Káhira (Od našeho zvláštního zpravodaje) - Nejen půlměsíce na vrcholcích mešit, ale i kříže na věžích kostelů patří ke dvacetimilionové Káhiře.
A nejvíce na jihu města ve čtvrti, které se říká Koptská nebo také Stará Káhira. Tady jsou často navštěvované a velmi staré křesťanské svatostánky, jako je klášter svatého Jiří nebo architektonická kuriozita, visutý kostel Panny Marie.
Z osmdesáti milionů obyvatel tvoří křesťané, převážně Koptové, zhruba desetinu. Tady je jejich koncentrace vyšší.
Pro Egypt nastal klid po revoluci a svržení prezidenta Husního Mubaraka 11. února, ale vztahy mezi muslimy a křesťany teď procházejí těžkou zkouškou. Po několika útocích na kostely, které spáchali fanatičtí islamisté a zemřely při nich desítky lidí, v koptské komunitě rostou obavy a hněv.
Na jejich demonstracích dokonce někteří žádají mezinárodní ochranu, pokud je nedokáže ochránit egyptská vláda.
Kopt, který se představil jako Násif, u jednoho z kostelů v této čtvrti přiznává, že teď má strach.
"Je to špatné, nepamatuji se, že by bylo v Egyptě tolik nenávisti jako teď. Část mojí rodiny žije na Maltě a pokud se to tady bude zhoršovat, uvažuji o tom, že se tam přestěhuji," říká muž, který podle jeho slov nepodporoval Mubaraka, ale uznával, že muslimské extremisty držel na uzdě.
I mnozí egyptští muslimové jsou v šoku z toho, že se najednou objevují stovky, ba tisíce takzvaných salafistů, kteří jsou agresivní a vyhrožují lidem, kteří s nimi nesouhlasí.
V jižním Egyptě zničili některé lokální svatyně, které si místní muslimové postavili. Podle radikálů jsou v rozporu s islámem.
Vrcholem protikřesťanských demonstrací bylo napadení kostela Mar Miná na severozápadě Káhiry na začátku května. Salafisté kostel oblehli a pak zapálili. Při zuřivých střetech zemřelo šest muslimů a čtyři křesťané, armáda zasáhla pozdě.
Extremisté tvrdí, že Koptové násilím zadržují v klášteře ženu, která přestoupila na islám.
Bohemista Chálid Biltagí, který se rozhodl vstoupil do politiky a zakládá egyptskou Stranu zelených, vidí v násilnostech ruku struktur bývalého režimu.
"Snaží se prý dokázat, že za Mubaraka byl klid a bezpečí, zatímco teď bude vše naopak. Je jasné, že to podněcují. V Egyptě nebyla nikdy rozšířená nenávist muslimů ke křesťanům. Naopak, během revoluce si vzájemně pomáhali. Moji sousedé jsou křesťané, a když policie zmizela z ulic, hlídali můj dům, když jsem byl pryč," říká Chálid Biltagí.
Dlouholetý disident Basím Fathí, který byl v boji proti Mubarakovu režimu aktivní už před revolucí a často se dostával do kontaktu s jeho tajnou policií, také věří verzi o její snaze rozdmýchat chaos a krveprolití mezi muslimy a křesťany.
Z radikálních islamistů nicméně Fathí strach má. "Obávám se těch, kteří jsou proti demokracii a mohou zastavit nebo zvrátit celý demokratický proces, pokud budou mít tu moc. Je jich teď plno. V médiích i v ulicích. Proto nemohu zatím říci, zda revoluce zvítězila nebo byla úspěšná, pokud to nepotvrdí svobodné volby a jejich výsledky," říká muž, který působí nyní v organizaci Egyptská demokratická akademie.
Armáda, která nyní přechodně vládně, pohrozila tvrdými tresty všem, kdo budou nadále podněcovat nábožensky motivované násilí. Z těch, kteří útočili na kostel Mar Miná, stane 190 lidí před vojenským soudem.
Nejvyšší muslimští duchovní v médiích i mešitách vyzývají k toleranci vůči křesťanům a hlásají, že násilí proti nim je nepřijatelné.
Někteří kazatelé jsou ovšem méně smířliví a Koptové si stěžují, že ti, kteří hlásají v mešitách nenávist, musí být potrestáni.
Další měsíce a především volby v září ukážou, zda hořící kostely jsou přechodným porevolučním fenoménem, nebo zda egyptští křesťané budou muset stále častěji uvažovat o tom, jakou budoucnost v zemi mají.
