Analýza - V maratonu republikánských primárek, v nichž se vybírá volební soupeř pro amerického prezidenta Baracka Obamu, odběhli soutěžící dosud nejdůležitější a nejdelší úsek.
Takzvané volební superúterý přineslo šest triumfů Mittu Romneymu, tři pro Ricka Santoruma a jedno vítězství útěchy pro Newta Gingriche.
Co tyto výsledky znamenají a kam posouvají celkový souboj o ovládnutí Bílého domu? Níže naleznete odpovědi na nejdůležitější otázky.
Kdo vyhrál superúterý?
Matematicky vzato, jasným vítězem volební supernoci je bývalý massachusettský guvernér Mitt Romney. Vyhrál v šesti z deseti států, kde se volilo. Dostal v součtu nejvíc hlasů. Získal nejvíc hlasů volitelů pro nominační konvent strany v létě.
I v případě, že převážíme absolutní čísla jejich relativní důležitosti, Romney jasně triumfuje. Vyhrál - byť těsně a po tuhém boji - v klíčovém státě Ohio. Jde o místo, kde se bude rozhodovat v listopadovém souboji s prezidentem Barackem Obamou, zároveň o region, který byl těžce postižen hospodářskou krizí a je tedy místem, kde se testují ekonomické recepty kandidátů.
Už jen jeden stát z deseti, kde se v úterý volilo, bude mít na podzim podobnou důležitost jako Ohio, a to Virginie. Obama v ní před čtyřmi lety dokázal jako první demokrat po desítkách let zvítězit, a pokud chce jakýkoli republikán na podzim proti němu celkově uspět, musí si tento stát připsat. I ve Virginii vyhrál přesvědčivě Romney.
Kdo prohrál superúterý?
Jednoznačným poraženým je bývalý předseda Sněmovny reprezentantů Newt Gingrich. Nejenže dokázal vyhrát pouze ve svém domovském státě Georgii, jinde (dokonce i v místech, která mu měla být nakloněna) pohořel. V Oklahomě a Tennessee skončil až za Romneym, a to navzdory tomu, že jde o velmi konzervativní jižanské státy.
Poraženým je také bývalý pensylvánský senátor Rick Santorum. Jelikož se prezentuje jako jediný soupeř Romneyho schopný ho porazit, všechny argumenty použité pro podepření argumentace, že Romney zvítězil, platí pro zdůvodnění jeho porážky.
Santorum dokázal vyhrát jen v Severní Dakotě, Oklahomě a Tennessee, třech státech, které budou v podzimním souboji s Barackem Obamou hrát naprosto marginální roli.
Jak blízko je konec republikánského boje?
Mitt Romney navzdory úspěchu během superúterý posbíral až dosud jen zhruba čtvrtinu delegátských hlasů. Na cestě k tomu, aby se stal oficiálně republikánským vyzyvatelem Baracka Obamy, mu tak zbývá urazit ještě větší část cesty a je pravděpodobné, že většinu nemůže mít v kapse dříve než někdy na konci května.
Z pohledu vnitrostranického souboje nejde o nic, co by Romneyho a jeho poradce muselo znervózňovat. Vystavěli svou strategii na postupném a pilném sbírání delegátských hlasů, jehož primárním cílem je uzavřít všem konkurentům reálnou cestu k většině.
Superúterý jen potvrdilo, že tato strategie je úspěšná - po sečtení hlasů v deseti primárkách je Romneyho postavení coby favorita na nominaci daleko neotřesitelnější než před nimi.
Odstoupí Romneyho konkurenti?
Odpověď na tuto otázku je klíčem k dalšímu vývoji volebního roku, a to nejen uvnitř Republikánské strany, ale také z pohledu finálního listopadového duelu. Jak je řečeno výše, Santorum i Gingrich postupně a prakticky ztrácejí šanci na získání většiny delegátů.
Je jisté, že v nejbližších dnech na ně přední republikáni vyvinou intenzivní tlak, aby z volebního boje odstoupili, a umožnili tak Romneymu, aby se přestal soustředit na palbu do vlastních řad a mohl se stoprocentně zaměřit na Baracka Obamu.
Zda to jeden či druhý udělají, je značně nejisté. Jednak mohou věrohodně tvrdit, že si připsali jen nepatrnou menšinu triumfů, které byly v úterý k dispozici (čtyři z deseti), jsou navíc přesvědčeni, že Romney si stále nenaklonil většinu konzervativně smýšlejících republikánů, a jejich setrvání ve volebním klání tak má další opodstatnění.
Poškozuje dlouhý vnitrostranický souboj republikány?
Ano, důkazy hovoří jasně. Polovina demokratů v nejnovějším průzkumu veřejného mínění Pewova institutu uvedla, že čím víc se dozvídají o republikánských kandidátech, tím lepší obrázek si dělají o Baracku Obamovi. Ještě v prosinci to tvrdila pouze třetina z nich.
Negativní hodnocení hlavního republikánského favorita Mitta Romneyho se za poslední dva měsíce mezi klíčovou skupinou nezávislých voličů vyhouplo na velmi kritických 50 procent. Platí zcela bez pochyby závěr: čím déle pokračuje v dosavadním duchu vnitrorepublikánský boj, tím lépe pro prezidenta Obamu.
Proč se rozhodnutí v primárkách tak protahuje?
Důvodem jsou dvě institucionální změny: za jednu si mohou sami republikáni, tu druhou způsobil Nejvyšší soud.
Republikánská strana se po zkušenosti s posledními primárkami před čtyřmi lety rozhodla změnit způsob přidělování volitelských hlasů: místo dosud upřednostňovaného většinového principu (stačilo, abyste v daném státě dostal třeba 25 % hlasů a měl o půl procenta více než druhý v pořadí, a získal jste všechny hlasy volitelů) se republikáni rozhodli pro poměrný systém (za 25 % hlasů voličů si připíšete zhruba stejný podíl volitelů).
To má za důsledek, že k celkové většině ve volitelském sboru se kandidát dopracovává daleko hůř - jestliže posledně bylo po superúterý rozhodnuto ve prospěch Johna McCaina, letos si na "korunovaci" musí Romney ještě počkat.
Nejvyšší soud loni rozhodl, že takzvané politické akční výbory, na štábech jednotlivých kandidátů formálně nezávislé entity, mohou přijímat zcela bez omezení soukromé finanční dary. I to má za následek, že se souboj o stranickou nominaci protahuje.
Kandidáti jako Gingrich či Santorum, kterým by v minulých volebních cyklech už dávno vyschly peněžní zdroje na kampaň, si díky příspěvkům multimilionářů dále udržují konkurenceschopnost.
Co bude dál?
Republikánské primárky pokračují během následujících sedmi dnů souboji ve státech, kde má velmi dobrou šanci na úspěch Rick Santorum. V sobotu se volí v Kansasu, příští úterý pak v Alabamě a Mississippi. Jde o státy, které přímo sousedí s těmi, v nichž až dosud dokázal Santorum zvítězit.
To naznačuje, že Santorum navzdory tlaku republikánských "moudrých" nebude mít žádnou motivaci odstoupit, a souboj se tedy dál povede především mezi ním a Romneym.
Případný úspěch ve výše zmíněných státech zároveň ukazuje na to, jak geograficky omezen ve své schopnosti vítězit Santorum je (jde výhradně o státy ležící v hlubokém vnitrozemí, na západ a na jih od takzvaného průmyslového Středozápadu). Romneyho vítězná mapa se naproti tomu táhne od státu Washington na západním pobřeží až po státy Nové Anglie a Floridu na východním. Romney triumfuje ve státech, kde se povede boj o výhru v listopadu, Santorum v těch, které budou v boji s Obamou zcela nerelevantní.
Jakou taktiku zvolí dál Romney?
Ačkoli Romney nemá ještě ani vzdáleně jistý dostatek volitelských hlasů pro získání republikánské nominace, potřebuje další volební boj vést tak, aby neodrazoval klíčové středové voliče. Bude tedy usilovně sbírat potřebná procenta v dalších primárkách, zároveň však omezí veřejné výpady na Ricka Santoruma a soustředí svou pozornost na Baracka Obamu a svůj ekonomický plán.
Jak si v současnosti stojí Barack Obama?
Prezidentovo postavení se v důsledku nelítostného bratrovražedného republikánského boje o hlasy konzervativní pravice zlepšilo. Jeho podpora v celostátních průzkumech veřejného mínění se dostala na padesát procent, což je hranice, která by mu v listopadu zajistila znovuzvolení.
Obamova pozice přesto zůstává zranitelná: na úrovni jednotlivých států, které budou v listopadu rozhodovat (je třeba mít stále na paměti, že v USA se nekoná jedno celostátní hlasování, ale 50 dílčích), je jeho podpora pod 50 procenty a Mitt Romney má reálnou šanci ho v nich porazit. Jak už bylo ale výše zmíněno: čím déle se bude muset podbízet republikánské pravici, tím menší tato šance je.
