reklama
 
 

Emmanuel Macron. Nejmladší prezident ve francouzské historii musí sjednotit rozdělenou zemi

8. 5. 2017 6:35
Nově zvolený francouzský prezident Emmanuel Macron slíbil občanům, že bude ctít republikánské principy svobody, rovnosti, bratrství. | Video: Reuters |  01:26
Novým prezidentem Francie je po nedělním hlasování 39letý nezávislý centrista Emmanuel Macron. V letech 2014-16 už byl francouzským ministrem hospodářství. Teď ho ale čeká daleko náročnější úkol. Jako historicky nejmladší šéf Elysejského paláce musí vytvořit novou vládu. A po červnových parlamentních volbách získat v parlamentu většinu. Bez ní totiž nedokáže naplnit svůj předvolební program.

Paříž - Průzkumy veřejného mínění se ve Francii opět nespletly.

Novým prezidentem Francie se stal v neděli proevropský centrista Emmanuel Macron. Devětatřicetiletý politik, který by v Česku kvůli svému nízkému věku nemohl ani  kandidovat.

Macron, na kterého by si před rokem vsadil jen málokdo, má za sebou raketový nástup. Ani po nedělním vítězství v prezidentských volbách ale nesmí usnout na vavřínech.

Čeká ho vytvoření nové vlády a v červnu pak parlamentní volby. Ty budou letos ve Francii mimořádně významné. Rozhodne se v nich, zda ambiciózní prezident získá v parlamentu většinu.

Bez ní zůstane Macronův program z velké části jen na papíře.

Sjednotit Francii

Nový prezident ale nemá příliš mnoho důvodů k oslavám.

Ve volbách dostal jen něco přes 65 procent hlasů.

Nevyhne se tak srovnání s rokem 2002, kdy se nečekaně do druhého kola dostal otec jeho nynější protikandidátky Jean-Marie Le Pen, nechvalně proslulý svými urážlivými výroky na adresu muslimů, židů nebo homosexuálů.

Tehdy Jacques Chirac svého protikandidáta porazil na hlavu, a získal přes 82 procent.

Jenže od této doby se ale Národní fronta změnila. Marine Le Penová, která po svém otci převzala vedení strany, ji naordinovala odklon od antisemitismu a rasistické minulosti. A aspoň částečně se ji podařilo partaj "oddémonizovat".

Změnila se ale i Francie.

Od socialistického prezidenta Francoise Hollanda pak jeho někdejší ministr hospodářství Macron přebírá zemi, jejíž ekonomika roste jen pomalu, nezaměstnanost se drží kolem deseti procent. A odpor proti jakýmkoliv změnám, které by měly zemi modernizovat, přetrvává.

Emmanuel Macron se ujme prezidentského úřadu ve Francii oficiálně do deseti dnů. Čeká ho nesnadný úkol. Musí sjednotit rozdělenou zemi, kde v posledních letech hluboko zakořenil odpor k tradičním stranám, a frustrace z jejího směřování.

Populismus posiluje

Rozdělení Francie na dvě části - optimistickou, které se daří a pesimistickou, která se potýká s odlivem pracovních míst, obavami z budoucna a vysokou nezaměstnaností - ukázalo už první kolo prezidentských voleb.

Zhruba polovina všech francouzských voličů v něm dala hlas euroskeptickým politikům s radikálními postoji a "rychlými" recepty na řešení aktuálních potíží. Tedy Marine Le Penové, a krajně levicovému kandidátovi Jeanu-Lucu Mélenchonovi.

Macron se musí do budoucna "poprat" s hrozbou nárůstu populismu.

Pod jeho tlakem musí najít recept, jak probrat francouzskou ekonomiku z letité letargie. A francouzské občany z hlubokého pesimismu.

Vyrovnat se bude muset se silným hlasem odborů, které změny - třeba přebujelého zákoníku práce - dlouhodobě odmítají.

Nový prezident už taky brzy projde první zatěžkávací zkouškou. Tou jsou parlamentní volby, které se ve Francii konají v červnu.

Macron několikrát slíbil, že do svého hnutí Vpřed! postaví kandidáty ve všech 577 volebních obvodech Francie.

Často se ale bude jednat jen o málo zkušené a mladé lidí, kteří s politikou zatím neměli moc co do činění. Ti všichni se budou muset postavit tradičním stranám se silnou regionální základnou.

Ve Francii je obvyklé, že vítězný prezident získá i většinu tvořenou 290 poslanci v Národním shromáždění. Macron ji navzdory složité startovní pozici bude mít na dosah.

Podle prvního průzkumu společnosti OpinionWay pro francouzský týdeník Les Echos, který vyšel na sklonku minulého týdne, by jeho hnutí Vpřed! získalo v červnových parlamentních volbách 249 až 286 křesel v Národním shromáždění.

Pokud je opravdu získá, už mu nebude bránit v tom, aby naplnil svůj reformní program a Francii rozhýbal. Pokud ne, hrozí mu, že se do historie zapíše jako slabý prezident, pod jehož vedením bude země jen přešlapovat na místě.

Mnozí analytici se ještě před francouzskými volbami nechali slyšet, že největší hrozbou pro Francii není vítězství Le Penové, ale možnost, že země v dalších pěti letech neprojde žádnými reformami.

Pokud Macron ve svém úkolu selže, populisté jen posílí. A Marine Le Penová už svoji další šanci v roce 2022 nepromarní.

Co čeká Národní frontu?

Nacionalistka Marine Le Penová dovedla svoji krajně pravicovou Národní frontu i přes nedělní porážku k historickému úspěchu.

V roce 2002 dostal její otec v druhém kole prezidentských voleb 17,8 procenta hlasů. Marine Le Penová to vytáhla na 34 procenta hlasů. Dostala se dokonce na dohled Elysejského paláce. Nakonec ale neuspěla.

Vysoce postavení členové strany v posledních dnech neskrývali pesimismus. Marine Le Penová v televizní debatě naprosto selhala, nepodařilo se jí vyvést klidného Macrona z rovnováhy. A místo svého programu voličům nabídla jen osočování a urážky.

Národní frontu teď proto čeká zpytování svědomí.

Perou se v ní dvě frakce. Tu první představuje Marine Le Penová společně s Florianem Philippotem, který působí jako viceprezident a současně i poradce Le Penové. Tato skupina se silně vymezuje proti Evropské unii a euru, naopak v sociálních otázkách je liberálnější.

Druhá frakce je ale konzervativnější hlavně v sociální oblasti.

Zosobňuje ji neteř Le Penové, Marion Maréchal Le Penová, která se před pár lety stala nejmladší poslankyní v moderních dějinách Francie. Ta je nejen osobně, ale i názorově blízká zakladateli strany, Jeanu-Marie Le Penovi.

Marion je například proti potratům a je vyhraněnější proti homosexuálům. Na rozdíl od své tety ale nevystupuje tak ostře proti volnému obchodu a euru.

Obě tyto dvě frakce zřejmě čeká střet. Je dokonce možné, že z vedení strany budou muset odejít někteří dosud vysoce postavení členové. Mluví se například o zmíněném Philippotovi.

Ten v Národní frontě patří mezi nejhlasitější kritiky evropské integrace. Jenže obavy z odchodu z EU, a potažmo i eurozóny, znepokojují velkou část francouzských voličů.

Dvě třetiny Francouzů se dlouhodobě staví proti odchodu z eurozóny a návratu franku. A kvůli tomu Národní fronta přichází o cenné hlasy, které by jí v budoucnu mohly zajistit ještě silnější pozici na domácí politické scéně.

A nejen to.

Partaj možná čeká i změna jména. O přejmenování Národní fronty se ve Francii veřejně mluví už dlouho.

Tím by se partaj alespoň navenek pokusila udělat symbolickou tlustou čáru za svou rasistickou a xenofobní minulostí. Z Národní fronty se tak možná už brzy stane Vlastenecká fronta.

Že stranu čekají změny, připustila i sama Le Penová.

"Národní fronta se musí hluboce reformovat," prohlásila krátce po zveřejnění prvních odhadů výsledků nedělních prezidentských voleb. "Vyzývám všechny vlastence, aby se k nám připojili," dodala.

Ve vyhrocené televizní debatě plné osobních útoků triumfoval Macron | Video: Reuters |  00:41

autor: Simone Radačičová | 8. 5. 2017 6:35

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama