Během střetů mezi židovským státem a hnutím Hamás v Gaze zemřelo více než 240 lidí a z toho nejméně 66 dětí, v Izraeli 12 lidí. Na obou stranách umírali většinou civilisté.
"Rozhodně nechci zlehčovat, co se děje v Izraeli, ale mají Iron Dome, mají bunkry a úkryty, zatímco v Gaze není nic. Jsou ostřelováni ve dne v noci a nemají ani žádný sklep, kam by se mohli schovat, takže prostě jen sedí doma a modlí se, že nebudou zabiti," popisuje situaci pro deník Aktuálně.cz šéf mise Lékařů bez Hranic v Palestině Ely Sok.
Sám byl během nedávné eskalace v Jeruzalémě a do Gazy se vrátil až minulý týden. Vychází ale z vyprávění svých kolegů, kteří na místě zůstali a často i ošetřovali raněné. Poslední boje, ačkoliv poměrně krátké, podle něj byly horší než například ostřelování v roce 2014, které trvalo desítky dní.
"V roce 2014 byly přestávky, existovala koordinace, takže jsme se mohli pohybovat. Lidé mohli jít nakoupit, aniž by se báli, že zemřou. Bylo to sice mnohem delší, ale snesitelnější," srovnává Ely Sok.
Jen co se obě strany dohodly na příměří, život se na první pohled vrátil k normálu. Ulice v Gaze se ihned zaplnily lidmi. Někteří podle Soka oslavovali údajné vítězství Hamásu, jiní truchlili nad svými blízkými, o které přišli. Rozbořené domy po stranách ulic ale stále připomínají, co se tu před pár dny dělo.
Nechtějí se vrátit domů
Sok tvrdí, že téměř všechny děti v Pásmu Gazy kvůli bojům trpí posttraumatickým stresovým syndromem, který každá nová vlna násilí obnoví. Děti pak přestávají mluvit, nemohou spát, schovávají se za svoje rodiče nebo si vytváří imaginární kamarády.
"Myslím, že pro mé kolegy to bude lehčí, protože mají plné ruce práce, musí něco dělat a i během ostřelování museli být v nemocnici, aby lidem pomáhali. Mohli se rozptýlit. Ale děti nebo ženy zůstaly ve stejném prostředí. Zažily obrovské utrpení a bude to trvat velmi dlouho, než se to spraví," tvrdí Sok z Lékařů bez hranic.
Osobní zkušenost s tím má i jeden z jeho kolegů. S ženou a dětmi byli během ostřelování zavření doma, když jim přišel telefonát, že jejich dům bude terčem útoku a mají pět minut na evakuaci. Bydleli v 8. patře.
"Zkuste si představit, že jste ve svém obývacím pokoji, koukáte se na televizi, protože jste zavření doma, nikam nemůžete a všude kolem slyšíte střelbu. A pak vám zavolají a řeknou, že máte pět minut. Chytil ženu a děti a musel utíkat. Navíc jeho žena nechtěla odejít, protože to byl byt, kde žila celý život a měla tam spoustu vzpomínek," popisuje Sok.
Ostřelování přečkali u manželčiných rodičů. Měli štěstí. Dům, kde žili, byl zničen jen částečně a jejich byt tak zůstal stát. Děti se ale bály vrátit, protože se nechtěly znovu evakuovat. Když zavládlo příměří, rodina se domů vrátila, ovšem děti se teď bojí kamkoliv chodit.
"Ani na krok se nehnou od matky. Říkají: 'Mami, chci zůstat s tebou, protože chci umřít s tebou,'" líčí zkušenost svého kolegy Ely Sok. Lidem v Gaze ale podle něj nezbývá nic jiného než se pokusit se situací vyrovnat, chodit například na terapie a hlavně žít dál. Izraelská armáda uvedla, že nálety mířila na budovy, které využívalo palestinské hnutí Hamás, považované židovským státem i západními zeměmi za teroristickou organizaci.
Otevřené vězení
Útoky navíc na několik dnů přerušily dodávky humanitární pomoci, na které je velká část obyvatel závislá. Podle dat OSN z roku 2019 na ně spoléhá 75 procent z 1,6 milionu obyvatel Gazy. V oblasti je také velký nedostatek vody, elektřiny nebo základních léků.
Okolo 10 tisíc lidí navíc opustilo své domovy, protože se báli pozemního útoku izraelských sil. Tito uprchlíci ale v podstatě nemají jak se z Gazy dostat, protože celou oblast obepíná plot, s jedním východem pro lidi do Izraele a druhým do Egypta.
"Gaza je otevřené vězení, svoboda pohybu je tu extrémně omezená. A ovlivňuje to i naši práci, protože když potřebujeme někoho transportovat nebo poslat na další péči, musíme přes přechod Rafah v Egyptě. Naši pacienti nemají měsíce na to, čekat na operaci," vysvětluje Sok.
Přechod z Gazy přímo do Izraele přes přechod Erez je pro Palestince teoreticky možný, ale bezpečnostní prověrky trvají mnoho měsíců a někdy je izraelské jednotky neschválí vůbec.
Humanitární krizí v Gaze se budou nyní zabývat i Spojené státy. Slíbil to po výzvě sedmnácti demokratických senátorů ministr zahraničních věcí Anthony Blinken. Česko bylo naopak jednou z devíti zemí v Radě OSN pro lidská práva, které hlasovalo proti vytvoření komise, která by prošetřila možné zločiny spáchané při nedávných bojích.
Podle Elyho Soka za násilí v Gaze nesou odpovědnost obě strany - palestinské hnutí Hamás a další islamistické organizace i Izrael. "Vždy jsou to ale nevinní lidé, kteří za to musí zaplatit," dodává.
