Let na Měsíc je pro Rusy nereálný. Manažeři odklánějí peníze, ty na kosmoplán Buran spadly do kanálu

Martin Novák Martin Novák
Aktualizováno 30. 5. 2016 7:07
"Člověk na Měsíci je pro Rusy stále jakousi černou noční můrou, takže byl jedním z hlavních článků jejich nového kosmického programu. Nadále v něm zůstává, přestože původní cílové datum, udávané jako někdy kolem roku 2030, nebude možné dodržet," říká Pavel Toufar v obsáhlém rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Měsíc.
Měsíc. | Foto: Thinkstock

Praha - Tempo amerického kosmického výzkumu nikdy nedodohníme, prohlásil v pátek překvapivě chmurně ruský vicepremiér Dmitrij Rogozin. Zodpovědný právě za vesmírný program.

"Pokud se ruský kosmický výzkum nezbaví byrokratů, budou Rusové "zpovzdálí sledovat NASA a Elona Muska", řekl Rogozin s odkazem na majitele úspěšné americké soukromé aerokosmické firmy SpaceX.

Necelý měsíc poté, co si musel vyslechnout kritiku prezidenta Vladimira Putina na novém kosmodromu Vostočnyj.

Vladimir Putin kritizoval práci agentury Roskosmos agentury poté, co se první plánovaný start nosné rakety Sojuz 2.1 o den dříve nezdařil a na poslední chvíli byl zrušen.

"V ruském raketo-kosmickém průmyslu dlouhodobě nedochází k potřebné generační výměně. Zkušení a kvalitní pracovníci odcházejí, mladá generace nemá zájem o práci v této sféře," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Pavel Toufar. Známý spisovatel a novinář věnující se kosmonautice.

Označil byste Vostočnyj za nejmodernější vesmírné středisko světa?

Přesnější je označení "nejnovější", přestože je s tím přirozeně spojeno, že technické vybavení patří mezi nejmodernější. Musíme si navíc uvědomit, že stále ještě nejde o kosmodrom, ale teprve o jeho začátek.

V amurské oblasti ruského Dálného východu, v níž do roku 1993 působila utajovaná vojenská základna strategických raket Svobodnyj 18, byla totiž vybudována a uvedena do provozu zatím pouze jedna startovací rampa pro rakety Sojuz 2. Druhá rampa pro univerzální stavebnicové rakety Angara se teprve začne stavět.

Jen pro srovnání: na známém kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu je patnáct ramp devíti různých typů pro vypouštění kosmických nosných raket a čtyři místa pro vypouštění mezikontinentálních balistických raket.

Svět očima redaktorů @Aktualnecz a @Hospodarky

Logo zA HraNici

Zajímá vás zpravodajství ze zahraničí? Sledujte nás na Twitteru nebo na Facebooku.

Na druhé straně je však nutno ocenit, že v obdivuhodně krátké době necelých čtyř let se přes technické a finanční svízele podařilo v ještě nedávno pustých místech v lesnaté oblasti u města Uglegorsk postavit opravdu velmi moderní technické zázemí, montážní halu a další obslužné budovy, silniční a železniční infrastrukturu a také nové město Ciolkovskij.

Putin hovořil při premiéře nového kosmodromu o lajdáctví, které údajně může za neúspěchy v ruském vesmírném programu. Jaké neúspěchy mohl mít na mysli?

Ani stavbě s vysokou státní prioritou se nevyhnuly svízele, které provázejí ruské hospodářství. A sebekriticky si přiznejme, že je bohužel známe i z naší ekonomiky.

Vrcholní manažeři zúčastněných firem odkláněli - abych použil v Čechách oblíbený výraz - toky peněz jinam, takže například v červenci 2015 státní kontrola zjistila, že se z rozpočtu ztratilo v přepočtu 130 milionů dolarů. V období let 2011 až 2015 dostal hlavní dodavatel stavby, státní podnik Specstroj, 1,1 miliardy dolarů, což bylo asi 70,4 miliardy ruských rublů, ale podle kontrolorů byla ve stavebním zápise uvedena méně než polovina z této obrovské sumy.

S jinými firmami potíže nebyly?

Na stavbě se subdodavatelsky podílelo téměř 130 dalších různě velkých firem, a protože stát poskytl na akci nejvyšší priority finance včas, či spíše s předstihem, mnohé subdodavatelské firmy použily peníze na vyřešení vlastních dluhů a dalších dřívějších závazků, takže vše nakonec v několika firmách odskákali jejich zaměstnanci.

Místopředseda ruské vlády Dmitrij Rogozin, který měl a stále má výstavbu kosmodromu Vostočnyj na starosti, však začal vyvíjet aktivitu v podstatě až poté, kdy na začátku roku 2015 vyšlo najevo, že více než stovka dělníků jedné subdodavatelské firmy vstoupila do stávky, a šestadvacet z nich dokonce zahájilo hladovku. Každému totiž jejich zaměstnavatel dlužil 140 tisíc rublů. Nedostali výplatu.

Rogozinovi bylo jasné, že pokud neučiní nic pro nápravu, padne veškerá odpovědnost na jeho hlavu.

Co se tedy stihlo a co ne?

Stavební části startovací rampy a veškerého dalšího vybavení se nakonec podařilo dokončit v odpovídajících termínech.

Pracovalo se i v mrazech, jaké v amurské oblasti panují, kdy se například betonářské práce prováděly ve vytápěných provizorních přístřešcích. Pozdržely se však nutné technické zkoušky vybavení a jeho postupné uvádění do provozu. Proto byl premiérový start raději odložen z konce prosince loňského roku na letošní jaro...

... a přesto start na první pokus nevyšel.

Vladimir Putin měl ve své kritice nepochybně na mysli odložení premiérového startu, na který se osobně přijel podívat. Spíše však reagoval na popsané předchozí svízele, na zmíněné přesuny či odklony peněz, na všelijaké veletoče vrcholných manažerů a nepochybně i lajdáctví, jaké se projevuje u řadových zaměstnanců, když není důsledné vedení.

Zcela jistě mu ovšem dodala také první informace o důvodech, proč bylo nutné premiérový start doslova v poslední minutě a půl přerušit a odložit. Šlo totiž o další nedůslednost při montáži jedné v podstatě nevelké součástky.

Ruská vláda nedávno omezila příspěvky do rozpočtu Roskosmosu. Dá se odhadnout, jakých plánů se Rusové vzdají?

Je už jasné, že oddáleny budou premiérové starty nové vícemístné a vícenásobně použitelné pilotované kosmické lodi Federacija, což již nyní vede k rozsáhlým změnám v původních plánech pilotovaného výzkumu především vzdáleného kosmického prostoru.

Již dříve se v Rusku ozývala kritická slova, že při omezení financování rozpočtu trpí družicový program, protože pilotované lety jsou nadále pokládány za prestižní především z politického hlediska, tak jak tomu bylo v podstatě od šedesátých let.

Protože Rusko se chce nejméně do roku 2024 podílet na provozu Mezinárodní kosmické stanice ISS, je jasné, že na jakékoli skutečně nové a velkorysé rozmáchnutí v plánech pilotovaných letů peníze nebudou. S obtížemi totiž vystačí na zajištění nutných startů zásobovacích lodí Progress a transportních lodí Sojuz k udržení provozu ruského segmentu stanice.

Nezbude ani na dokončení zkoušek nové lodi Federacija, které jsou v porovnání například se soukromými loděmi Crew Dragon společnosti SpaceX a Boeing Starliner společnosti Boeing ve značném časovém skluzu. Ve skluzu jsou dokonce i v porovnání s americkou národní kosmickou lodí Orion, určenou pro lety do vzdáleného kosmu, která přitom nepožívala status nejvyšší priority.

Hovoří se o ruském letu s posádkou na Měsíc. Je to reálné?

Člověk na Měsíci je pro Rusy stále jakousi černou noční můrou, takže byl jedním z hlavních článků jejich nového kosmického programu. Nadále v něm zůstává, přestože původní cílové datum udávané jako někdy kolem roku 2030, zjevně nebude možné dodržet.

Když v roce 2010 americký prezident Obama doporučil zrušit plán návratu člověka na Měsíc v projektu Constellation a věnovat se jiným a novým cílům ve vzdáleném kosmu, ruští politici přispěchali s prohlášením, že člověk na Měsíci nadále zůstává jednou z priorit ruského kosmického programu.

A ruští odborníci?

Odborníci, kteří si oproti politikům a úředníkům z Kremlu plně uvědomovali realitu, varovali před jakýmkoli přehnaně ambiciózním programem, pokud na něj nebudou uvolněny potřebné finanční prostředky a pokud nebude zcela změněna struktura a organizace řízení raketo-kosmického průmyslu.

Kritika přišla dokonce i z raketo-kosmické korporace Energija, v níž by přitom naopak měli být s podobnými velkolepými prohlášeními nadmíru spokojeni, protože jsou jedinou ruskou kosmickou kanceláří a továrnou, která se věnuje pilotovaným kosmickým letům. Zde však zachovali chladnou hlavu a věděli, že bez peněz to nepůjde, přičemž potřebné finanční prostředky zůstávaly pouze na papíře.

Pár nadšenců navrhovalo zvážit, zda by nebylo vhodné použít k obletu Měsíce a poté i k přistání na Měsíci kosmickou loď Sojuz a další podobnou, již osvědčenou techniku.

V takovém případě by k obletu prý mohlo dojít kolem roku 2025 a k přistání po roce 2029. Takový návrh by však byl nikoli návratem, ale přímo a bez nadsázky sebevražedným pádem zpátky do druhé poloviny šedesátých let, kdy byl tehdy přísně utajovaný program pasivního obletu Měsíce přidělen konstrukční kanceláři Vladimíra Čeloměje a přistání na povrch měla realizovat kancelář Sergeje Koroljova.

Čeloměj přitom současně pracoval na vlastním návrhu přistání včetně návrhu potřebné obří nosné rakety a vlastní kosmické lodi, zatímco Koroljov a jeho nástupci se snažili celý program letu člověka na Měsíc získat pro sebe.

Když se k tomu přidaly finanční svízele, které Kreml nedokázal překonat, protože další obrovské sumy spolykaly programy ministerstva obrany a připojily se také velké technické problémy - v případě chystané rakety N-1, obdoby amerického lunárního Saturnu V, dokonce doslova osudové -, skončila tehdejší sovětská snaha vyslat člověka na Měsíc fiaskem.

Má let na Měsíc vůbec smysl?

Letět dnes na Měsíc, nebo dokonce pouze k Měsíci za každou cenu s využitím v podstatě tehdejší techniky, třebaže náležitě modernizované, by vysálo ještě víc peněz z rozpracovaných projektů a ještě víc by oddálilo dokončení například nové lodě Federacija i netrpělivě očekávaných verzí moderní nosné rakety Angara.

Proč se vlastně rozpočet na ruský vesmírný program tak snížil?

Ke snížení rozpočtu v dubnu 2015 došlo v důsledku pádu hodnoty rublu po ruské anexi Krymu a z ní plynoucích hospodářských sankcí uvalených Evropou a USA na Rusko a po poklesu ceny ropy. Současně došlo ke zvýšení nákladů všech raketo-kosmických projektů v průměru o 27 procent! Ruský kosmický program musel být proto přepracován. Mnohé z dlouhodobých projektů byly ještě v raném stadiu svého vývoje zcela zrušeny, jiné odloženy či výrazně okleštěny.

Nakonec sice Roskosmos přesvědčovací taktikou získal podporu klíčových ministerstev a institucí, takže v porovnání s rokem 2015 mu byl rozpočet mírně navýšen, ale rozhodně nedosahuje původních čísel z původně zamýšleného plánu.

Nepomohou ani příjmy z předpokládané přepravy kosmonautů NASA a ESA na stanici ISS a z další komerční činnosti včetně nabídky využívání služeb ruských komunikačních a navigačních družic nebo výsledků z dálkového průzkumu Země. Skluz není pouze ve vývoji nové kosmické lodě, ale také ve vývoji modulové stavebnicové rakety Angara, kdy její zvažovaná nejsilnější verze je v porovnání s obdobnou americkou raketou SLS v nedohlednu.

Jaké jsou hlavní rozdíly v organizaci vesmírného výzkumu v Rusku a v bývalém Sovětském svazu, za starého režimu?

Zjednodušeně řečeno jsou takové, jako v celém ruském národním hospodářství.

V raketo-kosmickém průmyslu jsou výraznější a problematičtější proto, že toto odvětví bylo dříve zvyklé, že vždy dostávalo větší podporu z nejvyšších politických míst, protože kosmonautika byla v Kremlu považována za propagandistickou výkladní skříň sovětského režimu před veřejností na Západě. A když se podařilo získat ještě podporu vojáků, bývaly finance na mnohé projekty.

Jakmile však vojáci ztratili zájem, začaly problémy. Poznamenalo to například program kosmoplánu, známého podle jeho prvního letového exempláře jako Buran. Ale i silné nosné rakety Energija. Vojáci totiž shledali, že pro kosmoplán i obří raketu nemají využití, že jim budou stačit rakety Proton.

Když se k tomu přidalo jedno ze zásadních a neuvážených rozhodnutí tehdejšího prezidenta Borise Jelcina, jakých učinil víc nejen v kosmonautice, tehdejší výhledový kosmický program skončil a vynaložené finanční prostředky například na kosmoplán i raketu Energija spadly do "kanálu".

Státní moloch, jakým byla agentura věnující se kosmickému programu, se nedokázal vyrovnat se změnami v řízení, a především odpovědnosti. Proto je Roskosmos od letošního roku státní korporací s novou organizační strukturou.

A je teď šance, že se to zlepší?

To je otázka. V ruském raketo-kosmickém průmyslu dlouhodobě nedochází k potřebné generační výměně. Zkušení a kvalitní pracovníci odcházejí, mladá generace nemá zájem o práci ve sféře, která byla kdysi považována za prestižní a přinášela oproti jiným profesím nejen lepší platy, ale i některé další výhody, což byla určitá forma příspěvku za práci v utajované oblasti.

Většina takových výhod, mezi něž patřilo lepší bydlení a nesrovnatelně lepší zásobování místních obchodů, dávno padla. O platech ani nemluvě. Nejen odliv mozků, ale také neefektivnost a v jednotlivých případech odpovědných pracovníků jejich nedbalost, lajdáctví a snižující se míra odpovědnosti padá z nejvyšších pater vedení až k řadovým zaměstnancům.

Proto navíc při absenci řádné kontroly práce docházelo v minulých letech například ke známým haváriím raket Proton. Bylo zajímavé, že havárie postihovaly rakety užívané v národním programu, zatímco rakety uplatněné v komerčním programu byly spolehlivější, jako by na přípravě startů placených zahraničními zákazníky pracovala jiná, kvalitnější a zodpovědnější parta.

Anebo další ukázka. V podstatě hotový další velký laboratorní modul pro stanici ISS byl vrácen z Bajkonuru zpátky do Chruničevovy továrny, protože při jeho přebírání se přišlo na množství technických nedostatků. Dodnes neodstartoval. Na vině přitom nejsou jen chybějící finance. Důvodů je víc. Záleží proto také na tom, zda a jak se podaří zcela odstřihnout ruské raketo-kosmické odvětví od tradičních sovětských způsobů spíše direktivně vojenského řízení.

Znamená zprovoznění Vostočného, že Bajkonur v budoucnosti zanikne?

Za pronájem a užívání Bajkonuru dostává Kazachstán od Ruska 115 milionů dolarů ročně. Smlouva je uzavřena do roku 2050. Zdálo by se tedy, že není kam spěchat, navíc když ruský prezident Vladimir Putin udržuje s kazašským prezidentem Nursultanem Nazarbajevem dobré vztahy. Jenže co je dnes, nemusí platit zítra.

Kazachstán například v nedávné minulosti vyžadoval pozastavení startů raket Proton, užívajících toxické složky pohonných hmot, přinejmenším do doby, než Rusko zjedná nápravu tak, aby nedocházelo k haváriím a ohrožování životního prostředí.

Bez větších svízelí se zatím mohou i mimo oblast Bajkonuru pohybovat speciální ruské vojenské jednotky, které zajišťují odvoz spadlých urychlovacích stupňů a případnou dekontaminaci místa jejich dopadu. Stejné to je s přistáváním kosmických lodí Sojuz na území Kazachstánu, které zajišťují další speciální vyhledávací a záchranné jednotky včetně letectva.

Jenže již zamýšlený a nakonec nerealizovaný záměr společného rusko-kazašského startovacího komplexu Bajtěrek naznačil, že vstřícnost Kazachstánu nemusí být věčná. Kazachstán vzhledem k těžbě strategických surovin, především ropy, skutečně není závislý na tom, zda od Ruska dostane pár desítek milionů ročně nájemného za část svého území. Proto se Rusko v zájmu zajištění soběstačnosti pustilo do stavby svého zcela nového kosmodromu.

A proč zrovna Vostočnyj?

Vysoko na severu umístěný původně vojenský kosmodrom Pleseck není pro starty pilotovaných i těžkých nákladů na nízké oběžné dráhy vhodný. Odpovídající možnosti nenabízí ani kosmodrom Kapustin Jar u Volhy. Proto tedy Vostočnyj.

Bajkonur bude mít ovšem nadále význam pro starty lodí Sojuz s posádkou i bezpilotních lodí Progress s posádkou, a především pak pro starty nosičů Proton s rozměrnými náklady přinejmenším do té doby, než budou uvedeny do provozu nové rakety Angara.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Adetokunbo v NBA dovedl Milwaukee k šesté výhře za sebou

Nejužitečnější hráč minulé sezony Janis Adetokunbo zaznamenal ve čtvrtečním utkání NBA proti Portlandu impozantní triple double za 24 bodů, 19 doskoků a 15 asistencí a byl strůjcem vítězství Milwaukee 137:129. Bucks se po šesté výhře za sebou osamostatnili v čele Východní konference.

Adetokunbo podruhé v sezoně dosáhl na dvojciferná čísla ve třech základních statistických ukazatelích a stal se prvním hráčem v historii klubu, který zaznamenal bilanci čítající alespoň 20+15+15. Jeho čtvrteční výkon v historii ligy předčili jen slavní Oscar Robertson, Wilt Chamberlain a Larry Bird.

Střelecky se přitom řecký basketbalista trápil a proměnil jen devět z 27 střel. V počtu finálních přihrávek ale ve své sedmé sezoně v lize dosáhl na osobní rekord. "Když mi to nepadalo, snažil jsem se nacházet spoluhráče. Udělal jsem ale jen půlku práce, to oni se trefovali," řekl Adetokunbo.

Další zprávy