Olenivka leží na okupovaném území jen pár kilometrů jižně od východoukrajinského Doněcku. Od začátku invaze ji Rusové využívali jako tábor pro válečné zajatce a civilní rukojmí z obléhaného Mariupolu. V jejích celách Rusové věznili tisíce Ukrajinců, včetně vojáků z pluku Azov. Ti, kteří se ze zajetí vrátili, vypovídali o nelidských podmínkách, hladu, ponižování i mučení.
Novináři z ukrajinského deníku The Kyiv Independent nyní, více než rok po ničivé explozi, v rozsáhlém investigativním dokumentárním filmu odhalili celý řetězec Rusů, kteří Olenivku spravovali, týrali zde zajatce a nakonec ji vyhodili do povětří.
Taťána El Diabová pracovala jako kuchařka v jednotce ukrajinské motorizované pěší brigády. Smlouvu s armádou podepsala jen několik měsíců před začátkem invaze. Okupanti ji zajali v jedné z mariupolských oceláren a převezli do věznice, která podle Diabové zhmotnila její představy o tom, jak vypadá peklo.
Z Olenivky se vrátila se silně poraněnou nohou, kterou ji Rusové odmítli léčit. Dodnes nemůže pořádně chodit. S ostatními ženami spala na studené betonové zemi v druhém poschodí jednoho z vězeňských baráků. V prvním patře, v jedné malé místnosti, se tísnily desítky mužů.
Ruští vojáci je každou noc vyslýchali. "Začalo to vždycky stejně. Když jsem nahoře uslyšela zvuk lepicí pásky, věděla jsem, že všechny dívky budou brzy plakat. Muže omotali lepicí páskou a pak je mlátili. Nemohly jsme spát u všeho toho křiku a pištění," popisuje Taťána v dokumentu se slzami v očích.
Rus s mačetou
Na fyzickém násilí páchaném na ukrajinských zajatcích se podle získaných svědectví deníku Kyiv Independent podíleli hlavně dva Rusové jménem Kyrylo a Jurij.
Většina vězňů však jejich jména neznala, pouze Kyrylo vystupoval s přezdívkou Dirk. "Říkali mu tak, protože v prvních dnech s sebou všude nosil mačetu a máchal jí kolem. Vadilo to i vedení věznice," popisuje ukrajinský dobrovolník Jevhen Maljarčuk, který byl také zavřený v Olenivce.
Podle něj měli právě tito dva Rusové na starost ty nejtěžší směny. Vyslýchali Ukrajince, zejména válečné zajatce, kteří buď porušili vězeňská pravidla nebo měli nějaké informace, které okupanti potřebovali.
"Chtěli, abych podepsal nejrůznější doznání, která se příčila mému přesvědčení. Řekl jsem, že to neudělám, a oni mě začali mlátit obušky. Nikdy jsem nic nepodepsal a pořád mi vyhrožovali smrtí. Viděl jsem, jak z naší barabizny odváděli kluky na dva až tři dny a přiváděli je zpátky zmlácené. Měli polámaná žebra a byli ve vážném stavu," popisuje praktiky okupantů voják z pluku Azov Denys Čepurko.
Do věznice Olenivka se dostal loni v květnu poté, co se na rozkaz ukrajinské armády spolu s třemi tisíci vojáky pluku Azov vzdal a padl do ruského zajetí. Podílel se na obraně posledního centra ukrajinského odporu v Mariupolu - oceláren Azovstal, kde po evakuaci civilistů s dalšími muži po několik měsíců čelil neustálému bombardování ruské armády. Nepil, nejedl a myslel si, že ho už nic horšího nečeká. "To jsem se zmýlil," říká. Město nakonec padlo do rukou okupantů.
Zajatce třískali holí
Několik dní před příchodem obránců Azovstalu zavlála nad věznicí v Olenivce, která leží na území samozvané separatistické Doněcké lidové republiky, ruská vlajka. Většina bachařů byla nahrazena Rusy, zaměstnanci federální vězeňské služby. Zatímco stráže se měnily každé dva týdny, Kyrylo a Jurij zůstali. Vězni si je pamatují jako klíčové postavy násilí páchaného ve věznici.
"Když vyslýchali válečné zajatce, měli k tomu speciální metodu. Vojáci se plazili po čtyřech a Jurij s Kyrylem šli za nimi a mlátili je," popisuje bývalý zajatec Maljarčuk. "Nezajímalo je, jestli byli zranění. Když je poprvé přivezli, ztřískali je holí, i když viděli, že se sotva drží na nohou," doplnil lékař Jurik Mkrtčjan, kterému ve výjimečných případech povolili, aby vojákům léčil jejich zranění.
V podvečer 27. července 2022 ruští bachaři přesunuli téměř dvě stovky zajatců z pluku Azov do samostatných kasáren ve vězeňské průmyslové zóně. O den později jim okupanti přikázali, že po desáté hodině večer nikdo nesmí opustit baráky. "Najednou bylo všude ticho, stráže nebyly nikde v dohledu. Odešli se schovat do krytu," popisuje Taťána El Diabová neobvyklý moment osudného dne.
Důkazy ukazují do Ruska
Asi o hodinu později se ozvala obrovská exploze. "Vyšli jsme ven a za pár vteřin jsme uslyšeli divoký řev. Rusové začali panikařit a všichni strážní se rozutekli. Výbuch nastal v tom samém baráku, kam byli o den dříve převezeni příslušníci Azovu," popsal lékař Mkrtčjan, který na místo dorazil, aby se pokusil zachránit vážně raněné muže.
"Rusové tam stáli, smáli se a komentovali. Prováděl jsem resuscitaci a uslyšel jsem 'další je skoro mrtvý'," vypověděl. Spolu s dalšími mediky vojáky zachraňoval celou noc. Pracovali ve tmě, protože jim stráž nechtěla dát ani baterku.
Moskva po útoku na věznici tvrdila, že šlo o útok ukrajinské armády raketou HIMARS. Kyjev to odmítl s tím, že má naopak dostatek důkazů o ruském útoku. Ke stejnému závěru došli také forenzní a zbrojní experti oslovení americkou stanicí CNN. Že důkazy ukazují do Ruska, v červenci letošního roku nakonec potvrdila i OSN, která provedla důkladné vyšetřování incidentu.
Někteří z Ukrajinců, kteří při explozi zahynuli, byli podle Kyjeva těžce zranění vojáci. Měli se vrátit na domů v rámci výměny zajatců, která se chystala na následující týdny.
Deník Kyiv Independent kromě identity surových bachařů odhalil také Rusa, který peklu v Olenivce s největší pravděpodobností šéfoval: jmenuje se Kirill Popov a pracuje jako první zástupce vedoucího moskevské pobočky ruské federální vězeňské služby.
Novináři získali jeho telefonní záznamy a zeměpisné souřadnice, které prozradily, že v den, kdy vojáci pluku Azov padli do ruského zajetí, cestoval na hranici Ukrajiny a asi měsíc strávil v Doněcku. Jak pod podmínkou zachování anonymity vypověděli bývalí zajatci, byl to on, kdo vydával rozkazy a koordinoval práci ostatních vězeňských pracovníků.
