Bejrút - Syrská křesťanská menšina sleduje protesty ve své zemi s nervozitou. Bojí se toho, co nastane v případě, pokud by autokratický, nicméně sekulární režim padl.
Sunitští muslimové tam tvoří většinu obyvatel. Klan prezidenta Asada se hlásí k menšinovým alávitům. Po čtyři desítky let mohli křesťané pod jejich vládou svobodně praktikovat své náboženství.
Damašek - důležité působiště apoštola Pavla - tak rozeznívají kostelní zvony a muslimský azán (volání k modlitbě) společně.
Dva tisíce let
Mnohé křesťany trápí velký strach. Poslední roky viděli útěky svých souvěrců ze sousedního Iráku. Arabské jaro sice zlomilo režim egyptského prezidenta Husního Mubaraka, ale ani tam se křeštanům dobře nežije. Sektářské násilí často nutí tamní kopty, aby vzali nohy na ramena. Podobný scénář by se mohl snadno odehrát i v Sýrii, pokud Asad protestům podlehne.
"Syrští křesťané rozhodně Bašára Asada podporují. Doufají, že bouře se brzy přežene," řekl agentuře Reuters Johana Ibrahím, arcibiskup syrské ortodoxní církve.
Protesty vypukly před bezmála třemi měsíci. Demonstrace daly průchod vzteku a frustraci z korupce a nedostatku svobod v zemi, kterou vede po desetiletí železná ruka rodiny Asadů.
Ačkoliv se někteří křesťané protestů účastní, církevní instituce je nepodporují.
Většina křesťanů reformy podporuje, nikoliv ale "svržení režimu". Obavy mají z roztříštění syrského státu a možného nástupu islamistických skupin. Ty by s jistotou obraly křesťany o jejich náboženské svobody.
"Křesťané v Sýrii - ať už jsou to pravoslavní, Arméni, maronité, anglikáni, Asyřané nebo katolíci - všichni se v první řadě považují za syrské občany," řekl Habíb Afram, prezident Syrské ligy.
"Církevní organizace i důležité osobnosti odvíjejí svůj postoj od bezpečnosti a stability, protože náboženská svoboda je v Sýrii absolutně garantována," dodal.
Armáda, nebo turban
Křesťanů žije v Sýrii něco kolem jednoho a půl milionu, což je 6 % populace. Ještě před padesáti lety jich bylo skoro o milion víc.
Mají stejná práva - a stejná omezení co se politických aktivit týče - jako muslimové. S jedinou výjimkou: ústava říká, že prezidentem musí být muslim.
"Naše etnicita nebo jazyk nemusejí být uznány, nemůžeme zakládat politické strany, ale to je úděl všech Syřanů," řekl agentuře Reuters jeden z církevních zdrojů přímo v Sýrii. Podle něj měly menšiny na Blízkém východě vždy jen tři možnosti: "Vládla jim buď armáda, turban, nebo nějaký duchovní."
V oblasti, kde je jsou podmínky pro život menšin stále obtížnější a kde roste napětí mezi sunity a šíity, působí Sýrie pro mnohé křesťany jako poklidný ostrov.
Iráčtí křesťané se stali terčem útoků a násilí po americké invazi do Iráku v roce 2003. Loni v říjnu zemřelo při útoku na baghdádskou katedrálu 52 lidí.
V Egyptě zase zemřelo 12 lidí na káhirském předměstí poté, co se rozšířila pomluva o křesťanech, kteří údajně unesli ženu, která dříve konvertovala k islámu.
"Ani jedna ze změn nedokázala křesťany ochránit. Ani americká armáda, ani nová vláda v Egyptě," citovala agentury svůj zdroj Reuters.
Kostely poradí
Samer Lahham, který vede oddělení ekumenických vztahů v řeckém pravoslavném patriarchátu v Damašku soudí, že demonstrace mají jistou "náboženskou identitu". Získaly ji tím, že protesty zatím vždycky vypukly v pátek, po muslimských modlitbách. Ty jsou pro Syřany ojedinělou možností - jen tehdy se můžou setkávat legálně.
"Křesťané se součástí takových aktivit stát nemůžou, i když podporují reformy," pokračuje Lahham. "Křesťané se bojí tajného plánu na přeměnu Sýrie v náboženský systém, který by vedli ti, kteří nesouhlasí s akceptováním ostatních," dodal.
Asadův otec Háfiz rozdrtil na začátku 80. let ozbrojené povstání islamistů, patřících k Muslimskému bratrstvu. Za posledních třicet let se ale islám v regionu značně rozšířil a vládě nezbývá nic jiného než s umírněnými muslimy více spolupracovat.
"V každém našem projevu naši komunitu vyzýváme, ať zůstane stranou od všeho, co by mohlo ovlivnit naši přítomnost," upozorňuje Ibrahím.
"Na korupci, úplatky a reformy máme stejný pohled jako demonstranti. Tyto požadavky ale nemůžou vést ke zničení mého domova a země."
"Můžu vám garantovat, že 80 procent lidí chodí do kostela proto, aby si poslechlo církevní názor na protesty. Pak se podle toho i řídí," uzavírá arcibiskup.
