Messina - Sedmnáctiletý Gambijec Abdoulie Džallow stojí na pobřeží jižní Itálie. Středozemní moře, které pevninu obklopuje, už jej i přes hrůzné zážitky neděsí.
Stejně jako velká většina uprchlíků, kteří do země na Apeninském poloostrově dorazili, absolvoval Džallow cestu do Evropy přes moře na přeplněném člunu. Na mladém Gambijci to zanechalo stopy.
"Nemohl jsem jít dále do vody, protože kdybych došel příliš daleko, nemusel bych se vrátit," řekl deníku The Washington Post.
Džallow odešel od své slepé matky v Gambii, aby rodině zajistil lepší budoucnost. "Nechodil jsem tam do školy, nic jsem nedělal. Všude tam byly problémy," vysvětluje.
Na své cestě do Evropy prošel šest zemí a v libyjském Tripolisu jej dokonce uvěznili. "To bylo těžké. Mlátili nás. Nemohli jsme spát, neměli jsme co jíst," dodává mladý Gambijec.
Podobný příběh, jako je ten Džallowův, není mezi uprchlíky rozhodně ojedinělý.
Aby se jejich obavy z moře rozptýlily, zorganizoval námořní institut v jihoitalské Messině program "Friendly Sea", tedy "Přátelské moře". Ten poskytuje uprchlíkům kurzy plavání, potápění a první pomoci.
Organizátoři kurzů tvrdí, že nechtěli nadále pasivně sledovat, jak se do jejich města řítí stovky vystrašených migrantů. "Mají s vodou traumatické zážitky. My tady máme spoustu pobřeží a moře pro nás znamená peníze a dobrý život," podotýká Giuseppe Pinci, hlavní koordinátor projektu. Oblast ekonomicky funguje téměř výhradně z mořských zdrojů.
Politici jenom mluví, ale tohle je život
Pincimu se také nelíbí, jakým způsobem Itálie a její političtí představitelé k uprchlické krizi přistupují.
"Problém je teď a tady. Tohle je opravdový život. Politici by mohli mluvit léta, ale my mezitím musíme žít," řekl Pinci deníku The Washington Post.
Politická scéna v Itálii se i vinou uprchlické krize zradikalizovala. I u dříve středových politiků se začaly projevovat pravicové tendence. K tématu si ve své knize přisadil i bývalý premiér Matteo Renzi. Itálie "nemá morální povinnost vítat v zemi lidi, kteří jsou horší než sami Italové", napsal.
Italská vláda se zatím snaží migraci omezit. Navrhla například soubor zákonů a pravidel, kterými by se měly řídit neziskové organizace pomáhající lodím s uprchlíky ve Středozemním moři tak, aby nelákaly pašeráky. Navíc podepsala s Libyí, od které lodě odrážejí, dohodu o navracení běženců.
Účastníci plaveckého kurzu doufají v lepší budoucnost
Někteří z mladých migrantů, kteří se kurzu účastní, vyjádřili přání se záchranářství i nadále věnovat.
Podobné přání má i mladík Hubert z Pobřeží slonoviny. Ten ze své rodné vlasti uprchl poté, co mu rebelové vyvraždili rodinu. Dostal se ovšem do Mali, kde musel čelit hrozbě v podobě teroristické skupiny Boko Haram.
Když už se dostal na loď do Itálie, došlo ke ztroskotání, při kterém utonul jeho nejlepší kamarád.
"Itálie je úleva. Líbí se mi, co tady děláme. Nikdy jsem neplaval, bál jsem se. Stál jsem na pláži, ale dál už nešel. Pokud se tady naučím plavat, pomůže mi to v budoucnu se zachraňováním ostatních," dodává mladý Hubert pro deník The Washington Post.
