Doněck (Od našeho zpravodaje) - Na Leninově náměstí v centru Doněcka se tři kluci honí za míčem. Západoukrajinská Lvovská čokoládová dílna má plno - lidé sem znovu chodí pro oblíbenou horkou kávu.
Kavárna přečkala občanský konflikt bez větší újmy. Asi proto, že je "Donbass friendly" - na rozdíl od zbytku Ukrajiny obsluha ukrajinsky nehovoří a čokoládového Putina, kterému můžete ukousnout hlavu, tam neprodávají.
Ani obchody s potravinami nezejí prázdnotou. V regálech je dokonce k vidění i "předválečné" zboží, včetně krymského šampaňského.
Možná to je tím, že Kyjev rebelující regiony nechce úplně odříznout od Ukrajiny. Nebo tím, že obchodní sítě patří oligarchům.
O strachu z války se lidé nezmiňují. Spíš se bojí, aby nepřišel hlad.
Mandarinky z Abcházie
Ukrajinské sladkosti lidé nakupují na zdejším centrálním trhu. Mají tu ale i mandarinky ze spřátelené - a stejně neuznané - Abcházie.
Ceny potravin jsou vysoké, stejně jde ale jídlo na odbyt. Podobně jako léky. Zato ostatní obchody buď prodávají podstatně méně zboží než dřív, nebo jsou zavřené úplně.
Mnozí z jejich majitelů Doněck v posledních měsících opustili. Lidé mají peněz málo, nebo nemají žádné. Nejčastějším nápisem ve výlohách je "K pronájmu".
Místní úředníci nezastírají, že takzvaná lidová republika má ekonomické problémy. Jedním dechem ale dodávají, že se jim nastartovat válkou zadušenou ekonomiku dobře daří.
Plaťte do naší kasy
"Ekonomika se hýbe, i když se Ukrajinci snaží házet nám klacky pod nohy. Hýbe se obchod. Nejen s Ukrajinou, ale i s Ruskem," říká Dmitrij Silakov, šéf finančního odboru úřadu vlády takzvané Doněcké lidové republiky.
Podle něj si rebelující region přeje, aby na jeho území zůstaly ukrajinské i zahraniční firmy. Ale pod jednou podmínkou: musí platit daně do rozpočtu separatistického státu.
"Od října u nás funguje ministerstvo příjmů a daní a centrální republiková banka. Daně jsou organizovaně vybírány po celé republice. Tyto prostředky se následně rozdělují. V první řadě jdou na sociální dávky," říká doněcký úředník.
A ihned dodá: sazba daně z příjmu v separatistické republice je 20 procent. Jako v Rusku nebo Libyi.
Studenti se vrací
Na budově Doněcké národní univerzity vlají vlajky samozvané republiky. Na prosklených dveřích je nalepen náborový leták do separatistické jednotky Kalmius.
Kolik studentů se k proruským rebelům připojilo, není jasné. Válka univerzitu ale poznamenala.
"Část učitelů - 22 % - nechtěla spolupracovat s Doněckou lidovou republikou a odešli. Šlo hlavně o učitele humanitních věd – historiky, filology, částečně právníky. To je jejich právo. Já jsem nikoho nepropouštěl z politických důvodů," vysvětluje rektor univerzity Sergej Baryšnikov.
Dvě třetiny studentů podle něj v Doněcku zůstaly. "Studenti se postupně vrací. Teď se jich u nás učí více než 10 tisíc. A přicházejí i noví, z území, které kontroluje Ukrajina," tvrdí Baryšnikov.
Podle rektora je mnohem větší problém s nejasným statusem vysokoškolských diplomů. "Zatím nemůžeme vydávat vlastní diplomy a přechod na ruskou formu zůstává zbožným přáním. Plnohodnotný kontakt s ruskými univerzitami zatím nemáme. Hlavní příčinou je to, že Doněcká lidová republika není mezinárodně uznaným státem. Přál bych si, aby nám Ruská federace dopřála oficiální uznání," dodává.
Hlad v zemi separatistů
Déšť bubnuje na sklo auta, které projíždí šedou krajinou. Podél silnice není žádný ukazatel.
Jede se podle mapy. Na území proruských ozbrojenců. Sedan po cestě projíždí přes dvě kontrolní stanoviště. Na jednom stojí s kalašnikovem v ruce sotva osmnáctiletý kluk. S triumfální důležitostí nahlíží do okénka.
Vůz s česko-ukrajinskou osádkou míří do Kommunarovky ležící asi 35 kilometrů od Doněcka. V létě do obce došla ukrajinská armáda. Začátkem září ji ale znovu obsadili proruští ozbrojenci.
Před konfliktem mělo městečko tisíc obyvatel. Teď vypadá poloopuštěně.
Živo je jen okolo místní mateřské školky. V ní česká organizace Člověk v tísni rozdává humanitární pomoc.
"Politika nás nezajímá"
Česká nevládka týdně rozdá 750 potravinových balíčků. Když je potřeba, pomůže i stavebními materiály k opravě válkou poničených domů.
"Lidi nás vnímají jednoznačně dobře," říká Tomáš Vlach. "Místní politiky nezajímá, odkud jsme. Každého zajímá, co přivezme a jak rychle to přivezeme. To ilustruje, že tu jde do tuhého."
"Naší strategií je pomáhat na obou stranách. Úplně rovnoměrně a stejně. Nás politika nezajímá. My se neptáme, jestli je někdo pro Ukrajinu, nebo Doněckou lidovou republiku. Nás zajímá, jestli je naše pomoc potřeba, nebo ne," uzavírá.
