Aukce Mistrovských děl výtvarného umění / Sobota 4. května 2019, 13.00 / Obecní dům Praha
"Nejlepší z mých Bretaní"
Chef-d'oeuvre sobotní aukce bude mistrovský mnohokrát vystavovaný Zrzavého olej (48 x 63 cm) - Bretaňská krajina, datovaný do roku 1928, o kterém sám Jan Zrzavý prohlásil, že se jedná o nejlepší obraz z jeho Bretaňských motivů.
Máme před sebou jedinečný objev, obraz, který významně doplňuje poznání tvorby Jana Zrzavého, o němž lze jednoznačně prohlásit, že je velká škoda, že nemohl být zařazen do monografií a výstav, jež byly v uplynulých desetiletích Zrzavému věnovány, protože zůstával v soukromé sbírce. I když obraz především přináší pohled na Kermeur, jenž v roce 1928 a 1929 zpracovával Zrzavý na samostatných temperách, má obecný název, protože při pozorování obrazu divákům neujde, že autorova oblíbená scéna, ke které se mnohokráte vrátil, je doplněna o několik nenápadných motivů, jež nebyly na daném místě, které přejal Zrzavý odjinud, jako je například skupina menhirů či tenký, mírně prohnutý kříž uprostřed obrazu. Je zřejmé, že mezi prvním plánem s náznakem organicky se vlnících domů, stojících po pravé a levé straně, následuje strmý svah, ukončený šedou mořskou hladinou, jejíž šíři a dálku podtrhují dvě drobné lodičky vpravo uprostřed. Zrzavý si tudíž složil ideální místo, jakousi esenciální Bretaň. Pomáhá tudíž osvětlit průběh jeho představivosti. Zrzavý již měl několik let Bretaň zažitou, avšak svůj umělecký pohled na ní si vypracovával pozvolna, během několika let od roku 1925, kdy se v ní poprvé ocitl. Právě oblast Kermeuru mu poskytla ten hlavní zdroj inspirace. Její prvé zisky představil na své výstavě v Aventinské mansardě v roce 1928. Jak byl pro autora důležitý, osvětluje i jeho vlastní dosud nevydaný komentář k některým obrazům, jež namaloval, pocházející nejspíše z 28. 2. 1931.
"Bretaňská krajina (s 3 menhiry v pozadí), olej, 1928, Praha. Plátno římské, jemně křídové. Barvy Cambridge, běl. speciální, čerň slonová, umbra pálená, červeň indická, trochu někde smaragdová zeleň. Malováno nadvakrát, nestejně hustou barvou, někde jen lazurou přes plátno. Ředěno a osvěžováno terpentýnem s kopayvou (asi 1/5kopayvy). Myslím, že nejlepší z mých Bretagní. Nepředstavuje určitou krajinu, je to směs dojmů z Camaret, Kermeuru a okolí." Toto je důležité svědectví. Takto bezprostředně se Zrzavý ke své tvorbě vyjádřil málokdy.
Znovuobjevený Prucha ze sbírky JUDr. J. Šafaříka
Další mimořádně zajímavou položkou aukce je obraz Jindřicha Pruchy - Chalupa s kvetoucími stromy, olej na plátně (67 x 80 cm) z roku 1914, který byl vystaven na výstavě Umělecké besedy v Alšově síni v roce 1934 pod katalogovým číslem 37.
Velmi živě namalovaná, vyloženě dynamicky pojatá práce, vycházející z bezprostředního pozorování a výtvarného uchopení smyslové reality, je pohledem na obvyklou autorovu scénu: Světlý, sluncem částečně zalitý dům uprostřed obrazu je obklopený kvetoucími stromy, proměnlivou vegetací, přes niž vede pouze šikmá hnědá cesta směrem k domu, jehož zahrádka je ohraničená nahnutým, jakoby polorozbořeným plotem, za nímž tráva přechází do volně namalovaných polí, ukončených hradbou lesa. Dramatickou scénu uzavírá obloha, která je rovněž namalovaná ve výrazném pohybu a barevné proměně. Prucha sice vyšel z náladového impresionismu, avšak dostával se až k určitému mnohem bezprostřednějšímu, téměř expresivnímu výrazu, kdy mu krajina představovala nositelku psychických hnutí. Prucha byl mimořádný kolorista, velmi vytříbené senzibility: na obraze je třeba upozornit na roli modré v ojedinělém okně na průčelí budovy, na které modrá rovněž přechází ve stín stromu, vrženého vlevo na chalupu. Prucha vyhrotil senzitivitu: zatímco na levou část obrazu dopadá slunce, pravá již tone ve stínu. Přestože obraz nebyl původně datován, lze jej srovnáním s jinými Pruchovými pracemi zařadit nejspíše do roku 1914. Má blízko k obrazům jako Ptáčnice (Jaro v Železných horách VI, 1914; repro monografie Jindřicha Pruchy od Jarmily Kubíčkové, Praha 1941, obr. XXXIV), na němž jde zřejmě o stejné stavení, či s obrazem Suchý den (Jaro v Železných horách V), 1914 (obr. XLIII otištěným v téže monografii) nebo s obrazem Jarní odpoledne, 1914 (repro v monografii Pruchy od Jana Tomeše, obr. 36). Obraz byl vystaven v roce 1934 na výstavě obrazů ze sbírky JUDr. Josefa Šafaříka, která proběhla v Alšově síni Umělecké besedy v Praze (22. září 1934 - 17. října 1934) pod katalogovým číslem 37. Josef Šafařík byl významný sběratel, soustřeďující se na malířství 19. století a raného modernismu. Jeho sbírku obdivoval Antonín Matějček. Mnoho z jeho obrazů, zejména některé ze souboru Pruchova, se dostalo později do sbírek Národní galerie v Praze. Obraz zachycuje "esenci" Pruchy, obsahuje sumu jeho malířského poznání světa.
Monumentální Brožík na objednávku císaře Františka Josefa I.
Reprezentativní plátno Tu, Felix Austria, nube! o rozměrech 108,5 x 185,5 cm je variantou obrazu, který objednal u příležitosti nadcházejícího padesátého výročí svého nástupu na trůn císař František Josef I. Objednávku inicioval prostřednictvím následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este místodržitel František Thun-Hohenstein. Definitivní plátno vyneslo Brožíkovi v roce 1897 povýšení do šlechtického stavu s predikátem "von Valrose".
Tato náročná historická kompozice se vztahuje k sedmi politickým sňatkům, kterými získali Habsburkové ve 13.-16. století pod svou vládu postupně část alpských zemí, Burgundsko, Španělsko, České království a země Koruny svatoštěpánské. Historické zásnuby dětí českého a uherského krále Vladislava II. s vnuky císaře Maxmiliána I., které se odehrály v neděli na den sv. Máří Magdalény 22. července 1515 v chrámu sv. Štěpána ve Vídni, byly v jistém smyslu začátkem středoevropské habsburské monarchie. Slavnostní události zachytil Brožík věrně podle dobových popisů, jak je reprodukují Palackého Dějiny a pojednání Antonína Rezka v časopise českého muzea 1881. Brožík si historický výjev předpracoval řadou studií, předložený obraz je jednou z nich. Předložená studie náležitě dokumentuje Brožíkovo malířské mistrovství, jeho schopnosti vytvořit náročnou, působivou a poutavou kompozici se zastíněným a jen místy prosvětleným popředím. Předložená studie nepochybně obohacuje Brožíkův soubor historických námětů a názorně ukazuje, jakým způsobem malíř vytvářel svá díla a jak si je připravoval řadou variantních studií různých rozměrů. Dvě variantní studie vlastní Národní galerie v Praze, výsledné velkolepé plátno patří do Osterreichische Galerie Belvedere ve Vídni. Předložené dílo je až na rozměry s výsledným obrazem takřka totožné jak v kompozici, tak v barevnosti.
Osobní dar Joana Miróa slavnému francouzskému historikovi umění Jeanovi Leymarie
Tracé Sur La Paroi II, barevný lept, akvatinta, karborundum na papíře, 57,5 x 92 cm, rámováno, pod sklem, datace 1967, signováno vpravo dole Miró, opatřeno autorskou dedikací.
Nabízená práce světoznámého umělce, jenž svým dílem ovlivnil umění celého dvacátého století, je výtečným příkladem zachování jedinečnosti ve všech možných médiích. Joan Miró v této kombinované technice na papíře zvěčnil, jak vypovídá název díla, kresbu na jakési podložce. Umělec si zde hraje s gesty, liniemi temných čar, doplněných o barevné plochy ostrovů. Z celého díla čiší nezaměnitelná hravost, vlastnost, jíž se autor proslavil a pracoval celý svůj tvůrčí život. Nabízena verze pochází ze sbírky věhlasného francouzského historika umění Jeana Leymarie. Tento věhlasný kunsthistorik se v r. 1950, tehdy v pouhých 31 letech, stal ředitelem Mussé de Grenoble a zároveň nejmladším kurátorem ve Francii. Za svůj život se Leymarie spřátelil s mnohými věhlasnými umělci, mezi nimiž lze jmenovat Pabla Picassa, Henriho Matisse či právě Joana Miróa. Všem těmto jmenovaným a mnohým dalším Laymarie připravil výstavy a podílel se na prezentaci jejich tvorby. Jean Leymarie například uspořádal retrospektivní výstavu Joanu Miróovi v Grand Palais v roce 1974. Nabízená práce Joana Miróa Trace sur la paroi II obnáší darování pro jmenovaného historika umění a poukazuje na přátelský vztah mezi umělcem a kurátorem. Trace sur la paroi II, toto dílo je výtečným příkladem grafické práce Joana Miróa a nabízí tak výtečnou možnost dražitelům k nabytí, jak díla světového umělce, tak součásti historie jednoho velkého přátelství.
Předaukční výstava se koná v GALERII EUROPEAN ARTS, Senovážné náměstí 8, Praha 1, od úterý 23. 4. 2019 do pátku 3. 5. 2019 od 10.00 do 18.00 hodin a v sobotu 4. 5. 2019 od 10.00 do 12.00 hodin.
- Aukční katalog k prolistování naleznete ZDE
- Více informací naleznete na: europeanarts.cz
Další informace a obrazový materiál lze získat na adrese: European Arts, Senovážné náměstí 8, 110 00 Praha 1, tel.: +420 775 435 311 , e-mail: [email protected] nebo [email protected].
