Údolí vran (severní Irák) - Černý prapor Islámského státu, upevněný na strážní boudě, je velmi dobře viditelný z kurdských pozic na frontě, která se táhne v délce 1000 kilometrů. Kurdům připomíná, jaká hrozba nad nimi visí.
Kurdští bojovníci, takzvaní pešmergové, hloubí zákopy a budují zátarasy v oblasti známé jako Vádí al-Ghuráb - Údolí vran. Nejbližší vesnice pod kontrolou Islámského státu - Sultan Abdalláh - je z těchto míst vzdálena dva kilometry.
Mezi vesnicí a zákopy je linie, která odděluje chalífát Islámského státu od území pod kontrolou kurdské vlády.
Kurdové v Iráku rozhodují sami o sobě od války v Perském zálivu v roce 1991. Po vyhnání irácké armády z Kuvajtu jim spojenci na severu Iráku garantovali autonomii, kterou Saddám Husajn musel akceptovat.
Čtyřiadvacet let poté jsou velmi blízko oficiální nezávislosti a vlastnímu státu, ale čelí novému nepříteli. Expanzivnímu chalífátu, který začíná za frontovou linií.
S Islámským státem za zády nelze spát v klidu
Nedaleko Údolí vran je výcvikové středisko pro sunnitské arabské dobrovolníky, kteří zde trénují, aby pomohli vyrvat z rukou Islámského státu (IS) Mosul. Druhé největší irácké město.
Jak IS loni postupně dobýval území ve všech směrech, přiblížil se až do vzdálenosti pětačtyřiceti kilometrů od Irbílu. Hlavního města autonomního iráckého Kurdistánu.
Od té doby ale dosáhli úspěchu i kurdští bojovníci. Například na jihovýchod od Údolí vran dobyli velká ropná pole u Kirkúku. Samotný Kirkúk, kde žije 800 tisíc lidí, rovněž kontrolují kurdské síly.
"Dokud máme Islámský stát za zády, nemůžeme v klidu spát. Znamená to mít každou noc noční hlídku," říká o nepříteli před branami kurdského území náčelník generálního štábu kurdských bojovníků (pešmergů) Fuád Husajn.
Zkoušejí to znovu a znovu
Jeden z velitelů pešmergů Nadžát Alí Sálih vysvětluje, že ozbrojenci Islámského státu se každý týden znovu a znovu pokoušejí dobýt další vesnice.
"Jsou silnější než my. Potřebujeme těžké zbraně. Děla, rakety, obrněná vozidla. Teď máme hlavně kalašnikovy a automatické pušky," říká Sálih.
Mosul je odtud vzdálen několik desítek kilometrů a lidé, kterým se podařilo dostat sem na druhou stranu hranice, vyprávějí příběhy jak z jiného světa.
O stínání hlav, popravách, bičování, kamenování k smrti na náměstích. Tresty vynášejí představitelé IS nad muslimy, kteří se odmítají podřídit jejich výkladu islámu nebo se proti němu proviní.
Zakázáno je například kouření cigaret, sledování filmů nebo sportu, veškerá hudba a umění. Islámský stát oddělil chlapce a dívky ve školách i školkách a změnil osnovy tak, aby odpovídaly představám vůdců hnutí.
Založili výcviková centra, kde cvičí pro boj i neplnoleté chlapce. Aby nahradili bojovníky, kteří zahynuli.
Spory s Bagdádem
Na kurdské straně této nové hranice panovala ještě donedávna prosperita a rostoucí životní úroveň. To se ale loni změnilo. Irácká vláda v Bagdádu přestala Kurdům vyplácet jejich podíl ze státního rozpočtu. Potrestala je za to, že z ropných polí, která ovládají, chtějí vyvážet ropu sami. Bez konzultace s Bagdádem.
Vzestup Islámského státu tak v Kurdech jen posílil pocit, který měli už dříve. Že Irák je nemocný, rozbitý stát a že jim bude lépe, když vytvoří vlastní republiku.
V rozhovorech s mnoha iráckými Kurdy - od nejvyšších představitelů až po ty takzvaně z ulice - je nemožné najít někoho, kdo by sdílel názor, že Irák jako jednotná země má budoucnost.
Většina chce samostatný kurdský stát. Někteří alespoň federaci. Stát Irák, ovládaný z Bagdádu jako hlavního města, je pro ně minulostí, která se nevrátí. Pojítek mezi iráckými Araby a Kurdy zůstalo málo.
Například Kurdové, kteří se narodili nebo vyrostli po roce 1991, už neumějí arabsky. Veškeré nápisy v kurdské autonomní oblasti jsou výhradně v kurdštině.
Kurdský premiér Nečirván Barzání říká, že Irák, jak byl znám dříve, ve skutečnosti neexistuje. "Protože už neexistuje u mnoha obyvatel loajalita k tomuto státu, pocit příslušnosti k němu," uvedl v rozhovoru pro Reuters.
"Důležité je nyní nalézt způsob, jak žít pohromadě v hranicích státu, který se nazýval Irák. Pokud se takový způsob nenajde, bude pokračovat krveprolití a země zůstane destabilizujícím faktorem v regionu,“ říká Barzání.
Vůdce pro všechny Iráčany není
Kurdský vicepremiér Kubád Talabání se domnívá, že celá jedna generace Iráčanů vyrostla v sektářském prostředí posledních let.
"Jsou tady šíité, kteří prosazují zájmy šíitských muslimů. Sunnité si pěstují svoji sunnitskou indentu a to samé dělají Kurdové. V Iráku dnes není žádný politický vůdce, který by hovořil za všechny Iráčany," říká.
Iráčtí Kurdové na konci osmdesátých let čelili ofenzívě režimu Saddáma Husajna, nazvané al-Anfal. Armáda zničila přes čtyři tisíce kurdských vesnic, milion obyvatel ztratil domovy.
Chemický útok na město Halábdža v roce 1988, který byl pomstou za kurdskou podporu Íránu v tehdejší irácko-íránské válce, si vyžádal přes pět tisíc životů.
Tyto události přežívají v kurdském kolektivním povědomí. Je nemožné najít nějakou rodinu, z níž by nikdo v tehdejší době nebyl nějak postižen.
Ve fotbale fandím soupeřům Iráku
"Necítím žádnou příslušnost k Iráku. Pouze ke Kurdistánu. Dokonce i když národní tým Iráku hraje fotbal, fandím soupeři," říká šestačtyřicetiletý směnárník Ihsán Almozúríl z Irbílu.
Kurdové říkají, že na Islámském státě chtějí vybojovat území, které jim patří. Nestojí o půdu, na které žijí Arabové. Tam má podle nich bojovat irácká armáda, tvořená Araby.
K vyhnání Islámského státu z Mosulu se tak Kurdové zatím nechystají. Premiér Barzání tvrdí, že k osvobození města musí být především dobře vyzbrojena a vycvičena irácká armáda, která loni v létě Mosul ztratila.
Bývalý guvernér Mosulu Asíl Nudžajfí, který uprchl před Islámským státem, ale říká, že odpůrci IS by pomohli obyvatelům, kdyby se probili alespoň na okraj Mosulu.
"Pokud bude nablízku dostatečná vojenská síla, město proti Islámskému státu rychle povstane," říká exguvernér.
