Seattle - Amanda Knoxová strávila čtyři roky v italském vězení za údajnou vraždu své spolubydlící.
V úterý vydané knize líčí zdrcující dopady obvinění, jež bylo podle ní falešné.
Kniha "Waiting to be Heard" (Čekám, až mě vyslechnete) pětadvacetileté Američanky vyšla zhruba měsíc poté, co italský Nejvyšší soud nařídil obnovení jejího procesu. Knoxová byla po odvolání propuštěna v roce 2011.
"Stalo se něco, co jsme nepředpokládali, a přesně to, co jsme si nepřáli," komentovala v rozhovoru pro USA Today studentka Washingtonské univerzity v Seattlu rozhodnutí soudu, který se týká i jejího tehdejšího přítele Raffaela Sollecita.
Vinu vyvrací nezávislá analýza
V obsáhlých memoárech, za které jí vydavatelství HarperCollins vyplatilo zálohu ve výši 3,8 milionu dolarů, vypráví nejen o svém pobytu na Univerzitě pro cizince ve středoitalském městě Perugia, ale i o následném pobytu ve vězení.
Knoxová, pro kterou se vžila přezdívka Ďábel s andělskou tváří, a Sollecito byli v roce 2007 obviněni z vraždy Amandiny spolubydlící Meredith Kercherové. Dcera britského novináře byla jednoho odpoledne nalezena polonahá na posteli s proříznutým hrdlem.
Podle soudních lékařů měla Kercherová před smrtí pohlavní styk a na jejím krku byly patrné známky škrcení. Na noži, označeném za vražednou zbraň, a na její podprsence byla nalezena DNA Knoxové. V případu pak podle obžaloby hrály roli drogy a sadistické sexuální hry.
Svědci vypověděli, že Knoxovou a jejího přítele viděli na místě činu. Ta se tomu ale od počátku odhodlaně brání. V době vraždy prý byla v přítelově bytě a kouřili marihuanu. "Byla pro nás stejně běžná jako těstoviny," dodává.
Pro její verzi příběhu mluví závěry nezávislé analýzy. Experti dospěli k závěru, že mikroskopické stopy DNA, které ji a Sollecita usvědčili, byly jako důkazy nedůvěryhodné.
Byla jsem naivní, říká
Knoxová o sobě hovoří jako o naivní dívce, kterou do Itálie hnala hlavně touha po dobrodružství. V rozhovoru pro americký deník řekla, že na některé situace, které nastaly v rámci vyšetřování, ještě nebyla dostatečně vyspělá a připravená.
Mluví také o tom, že by ráda navštívila hrob zavražděné spolubydlící. Neví ale, kde je pochovaná. Kontaktu s rodiči Kercherové se vyhýbá.
"Chtěla bych opravdu vidět její hrob, ale nemyslím si, že na to mám v současné době právo - bez souhlasu její rodiny. Takže to je něco, na čem bych chtěla pracovat, abych mohla tuto záležitost někdy sama pro sebe uzavřít."
Jednu z tuctu knih, která o jejím případu vyšla, napsal právě Meredithin otec John Kercher. Knoxové uvěznění vylíčil jako spravedlivé zadostiučinění.
