kteří netrpí tupozrakostí nebo nekorigovaným astigmatismem.
