Nacházíte se v Kábulu. Jaká je tam teď situace?
Když Tálibán oznámil, že vstoupil do města, byla jsem zrovna v kanceláři, opustili jsme ji ve spěchu. Šlo to špatně, všude byly kolony, všichni se snažili dostat domů. Můj kolega a já, kteří to máme domů stejnou trasou, jsme si chtěli zavolat taxi. Nikdo nás ale nechtěl svézt. Nikdy na to nezapomenu. Telefonní linky byly odpojeny, ženy a děti plakaly na ulici.
Dostali jste se nakonec domů?
Ano, po třech hodinách chůze. Moje matka a bratři také plakali, můj nemocný otec na mě čekal nedaleko vchodových dveří. Neměli o mně žádné zprávy. Teď město vypadá jako nějaká oblast duchů, protože nikdo nechce jít ven. Jen tálibánci jsou na ulicích na svých motorkách a se zbraněmi.
Co jste dělali poslední hodiny? Přemýšleli jste o útěku?
Snažila jsem se najít způsob, jak s rodinou odejít. Nevím, co s námi bude, protože Tálibán vždycky potlačuje svobodu tisku a také práva žen. A já jsem napsala víc než deset článků namířených proti nim a naopak podporující práva žen a novinářek.
Šíří se zprávy o tom, že jinde v zemi ženám noví afghánští vládci zakazují jezdit veřejnou dopravou a jsou dokonce terčem útoků. Opustila jste dům? Zaútočil na vás někdo?
Schováváme se jenom v domě. Ale jednu dívku na venkově zabili, i když měla nasazenou burku nebo hidžáb.
Ve svých veřejných vystoupeních tálibánci ujišťují, že nyní ženám a dívkám ponechají možnost pracovat a studovat, a to v souladu s právem šaría. Věříte jim?
Ne, nikdy se nezmění. Dříve také říkali lidem, že se jich nemusí bát, že jim nic neudělají. O pár měsíců později začali vraždit novináře, aktivistky bojující za ženská práva a dokonce i lékařky.
Na internetu nyní kolují fotky lidí, jak přebarvují bílou barvou pouliční portréty žen. Je Kábul teď už jiné město než před pár dny?
Oni do Kábulu vstoupili jako nějací zombies. A ano, máte pravdu, teď je to už jiné město.
Proč myslíte, že afghánská armáda Tálibánu takřka nekladla odpor?
Všechno je to hra vlády, která vojákům nedovolila se bránit.
Sám prezident Ašraf Ghání utekl ze země dost záhy. Co si o tom myslíte?
Že nás prodal. Nikdy mu to neodpustíme. Jsme vyděšení, v depresích a zklamaní.
Věříte ještě, že by to mohlo celé pro vás dopadnout dobře?
Já jsem tak v šoku, že nedokážu moc jasně přemýšlet…
Lídři západních mocností dávají najevo upřímné překvapení nad tím, jak rychle Tálibán ovládl celou zemi. Bála jste se v posledních letech, že by tento okamžik mohl přijít tak brzy?
Nedokážu si ani představit, jaké to bylo tehdy před 20 lety (kdy Tálibán Afghánistán naposledy ovládal, pozn. red.). Ale vzpomínám si, že když mi bylo pět let, jeden z příslušníků Tálibánu mě udeřil, protože jsem měla kraťasy. Teď se prostě snažím utéct. Riziko je příliš velké.
Redakce neuvádí celé jméno novinářky kvůli obavám o její bezpečnost.
