Vpřed! K útoku na Elysejský palác se Macron dlouho a pečlivě připravoval

Reuters Zahraničí Reuters, Zahraničí
1. 5. 2017 20:39
Favorita druhého kola prezidentských voleb ve Francii, centristu Macrona, čeká nesnadný úkol. Pokud volby vyhraje, musí ke svému hnutí En Marche! nalézt partnery, kteří mu po volbách do Národního shromáždění zajistí parlamentní většinu. Pro evropské populisty a odpůrce EU bude případné Macronovo vítězství těžkou ranou.
Macron zdůrazňuje, že nestojí ani nalevo, ani napravo, a stylizuje se do role bojovníka proti politickému establishmentu.
Macron zdůrazňuje, že nestojí ani nalevo, ani napravo, a stylizuje se do role bojovníka proti politickému establishmentu. | Foto: Reuters

Paříž - O Vánocích roku 2015, kdy se francouzská metropole stále těžce vzpamatovávala z listopadových teroristických útoků na koncertní sál Bataclan a několik restaurací v centru města, poslal horký favorit druhého kola letošních prezidentských voleb Emmanuel Macron hlavě státu a premiérovi dopis.

Tehdy ještě v roli ministra hospodářství naléhal, aby vláda přijala rozsáhlá opatření, jež by v zemi galského kohouta omezila sociální nerovnosti. Označil je za živnou půdu extremismu.

Podle jeho poradců, které nyní kontaktovala agentura Reuters, ovšem Macron, jenž tehdy právě oslavil osmatřicáté narozeniny, nijak neočekával, že by jeho rady byly vyslyšeny.

S premiérem Manuelem Vallsem se přel dlouhé měsíce a čím dál více byl frustrován pomalým tempem reforem, k nimž socialistická vláda a prezident François Hollande neochotně přistoupili.

Dopis ale naznačoval, že je rozhodnut jít svou vlastní cestou a zbourat to, co po několik desetiletí ve Francii pečlivě budoval politický establishment.

Několik týdnů pak Macron se svými poradci diskutoval o vytvoření zcela nové politické síly, která by se pokusila překonat tradiční dělení na levici a pravici.

Společně provedli analýzu podobných hnutí v zahraničí, včetně centristických Ciudadanos (Občanů) a radikálně levicových Podemos (Můžeme) ve Španělsku, radikálně levicové Syrizy v Řecku a předvolební kampaně předchozího amerického prezidenta Baracka Obamy.

Vpřed!

Macron nakonec dospěl k závěru, že je zapotřebí jednat velmi rychle. Několik dní poté, co poslal svůj dopis prezidentovi Hollandovi a premiéru Vallsovi, dal svému týmu zelenou, aby se pustil do práce.

Macron se nebojí podpořit veřejně imigraci do země. Francie je ostatně tradiční přistěhovaleckou zemí už z dob koloniální éry.
Macron se nebojí podpořit veřejně imigraci do země. Francie je ostatně tradiční přistěhovaleckou zemí už z dob koloniální éry. | Foto: Reuters

Koncem ledna během večeře, kterou pro poradce uspořádal ve své rezidenci na pařížském předměstí Bercy s výhledem na Seinu, schválili jméno nového hnutí - En Marche! (Vpřed!).

Byl to počátek smělého útoku na Elysejský palác, podniknutého mužem, jenž si získal mnoho Francouzů tím, že odmítl hrát podle striktních pravidel, která politické dění v jeho zemi určovala po dlouhá desetiletí.

Macronovi je teď devětatřicet, kandiduje na prezidenta jako nezávislý a má velkou šanci ve druhém kole, jež se koná 7. května, uspět. Pokud volby vyhraje, musí ke svému hnutí En Marche! nalézt partnery, kteří mu po volbách do Národního shromáždění zajistí parlamentní většinu.

V očích svých příznivců by mohl být Macron oním spouštěčem reforem, které Francie tolik potřebuje a které by ji mohly vytáhnout z ekonomické mizérie a krize důvěry v politiku jako takovou.

Jeho odpůrci v něm spatřují jen oportunistu hrajícího si na rebela.

Z handicapu se stala výhoda

Jeho soupeři v prvním kole voleb - vůdkyně nacionalistické Národní fronty Marine Le Penová, konzervativní politik staré školy François Fillon a levicový Jean-Luc Mélenchon - dokonale zapadali do přesně definovaných politických přihrádek.

Ne všichni Macrona podporují. Mladí lidé v čele s anarchisty nesli na demonstraci v Paříži transparent s nápisem: Ani Macrona, ani Le Penovou. Povstání, to je teď.
Ne všichni Macrona podporují. Mladí lidé v čele s anarchisty nesli na demonstraci v Paříži transparent s nápisem: Ani Macrona, ani Le Penovou. Povstání, to je teď. | Foto: Reuters

Macron nikoliv.

Chce omezit regulace, které podle jeho názoru brzdí podnikatelské aktivity, nasadit ohlávku přebujelému francouzskému státu a povzbudit další evropskou integraci. Vstřícně se staví k uprchlíkům.

"Když jste ve Francii nestál ani nalevo, ani napravo, nebyl jste nikdo," říká Pascal Lamy, někdejší šéf Světové obchodní organizace (WTO), který Macrona zná více než deset let. "On si z toho udělal výhodu."

Pokud Macron ve druhém kole voleb zvítězí, bude to mít dalekosáhlý dopad nejenom na zemi galského kohouta, ale také na celou Evropu.

Po protestní vlně, která se v posledním roce vzedmula proti politickému establishmentu a která nalezla své vyjádření v brexitu a vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách v USA, by Macronův případný úspěch v souboji o Elysejský palác, tedy triumf zastánce demokratických hodnot, znamenal pro populisty všech proveniencí těžkou ránu.

"Znamenalo by to, že vlna populismu už dosáhla ve Francii a částech západní Evropy svého vrcholu," tvrdí Charles Grant, ředitel Střediska pro evropskou reformu, think-tanku sídlícího v Londýně.

Vzal si svoji učitelku

Macron vyrůstal v Amiens, stotřicetitisícovém severofrancouzském městě, jako nejstarší ze tří dětí z lékařské rodiny.

Jeho matka uvedla, že mu to ve škole šlo velmi dobře a že namísto toho, aby si hrál se spolužáky, zůstával po vyučování ve třídě a debatoval s učiteli.

Když mu bylo patnáct, seznámil se s Brigitte Auzièrovou, devětatřicetiletou středoškolskou učitelkou a matkou tří dětí. Během hodin divadelní nauky, které spadaly na páteční odpoledne, Auzirová zcela propadla kouzlu předčasně vyspělého mladíka. Nakonec - před deseti lety - se vzali.

Po maturitě byl Macron přijat na prestižní Institut politických věd, již zmíněnou Science Po, a pak vystudoval i École Nationale d’Administration, která je almou mater francouzských elit. Tu zakončil s jedním z nejlepších výsledků ve svém ročníku.

"Ti, kdo ho znají - nebo si myslí, že ho znají - od samého začátku cítili skálopevné odhodlání, navenek takřka nepostřehnutelný pocit nadřazenosti, neotřesitelnou důvěru ve vlastní schopnosti a jejich naplnění, vycházející z egocentrické povahy, která je zakořeněna hluboko v jeho nitru a je pečlivě skrývána," tvrdí o něm Anne Fuldová, která sepsala Macronovu biografii.

Bon sang de bonsoir

Lidé v jeho týmu o něm hovoří jako o někom, s nímž je zábavné, byť náročné spolupracovat. Macron okořeňuje své proslovy filozofickými odkazy a používá staromódní výrazy jako "bon sang de bonsoir" (můj ty Bože).

Během předvolební kampaně se lidem dívá upřeně do očí a pozorně naslouchá tomu, co říkají.

"Vzbudí ve vás pocit, jako byste byl nejdůležitějším člověkem na světě," říká Dominique Moisi, politolog a autor několika knih.

Po studiích nastoupil Macron u investiční banky Rotschild, u níž během čtyř let vydělal takřka tři miliony eur, velkou část z toho, když radil švýcarskému koncernu Nestlé během kampaně, v jejímž rámci tato společnost pohltila svého konkurenta, výrobce dětské výživy - firmu Pfizer.

Poté co se v roce 2008 Macron seznámil s Hollandem, stal se o dva roky později součástí jeho předvolebního týmu. A když Hollande ve volbách porazil stávajícího prezidenta a předsedu pravicového Svazu pro lidové hnutí Nicolase Sarkozyho, stal se Macron v roce 2012 jeho poradcem pro ekonomické a evropské záležitosti.

Kuba bez slunce

Dnešnímu kandidátovi prezidentského úřadu bylo tehdy čtyřiatřicet a v Elysejském paláci sídlil ve skromné kanceláři v nejvyšším poschodí celého komplexu. Nebál se ale říkat, co si myslí, přiměl Hollanda provést některé ekonomické reformy a zejména zřeknout se svého předvolebního slibu, že na příjmy nad jeden milion eur ročně uvalí pětasedmdesátiprocentní daň s posměšnou poznámkou: "Tohle je Kuba, ale bez slunce."

Navzdory názorovým neshodám si ale Hollande svého chráněnce s takovou chutí provokujícího druhé oblíbil. Ačkoliv Macron často popuzoval řadu jiných prezidentových spolupracovníků, kteří jej pokládali za drzého a neloajálního.

Laurent Fabius, tehdejší ministr zahraničí, o něm hovořil jako o "malém napudrovaném markýzovi", alespoň podle levicového deníku Le Monde.

Znechucený Macron Elysejský palác opustil po dvou letech, podle tvrzení přátel a poradců rozhořčený tím, že jeho myšlenky nenašly podobu v konkrétních politických krocích.

V létě roku 2014 odešel z politiky a měl v úmyslu rozjet poradenskou firmu. Když se ale koncem srpna projížděl na kole po mořském pobřeží nedaleko severofrancouzského letoviska Le Touquet, volali mu na mobil z Hollandovy kanceláře. Vzhledem k tomu, že z vlády socialistů musel odejít ministr hospodářství Arnaud Montebourg, Hollanda zajímalo, zda by Macron nechtěl převzít jeho úřad.

Vallsova pomsta

Podle Macronových poradců je možné vystopovat zrození úmyslu kandidovat na francouzského prezidenta do první poloviny roku 2015, když připravoval svou první velkou iniciativu v ministerském úřadu.

"Loi Macron", Macronův zákon, jak vešel ve známost, pomohl uvolnit omezení týkající se nedělní prodejní doby, liberalizovat autobusovou dopravu a provést deregulaci některých profesí, jako jsou notáři. Nový ministr strávil s právníky obrovské množství času diskusemi o zákoně a usilovně pro něj hledal podporu v obou polovinách politického spektra.

Macronova hvězda stoupala vzhůru a premiér Valls ho začal vnímat jako nebezpečného rivala.

Foto: Reuters

Namísto toho, aby zákon předložil do parlamentu ke schválení, trval Valls na tom, aby byl protlačen parlamentem na základě prezidentského dekretu - což byl krok, na nějž Macron pohlížel jako na pokus okrást ho o politické vítězství.

Nevděčný Brutus

Po teroristických útocích islamistů, kteří 13. listopadu 2015 v Paříži usmrtili 130 osob, doutnající napětí uvnitř francouzské vlády znovu vzplálo.

Po několika měsících utajování plánu na prezidentskou kandidaturu oznámil Macron v dubnu vznik politického hnutí En Marche!

Někteří členové vlády jej označili za "nevděčného Bruta". Jeho hnutí si mezitím získalo čtvrt milionu příznivců. Valls, kterého v primárkách socialistické strany porazil Benoit Hamon, ovšem nečekaně oznámil, že v prezidentských volbách dá svůj hlas Macronovi.

V prvním kole francouzských prezidentských voleb Macron získal 24 a Le Penová, jež skončila na druhém místě, 21,3 procenta odevzdaných hlasů. Druhé kolo se uskuteční v neděli 7. května.

 

Právě se děje

před 2 hodinami

Finále Muchové se odkládá, v Soulu prší

Finále na tenisovém turnaji v Soulu mezi Karolínou Muchovou a Magdou Linetteovou z Polska nezačne kvůli dešti dřív než v 11:00 SELČ.

Zdroj: ČTK
Další zprávy