Americký dokument byl v Česku k vidění na Mezinárodním filmovém festivalu Praha - Febiofest. Odhaluje nové informace - například co se dělo dny a týdny před atentátem - a popisuje, jakou roli sehrála KLDR.
Pětačtyřicetiletý Kim Čong-nam zemřel 13. února 2017, nestalo se to však okamžitě. Stihl ještě vyhledat ochranku, které řekl, co se stalo. Nechal se i odvést na ošetřovnu, z té však už nevyšel živý.
Pozdější vyšetřování odhalilo, že příčinou smrti Kim Čong-nama byla otrava nervovou otravnou látkou VX, kterou policisté našli v jeho očích a na obličeji. Odborníci ji ve filmu označují za nejsmrtelnější látku vyrobenou člověkem.
Dvojice útočnic ale nebyla na svobodě dlouho. Do dvou dnů je policie zatkla a obvinila je z vraždy, za kterou se v Malajsii trestá smrtí. Ženy přitom podle svých slov nechápaly, proč je policie zatýká. A jak ukazuje dokument, pravděpodobně nešlo o promyšlenou lež.
Ženy přiznaly, že byly na letišti a že skutečně položily své ruce na obličej neznámého muže. Ale šlo prý jen o natáčení zábavního pořadu. "Museli jsme ji přesvědčovat. Říkali jsme jí: Podívejte, někdo zemřel. Nejde o zábavní pořad a vy jste obviněna z vraždy," vzpomíná na rozhovor s obviněnou Siti Aisyahovou z Indonésie její právnička Selvi Sandrasagaramová.
Odůvodnění, se kterým mladé ženy přišly, se velmi lišila od verze obžaloby. Ta je líčila jako chladnokrevné vražedkyně, které podstoupily výcvik od agentů KLDR.
O zapojení diktátorského režimu se mluvilo od začátku - jedním z důvodů byla nezvyklá přítomnost čtyř Severokorejců na letišti v den útoku. Druhým byl fakt, že vládnoucí diktátor považoval svého nevlastního bratra za hrozbu. "Kim Čong-nam napsal bratrovi dopis, ve kterém víceméně říkal, ať se ho přestane pokoušet zabít a že pro něj není žádnou hrozbou," líčí novinářka Anna Fifieldová, která se děním v zemi dlouhodobě zabývá.
Verzi tehdy pětadvacetileté Siti a druhé zadržené, osmadvacetileté Vietnamky Doan Thi Huong, tak začaly ověřovat jejich vlastní právní týmy. Vyšetřovaly SMS, které si ženy posílaly se Severokorejci, i jejich příspěvky na sociálních sítích. To vše pak právníci poskytli i dokumentaristům.
Jak KLDR ženy vycvičila
Štáb na základě toho sestavil rekonstrukci, co atentátu předcházelo a kdo doopravdy jsou ženy označované za chladnokrevné vražedkyně. Indonésanka Siti Aisyahová vystudovala jen šest let základní školy, pak ale rodina potřebovala peníze, a tak začala pracovat v textilní továrně. Později si vzala jejího majitele a měla s ním v 17 letech dítě. Když se rozvedli, o dítě se začali starat rodiče exmanžela.
Odešla pak do malajsijské metropole Kuala Lumpur, kde jako mnoho dalších žen hledajících lepší životní úroveň skončila jako sexuální pracovnice.
Do kontaktu se Severokorejci přišla víceméně náhodou. Oslovil ji taxikář, který údajně potkal podnikatele shánějícího ženy do videí se skrytou kamerou. Podnikatel se pak představil jako James z Japonska. "James mi dal na ruce dětský olejíček a řekl mi, že mám někoho chytnout za ruku, podívat se na něj a omluvit se. Nepřišlo mi to vtipné, ale řekl, že japonské pořady mají svůj vlastní styl," popisuje jejich setkání, na kterém dostala rovnou i zaplaceno.
Podobný případ byla i Vietnamka Doan, která vystudovala účetnictví, ale nenašla uplatnění v oboru. Začala proto pracovat jako servírka i modelka, účastnila se talentových soutěží a hrála v několika videích na YouTube. Později dostala tip od kolegyně a v baru se setkala s mužem, který se představil jako pan Y. Stejně jako James se vydával za Japonce hledajícího herečky.
Ženy se spolu nikdy nepotkaly. Jejich "japonští producenti" ale obě brali na různá místa v Asii, kde natáčeli videa. Scénář byl vždy stejný: muži jim dali na ruce olej nebo krém a poslali je za nicnetušícími lidmi, kterým měly zakrýt obličej.
"Dneska jsem kvůli tobě dostal vynadáno. Moje firma viděla klip a tvoje pohyby nejsou úplně dobré," napsal Doan po jednom natáčení pan Y. "Musíš víc přitlačit, když zakrýváš oči. Držet je dvě až tři sekundy, než je sundáš z obličeje. Když se dotkneš očí, budou lidé překvapení a zmatení, na videu to bude vypadat dobře," dodal v SMS zprávě, kterou obhajoba i filmaři získali. Aby mohla Doan trénovat, dostala plyšového medvěda v životní velikosti. V předvečer atentátu jí pan Y napsal, ať na něm pořádně cvičí.
Trailer k dokumentu Nájemní vrazi
Nikdo není v bezpečí
V den útoku přišly obě ženy na letiště a poprvé se setkaly. "Dala jsem mu ruce na obličej, řekla jsem mu 'promiňte' a utekla," líčí zabití Kimova nevlastního bratra Doan.
"Vypadal, jako by se bál, a tak jsem utekla," doplňuje Siti. Obě se poté odebraly umýt si ruce a odjely. Znovu se setkaly až ve vězení.
Podobně jednali i Severokorejci, kteří ženy doprovázeli. Převlékli se na toaletách a poté zamířili za zaměstnancem severokorejské ambasády, který jim zajistil rychlý průchod do letadla. Na záznamu, který lze vidět i ve filmu, se muži usmívají. Po čtyřech přestupech v různých zemích se vrátili do Severní Koreje.
"Severokorejcům se nic nestalo. Někdo ale musel být obviněn, protože někdo jiný zemřel. Takže se tyto dvě dívky staly obětními beránky," říká Sitin právník Gooi Soon Seng.
Dlouho to vypadalo, že soud rozhodne v neprospěch žen, proto bylo překvapením, že dva roky po smrti Kim Čong-nama obžaloba stáhla obvinění Siti. O měsíc později se na svobodu dostala i Doan. "Nikdo to nečekal. Byli jsme připraveni natočit nejsmutnější film na světě," sdílí své očekávání v rozhovoru pro časopis Variety režisér dokumentu Ryan White.
Přesto se jejich životy změnily. "Předtím jsem si myslela, že svět je růžový. Myslela jsem si, že všichni lidé jdou dobří. Ale teď vidím jasněji. Budu v životě o dost opatrnější, nebudu lidem tolik věřit," říká Doan. "O Kim Čong-namovi a Kim Čong-unovi jsem se dozvěděla až po návratu do Indonésie. Až teď tomu začínám rozumět. Je mi ho velmi líto," doplňuje Siti.
"Tím, že byl Kim Čong-un připraven zabít svého bratra takto velkolepě, vyslal světu zprávu, že jeho brutalita nezná hranic. Nikdo není v bezpečí," myslí si Fifieldová.
