Bogota - Když minulý rok v březnu ve věku sedmasedmdesáti let zemřel Pedro Antonio Marín alias Manuel Marulanda Vélez alias „Přesná muška“, zdálo se, že je to s nejstarším povstáním na americkém kontinentě opravdu špatné.
Přesná muška byl nejvyšším vůdcem Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) od jejich vzniku v šedesátých letech a také tmelem, jenž držel organizaci při sobě. Stejný měsíc jako Marulanda byl navíc zabit jeho zástupce Luis Edgar Devia Silva vystupující pod válečným jménem Raúl Reyes.
Jednalo se o dvě velmi těžké rány hnutí, ne však jediné. Kvůli nekompromisní kampani kolumbijské armády a vlády prezidenta Álvaro Uribeho se také počet členů FARC snížil v posledních letech z patnácti na devět tisíc a dezertovali z ní i někteří její velitelé nižší důležitosti.
Když se po Marulandově a Reyesově smrti chopil kormidla muž číslo tři organizace Guillermo León Sáenz Vargas, jehož nom de guerre je Alfonso Cano, mnozí doufali v její rychlý rozklad. Cano považovaný spíše za intelektuála a politického vůdce však ukázal, že je schopen ukočírovat i vojenské křídlo FARC a naděje na mír v Kolumbii rychle splaskla.
5,5 milionů za Cana
Cano je nyní nejhledanějším mužem západní hemisféry a Kolumbie na něj nechala skrze Interpol vystavit zatykač v 175 zemích. Vzhledem k tomu, že se však šéf jedné z největších paravojenských organizací světa pohybuje pouze v kolumbijské džungli a v horách, jde spíše o symbolické gesto.
Větší efekt může mít 500 tisíc dolarů vypsaných kolumbijskou vládou na informace vedoucí k jeho zatčení či zabití. Že zrada pronikla i mezi nejužší vedení guerilly, demonstroval loni v březnu případ Ivana Ríose, kterého kvůli odměně zastřelil jeho vlastní bodyguard Pedro Pablo Montoya zvaný Rojas.
Dalších 5 milionů za Canovu hlavu nabízí americká vláda, podle které je vůdce FARC zapleten do obchodu s kokainem. FARC už v devadesátých letech přiznaly, že „zdaňují“ výrobce drog operující na jimi ovládaném území, odborníci však nepochybují, že guerilla část lukrativního obchodu sama převzala.
Intelektuál z hlavního města
Sáenz se narodil roku 1948 v Bogotě a na univerzitě studoval antropologii. Tvořil tak intelektuální městský protějšek vůči vesničanu Marulandovi, který se do většího města za celý svůj dlouhý život podíval údajně jen několikrát.
Už jako dítě Sáenze přitahovala historie a politika, hrál také fotbal a jeho oblíbeným klubem byli Millonarios z Bogoty. V šedesátých letech se živě zajímal o dění na Kubě, stal se členem komunistické strany a radikálního studentského hnutí a během následující dekády byl kvůli protestním akcím mnohokrát zadržen policií. Pobyl si také šest měsíců ve vězení a tuto zkušenost si pak o deset let později zopakoval.
Po amnestii prezidenta Belisario Betancourta v roce 1982 odešel do hor připojit se k FARC, kterým už předtím docházel přednášet o marxismu. Sáenz – teď už pod svým válečným jménem Alfonso Cano – udělal ve FARC rychlou kariéru a v roce 1990 se po smrti Jacoba Arenase stává vrchním ideologem hnutí zodpovědným za politické otázky.
Vysoký muž honosící se hustým plnovousem a tlustými brýlemi je také jedním z hlavních vyjednavačů organizace s kolumbijskými vládami a spolu s Reyesem člověkem zodpovědným za styky se zahraničím.
Jako vojenský velitel dostává na starost takzvaný „Východní blok“ FARCu spojující různé menší skupiny (takzvané „fronty“) v andském masivu v departamentech Cauca, Huila y Nariño na jihozápadě Kolumbie při hranicích s Ekvádorem.
Po Marulandově smrti pak přebírá vedení celé organizace.
Holubice, nebo jestřáb?
Někteří si od této změny slibovali ukončení války a doufali, že se s Canem bude možné dohodnout snadněji než s tvrdohlavým Marulandou. Rozhovory jsou však už od roku 2002 zablokovány, a tak je těžko říci, zda jde o muže nakloněného kompromisu, či nikoli.
Povšimněte si, že jako jediný z trojice, si Cano na propagačním materiálu stoupne tak, že mu je vidět do obličeje. Marulanda i Reyes zjevně nemají s kamerou patřičné zkušenosti a ani nedisponují dostatečnou představivostí:
Samotné názory na jeho politické postoje se liší. Podle některých je to sice marxista, ale je součástí spíše umírněného proudu FARC. Bývalý prezident Andrés Pastrana, jenž vedl dlouhotrvající a bolestná jednání, která po třech letech v roce 2002 zkolabovala, o něm naopak mluví jako o jestřábovi.
Tím je bezesporu Pastranův nástupce Álvaro Uribe, kterému FARC zabily otce. I s ohledem na neúspěšná Pastranova jednání chce Uribe pokračovat v politice tvrdé ruky, která partyzány v posledních letech velmi oslabila.
Na nejnovější Canovy návrhy k mírovým jednáním zveřejněné tento týden, tak prezident zareagoval jednoznačně odmítavě.
“Tenhle bandita už 40 let podvádí Kolumbii. Mluví o dialogu a ve stejnou chvíli zabíjí. Proto není hodnověrným partnerem,“ komentoval Canovu nabídku Uribe. “Přijde chvíle, kdy budou všichni tito bandité ve vězení.”
Je však jasné, že dříve či později vláda s guerillami jednat bude muset. Jak ale mnohé z partyzánů přesvědčí, že je třeba se vzdát peněz z obchodu s kokainem, zůstává otázkou.
