Madrid - Až osm stovek migrantů se před několika málo dny pokusilo zdolat dvojité oplocení, které odděluje španělskou enklávu Ceuta od Maroka. Až 300 z nich proniklo za první plot, do samotného města se ale nedostal ani jeden.
Španělské úřady tento pokus o zdolání hranice nepřekvapil, očekávaly ho. Odhadují, že v horách poblíž hranice s Marokem živoří až 1500 migrantů, kteří sní o lepším životě na druhé straně plotu.
Hlavní migrační trasa do Evropy sice stále vede přes Itálii, jenže se sílícím náporem migrantů z Afriky se v posledním půlroce potýká právě i Španělsko.
Migranti míří nejen do španělských enkláv na africkém území, kromě Ceuty také do Melilly, ale hlavně do Andalusie na jihu Pyrenejského poloostrova. Lodě odrážejí od marockých břehů.
Ke španělským břehům za první polovinu roku připlulo 6400 lidí, což je o sto procent více než loni. Je to aktuálně nejrychleji rostoucí migrační trasa do Evropy.
"Běženci přichází v takovém počtu, který jsme léta neviděli," říká Mikel Aguarás, mluvčí nevládní organizace SOS Racismo. Přicházejí hlavně z Nigérie, Mali, Rovníkové Guiney nebo také Pobřeží slonoviny a utíkají před chudobou i před konflikty ve svých domovinách.
Libye je pro utečence příliš nebezpečná
A co za tím stojí? Je to hlavně chaos v Libyi, odkud se běženci nejčastěji vydávají na cestu přes Středozemní moře. V zemi pro ně panují otřesné podmínky - pašeráci je často vydírají, mučí nebo nechávají bez pomoci v poušti.
Pokud migranti skončí v detenčních centrech, není to o nic lepší. Často nemají vodu ani jídlo. Někdy je pašeráci využívají doslova jako otroky, ženy a děti se pak stávají oběťmi sexuálního násilí.
"Lidé hodně mluví o odchodu do Španělska. Zdá se, že je bezpečnější dostat se do Maroka než do Libye," uvedl pro agenturu Reuters sedmadvacetiletý Buba Fubareh z Gambie, který se letos neúspěšně pokusil dostat na starý kontinent z Libye.
Plavba z Maroka do Španělska je oproti trase z Libye do Itálie navíc kratší, a podle expertů proto také levnější. Pašeráci si účtují kolem 900 eur za osobu, zatímco v roce 2016 při plavbě z Libye to bylo 1500 až 2000 eur, uvedl pro server Euractiv Andrés García Lorca, zástupce vlády při provincii Almería v Andalusii.
Aguarás z SOS Racismo odhaduje, že Španěly čeká náročné léto. Počet běženců mířících na vratkých bárkách ke břehům Andalusie podle něj ještě poroste.
Španělsko má s migrační krizí zkušenosti
Madrid mezitím na nárůst migrantů připravuje odpověď. Španělsko už přitom má zkušenosti s mnohem silnějším náporem běženců z roku 2006, kdy na Kanárské ostrovy připlulo téměř 40 tisíc lidí.
Madrid ale dokázal tehdejší migrační krizi zvládnout. O čtyři roky později už ke španělským břehům dopluly jen asi dvě stovky běženců, upozorňuje španělský list ABC. Postup Španělska aktuálně patří mezi vzory, které by EU mohla následovat.
Španělsko tehdy změnilo svoji migrační politiku. Do řešení potíží zapojilo země původu i tranzitní státy. V afrických státech, odkud migranti přicházeli, otevřelo nová zastoupení. V dalších zemích je pak výrazně posílilo. Se státy podepsalo bilaterální dohody, které zahrnovaly jak posílení rozvojové pomoci, tak i zřízení společných hlídek na moři.
Španělsko navíc vybraným africkým státům pomohlo s vybavením a výcvikem policie i pohraniční stráže. Současně také připravilo speciální informační kampaně, které potenciální utečence od nebezpečné cesty a poté i plavby do Španělska odrazují.
Madrid také dbá na důslednou návratovou politiku, kdy neúspěšné žadatele o azyl vrací zpět do země původu.
Společně s Mezinárodní organizací pro migraci pak vypracoval speciální programy, které pomáhají lidem, které Španělsko poslalo zpět do jejich zemí, začlenit se opět do společnosti.
