Ramosová, která pomáhá s organizací mise neziskové organizace Lékaři bez hranic, se právě vrátila z hlavního města Manaus. "Čekali jsme, že se situace v Brazílii zhorší kvůli prázdninám, protože lidé moc nedodržují preventivní opatření a vládní odpověď na covid-19 také nebyla adekvátní. Co se ale teď od začátku roku děje, nás šokovalo," popisuje přes telefon pro Aktuálně.cz.
Loni strávila skoro dva měsíce během vrcholu pandemie v Manausu. Letos v lednu se do města vrátila, aby zahájila nový projekt pomáhající pacientům s covidem. Navštívila tamní nemocnice a zdravotnická centra.
"Státní nemocnice jsou přeplněné. Jedna z nemocnic, kde pracujeme a kterou jsem navštívila, byla na 200 procentech kapacity postelí. Už tam prostě není žádné místo," říká.
Celý zdravotnický systém je pod obrovským tlakem a znovu kolabuje. Manaus je navíc jediné město v amazonském regionu, které má nemocnici pro pacienty v kritickém stavu. Pokud se tedy někomu přitíží, musí být lodí nebo letadlem převezen sem.
"Bohužel jsme viděli lidi ležící na chodbách nemocnic. Zdravotníci používají židle a uvolňují pacientům administrativní místnosti v budovách. Hodně lidí zůstává doma, protože v nemocnicích není místo. My ale nevíme, jestli umírají, nebo jestli se jejich stav zlepšuje," vypráví Ramosová.
Například z měst São Gabriel da Cachoeira a Tefé trvá cesta po řece několik dní. Když to ještě bylo možné, přepravovali se lidé ve vážném stavu státními letadly. Teď je ale není kam posílat. "Když už se lidé do nemocnice dostanou, jsou často v tak špatném stavu, že je velmi těžké je zachránit," doplňuje humanitární pracovnice.
"Viděla jsem hodně lidí, kteří potřebovali intubaci, ale nedostali se ani do nemocnice, byli ve zdravotnickém centru. Slyšela jsem taky spoustu příběhů o lidech, kteří ve zdravotnických centrech bez kyslíku zemřeli."
Promořování po brazilsku
Region pro některé epidemiology funguje jako příklad toho, že kolektivní imunita nefunguje. Pokud jsou statistiky přesné a nemoc už opravdu většina obyvatel Amazonas prodělala, není jasné, kde se vzala druhá vlna. Možných důvodů je hned několik, upozorňuje ve svém vědeckém podcastu britský server The Guardian.
Jednak se stále neví, jak dlouho vydrží nakaženému člověku imunita. V oblasti je zdokumentovaných několik případů, kdy se dotyčný nakazil podruhé. Navíc se v amazonském státě začala šířit nová mutace viru. Ta je podobná mutacím, které vědci našli v Británii nebo Jižní Africe. Šíří se rychleji a je pravděpodobně odolná vůči protilátkám, které si už lidé na koronavirus vybudovali. Vědci toho ale vědí příliš málo.
Podle Ramosové se ale k nové mutaci přidávají i strukturální problémy. Zdravotnictví v zemi dlouhodobě nefunguje a je velmi nerovné, říká. Velká část populace tak má dlouhodobé problémy, které koronavirus ještě zhorší.
"Všichni zdravotníci jsou vystresovaní, zoufalí a traumatizovaní. Po všem, čím si prošli během loňské první vlny, to teď zažívají znovu," dodává. "Je to extrémně vypjatá situace a velká humanitární krize."
Jako příklad uvádí vlastní návštěvu zdravotnického centra, které funguje jen jako pohotovost. Pacienty tu obvykle rychle ošetří a pak je buď propustí, nebo pošlou do nemocnice. Jenže to teď nebylo možné.
"Někteří lidé tam byli i několik týdnů. Měli dva doktory na více než 30 pacientů ve vážném stavu. Zdravotníci se snažili dělat, co mohli, ale tohle nebylo zařízení, které se má o pacienty starat dlouhodobě. Úroveň péče byla nižší, než lidé potřebovali."
Selhání státu
Brazílie je navíc největší jihoamerickou zemí, rozdělenou na mnoho menších států. Federální a místní úřady vydávají protichůdná doporučení a dodržování bezpečnostních nařízení ve městě Manaus nikdo nekontroluje.
Sám brazilský prezident Jair Bolsonaro od počátku pandemie virus zpochybňuje a tvrdí, že přísná omezení a zákazy vycházení k ničemu nevedou. Jak připomíná server Al Džazíra, Bolsonaro navíc vyzýval své stoupence, aby nenosili roušky, a to i v době, kdy počty nemocných v zemi rychle stoupaly.
Lidé tak často nevědí, čemu mají věřit, a v době ekonomické nouze si radši vyberou snazší přístup, který je tolik neomezuje, vysvětluje Ramosová.
"U Lékařů bez hranic jsme zvyklí reagovat na epidemie a krize. A víme, že k zvládnutí takové situace je potřeba velmi dobrá koordinace. V Brazílii ale pozorujeme, že tu není žádná centrální koordinace. Politici na federální úrovni říkají něco jiného než ti na lokální. Odborníci se nemohou shodnout, což je pro lidi velmi matoucí," tvrdí.
Sama pak narazila na státní byrokracii loni v létě, když se snažila dopravit do Manausu anestetika pro umírající pacienty.
"Doktoři v nemocnicích mi říkali, jak pacienti trpí, ale pak jsem přišla do své kanceláře, kde na mě čekala hromada papírů na vyplnění, abych mohla lidem pomoci. Nedokázala jsem uvěřit tomu, že lidé mají bolesti a já jim nemůžu pomoct jen kvůli administrativním věcem. Byla jsem z toho úplně šílená. Měla jsem pocit, že byrokracie lidi zabíjí," hodnotí teď už s odstupem nejtěžší dny v boji proti pandemii.
"Moji lidé" umírají
Situaci humanitárním pracovníkům komplikuje i fakt, že pandemii zažívá celý svět najednou. A lékaři i zdravotní materiál chybí všude. Je proto hodně těžké najít někoho, kdo by mohl vypomoct. Navíc je kvůli zavřeným hranicím a zrušeným letům těžké i dopravit pomoc do krizových oblastí.
Pro Ramosovou je krize náročná i z čistě osobního hlediska. "Nejsem žádný velký patriot, ale reagovat na humanitární krizi ve vlastní zemi mě zasáhlo úplně jinak, než když jsem byla v zahraničí. Najednou jsme viděla 'svoje lidi' umírat a trpět," dodává.
