Moskva/Washington - Rusko zcela jistě nesympatizuje s Islámským státem (IS) v Sýrii a Iráku.
Islamisté vyhrožují i Kremlu a v jejich řadách bojuje nemálo Kavkazanů s ruským občanstvím.
Ale s americkými údery proti extremistické organizaci má Moskva problém.
Operace může posílit americký vliv na Blízkém východě v době, kdy Rusko naopak dobývalo v regionu zpět své někdejší pozice.
Kreml diplomaticky a zbrojními dodávkami brání syrský režim Bašára Asada, tanky a další zbraně rovněž začal dodávat dvěma donedávna výsostně americkým spojencům - Iráku a Egyptu.
Akce proti Islámskému státu může trend zvrátit. První reakce Moskvy na úterní bombardování Sýrie to potvrzují.
"Veškeré takovéto kroky musí být učiněny v souladu s mezinárodním právem. To znamená, že k nim nestačí formální oznámení o leteckých úderech, ale souhlas syrské vlády nebo příslušné rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN,“ uvádí se v prohlášení ruského ministerstva zahraničí.
Rusové jsou alergičtí na to, pro co se vžil název "změna režimu“ (regime change). Mocenský zvrat v zemi za podpory nebo přispění Spojených států či jiných západních zemí.
Šéf Kremlu Vladimir Putin opakovaně kritizuje postup v Libyi, kdy rezoluce Rady bezpečnosti OSN o ochraně civilistů vedla před třemi lety ke svržení Muammara Kaddáfího (Rusko se tehdy zdrželo hlasování, což podle dobře informovaných zdrojů vedlo ke sporu mezi ruským ministerstvem zahraničí a tehdejším prezidentem Dmitrijem Medveděvem).
Události na Ukrajině spory mezi Ruskem a Západem ohledně "změn režimu“ a jejich legitimity ještě znásobily. Krize v Sýrii a Iráku tak přichází v době, kdy Moskva a Washington, případně Moskva a Paříž, budou hledat porozumění obtížněji než v minulosti.
V Iráku mají údery souhlas vlády, v Sýrii je to komplikovanější.
USA nechtějí spolupracovat s prezidentem Bašárem Asadem, kterého naopak považují za jednoho z viníků konfliktu. Islámský stát dlouho toleroval, protože toto hnutí zároveň bojovalo proti umírněné syrské opozici, a nepřímo tak režimu pomáhalo. Otočil až v posledních týdnech, kdy se Islámský stát stal hrozbou i pro něj.
Nervozitu Ruska a dalšího Asadova spojence Íránu vyvolává fakt, že zatím není možné dohlédnout, k jakým koncům operace v Sýrii dospěje. Zda oslabení Islámského státu posílí jinou opozici proti Asadovi, nebo naopak režim.
Kongres minulý týden schválil finanční pomoc a výcvik pro Svobodnou syrskou armádu (FSA), opoziční povstalce, kteří jsou zároveň nepřáteli Islámského státu. To v Moskvě a Teheránu nutně musí vzbudit podezření.
"V Moskvě je rozšířen pocit, že Obama začne bombardovat Islámský stát a vše skončí bombardováním syrské armády,“ cituje list Washington Port ruského politologa Fjodora Lukjanova.
Írán stejně jako Rusko má zájem na potření Islámského státu, neboť jde o fanatickou sunnitskou organizaci, která považuje šíitské muslimy za odpadlíky.
A Írán je převážně šíitskou zemí a hlavním patronem šíitů v muslimském světě. Syrský režim se opírá hlavně o podporu šíitské komunity alávitů, zatímco většinu obyvatel Sýrie tvoří sunnité.
Nicméně i Íránci jsou ostražití. Jakmile to začne vypadat, že v nebezpečí je i Asad, nekompromisně se postaví proti USA.
I proto někteří američtí analytici a znalci Blízkého východu tvrdí, že Washington s Teheránem a Moskvou může ohledně Islámského státu omezeně spolupracovat, ale nemůže jim příliš důvěřovat.
"Rusko může být potenciálním partnerem USA v Iráku. Může například zásobovat irácké ozbrojené síly. Ale v Sýrii ne. Tam platí, že nepřítel mého nepřítele je stále můj nepřítel. Bez ohledu na to, jak Rusko s Íránem chtějí porazit Islámský stát, jde jim především o zachování Asada,“ míní James Phillips z Heritage Foundation.
