Reálnou šanci na složení vlády bez Netanjahua má šéf opozice Jair Lapid, kterého podpořil předseda strany Pravice Naftali Bennet. Ten by se měl podle médií stát prvním z rotujících premiérů, po něm by měl v roce 2023 nastoupit Lapid. Vznikající koalici ale stále do většiny ve 120členném parlamentu chybí čtyři poslanecké hlasy.
Když v květnu 1996 vyhrál 47letý Benjamin Netanjahu izraelské volby, byl to pro mnohé šok. Odhady ukazovaly, že si post udrží tehdejší ministerský předseda Šimon Peres. O tři roky později premiérské křeslo Netanjahu znovu opustil, ale od roku 2009 v něm působí dodnes. V krátkém mezidobí byl navíc ministrem zahraničních věcí a později i ministrem financí.
Jako kdokoliv jiný, kdo tak dlouho vydržel ve vrcholné politice, se i Benjamin Netanjahu proměnil. "Začínal jako pravicový politik, který zdůrazňoval otázku bezpečnosti před diplomacií ve vztahu s Palestinci. Nicméně několik posledních let se stává čím dál větším populistou. Dělá kroky, které už neodpovídají tradiční pravicové politice v Izraeli," popisuje pro deník Aktuálně.cz Jakub Záhora z Institutu Maxe Plancka v německém Halle.
Už i tradičně pravicoví komentátoři navíc varují i před autoritářskými tendencemi premiéra. "Teď se to naplno ukazuje v kontextu soudních procesů a obvinění z korupce, kterým čelí. Označuje je za součást konspirace proti sobě. Podporoval zákony, které by pravomoci policie i soudů ve stíhání politiků a političek omezily," dodává Záhora.
Přesto má Netanjahu stále poměrně velkou podporu. Podle průzkumu z minulého týdne by si ho za premiéra přálo 40 procent voličů, což je nejvíce ze všech lídrů politických stran.
"Spousta mladých Izraelců a Izraelek nezná jako premiéra nikoho jiného. Je to jeden z důvodů, proč si navzdory skandálům uchoval tak velkou podporu. Je tváří stability," říká analytik. Kromě toho mu nahrává i fakt, že se posledních 15 let ekonomická situace v zemi neustále zlepšovala.
Vztahy s Palestinou
Skoro vůbec se ale za jeho vlády nezlepšil vztah Izraele a Palestiny, za což ho někteří kritizují, podle Záhory je to ale pro Netanjahua i izraelskou pravici v podstatě výhra.
"Od konce druhé intifády v roce 2005 nedochází k žádnému posunu. Netanjahu a celá pravice dosáhli toho, že celý mírový proces je v podstatě mrtvý. Dokázal konflikt depolitizovat," vysvětluje Záhora. Podle něj už tak tento problém není tématem, které by voliče mobilizovalo, a upustit od něj musely i levicové strany, pro něž to v minulosti bylo důležité téma.
Benjamin Netanjahu v otázce Palestiny zastává tvrdou pozici, která je ale v izraelské debatě poměrně běžná. Jeho zaměření na bezpečnost země ovlivnily i jeho zkušenosti v izraelské armádě, kde dosáhl hodnosti kapitána. V 70. letech bojoval například u Suezského průplavu nebo na Golanských výšinách.
Velmi silně ho ovlivnila také smrt jeho staršího bratra Joniho, který byl zabit v roce 1976 během vojenské operace na záchranu izraelských rukojmích v ugandském Entebbe. Ačkoliv byl Netanjahu vůbec prvním izraelským premiérem, který se narodil ve státě Izrael, většinu dospívání strávil ve Spojených státech, kde jeho otec vyučoval židovskou historii.
Až příliš pravicový
I jeho zkušenosti z USA mu pomohly naklonit si západní státy. Zručný řečník a diplomat uměl se spojenci dobře vyjednávat. Ne vždy se mu to ale vyplatilo. Záhora tvrdí, že například jeho velmi blízký vztah k bývalému americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi poškodil dlouhodobé vztahy Izraele se Spojenými státy.
V posledních letech začal Netanjahu hlásat stále pravicovější názory, podle svých kritiků ale už dříve extrémní pravici v zemi podporoval. "Aby mohl sestavit vládu, pomáhal legitimizovat a dostávat do mainstreamu i pravicové extremisty. Aby třeba přesvědčil proosadnickou pravici, mluvil o rozšiřování osad i anexi Západního břehu, což byla snaha udržet se u moci," doplňuje Záhora.
Bibi, jak se Netanjahuovi přezdívá, se s možným koncem na premiérském postu nehodlá smířit. V neděli Naftaliho Bennetta, který chce vstoupit do vlády s jeho sokem, obvinil ze zrady a vznikající koalici označil za bezpečnostní ohrožení Izraele.
Lídr opozice Jair Lapid v pondělí uznal, že v cestě k sestavení koaliční vlády stojí stále mnoho překážek. Podle ústavy kabinet musí sestavit do středeční půlnoci (23:00 SELČ). Pak by měl prezident úkol svěřit parlamentu, a pokud se nepodaří vládu sestavit ani jemu, budou se konat páté volby za poslední dva roky.
