Dundalk (Irsko, od naší zpravodajky) - "Znáte ten starý příběh o chlapci, který křičel 'vlk'?" hledá 32letý Stephen Molloy ta správná slova, kterými by popsal současné rozpoložení Irů neustále bombardovaných zprávami o brexitu a problémové "irské pojistce".
Sedíme u krbu v malé místnosti domku, který si s jedním až dvěma spolubydlícími pronajímá v Dundalku (irsky Dún Dealkan), asi čtyřicetitisícovém městě ležícím na irské straně jen pár minut jízdy od hranic se Severním Irskem, které je součástí Spojeného království.
"Jednoho dne začal kluk z malé vesnice z legrace vykřikovat, že viděl vlka, aby každého vyděsil. A všichni se rozutekli. Udělal to znovu i další den a zase se všichni rozutekli. Další den to samé a stále dokola. Pak, když tam jednoho dne vlk doopravdy přišel, nikdo už mu neuvěřil," popisuje příběh. "Lidé už mají dost neustálého vykřikování o 'vlku'. Tedy brexitu, ze kterého se navíc může nakonec vyklubat třeba jenom jehně," upozorňuje.
Stephan žije v Dundalku a jeho okolí prakticky celý život. Zhruba před dvěma lety rozjel vlastní podnikání v potravinářství, které vystudoval. Chová hmyz na proteiny a nabízí je chovatelům pro jejich zvířata, aby nemuseli krmit podle něj nepříliš vhodnou a zbytečně velebenou sójou.
Když hovoří o brexitových vyjednáváních, zaznívá ve Stephenově hlase, stejně jako v hlasech mnoha dalších Irů, únava, vyčerpání a jakési smíření. U některých možná převažuje i trochu podráždění - téma brexitu se na ně valí doslova každý den.
V pondělí britská premiérka Theresa Mayová představila plán B brexitu, pro který chce dál hledat podporu v britském parlamentu. Původní dohodu poslanci minulé úterý velkou většinou zamítli. Mayová má čas jen do 29. března, kdy má Velká Británie z EU oficiálně vystoupit. Právě irská pojistka má zabránit obnovení hraničních kontrol mezi Irskem a Severním Irskem.
Velká Británie odchází z EU. Seriál Aktuálně.cz
Vážení čtenáři, v minulých týdnech jsme vám na Aktuálně.cz nabídli sérii reportáží z různých míst Velké Británie, která má vystoupit z Evropské unie.
Jak se brexit promítl do každodenního života Britů? Co říkají na dlouhé vyjednávání o dohodě o vystoupení? A litují rozhodnutí z roku 2016? Sledujte náš seriál:
- "Je mi z toho zle." Tady mají brexitu plné zuby, Iry svírá nejistota obnovení hranic
- Další rána pro Londýn? Brexit živí naděje na sjednocení Irska, tady chtějí referendum
- "Vytvořili atmosféru strachu." Lidé v Anglii a Skotsku popisují, jak teď vidí brexit
- Češi v Británii: Brexit by dnes nevyhrál, Mayová plní vůli zemřelých penzistů
- Město, které se neumí rozhodnout. Birmingham rozdělili dva rozhněvaní bozi brexitu
- V srdci brexitu: Odchod z EU je zdvižený prostředníček mocným, říká Brit
- "Nechápu, proč odcházíme." Velšané sledují brexitové kotrmelce. A kroutí hlavami
Přímo skrz Dundalk vede hlavní tah pokračující až do severoirské metropole Belfastu. Přejít silnici lemovanou irskými hospůdkami a nespočtem pánských holičství je v některých místech skoro nemožné. Impozantní chrám svatého Patrika zrovna míjí dvoupatrový autobus i školní průvod v tmavomodrých stejnokrojích: výjev jako z Velké Británie.
Unaveni z brexitu
Místní ekonomika v hrabství Louth je zčásti závislá na přeshraničním obchodu, pro jeho pozici se v Dundalku loni konala konference o brexitu. Sem tam lze mezi obchůdky podél hlavní silnice v Dundalku zahlédnout pozavírané restaurace, které však mají s brexitem pramálo společného. Jejich osud podle Stephena zpečetily jednak rychlá proměnlivost v byznysu a nedávné změny v daních.
"Já sám nemám na brexit moc vzdělaný názor. Nevím toho zdaleka tolik, kolik bych měl," přiznává se silným irským přízvukem Stephenův dundalský spolubydlící Donol McCarthy. Familiárně mu říkají Donnie.
Podobná slova zaznívají i od lidí z Dublinu. "Abych byl upřímný, není to něco, čemu bych věnoval příliš mnoho myšlenek," říká na adresu brexitu 37letý herec z Dublinu Wayne Davis s tím, že není v irské povaze se příliš trápit a většina lidí v zemi si zřejmě neumí konkrétní dopady přímo na ně samotné ani pořádně představit. "Co považuji za smutné, je fakt, že to vypadá, že lidé, na které brexit dopadne nejvíc, ve skutečnosti nedostali férovou příležitost se sami rozhodnout," dodává Wayne.
Spojené království - jehož součástí je i Severní Irsko, které se v referendu o vystoupení z EU spolu se Skotskem vyslovilo pro setrvání - má podle původního plánu opustit Evropskou unii už za dva měsíce, 29. března.
Paul Jennings, šedesátník z Dundalku, je v tomto ohledu o něco svědomitější. Ale také přísnější. "Sleduju to pořádně, ale taky je mi z toho zle, protože je to komplikované. Vedou nás idioti, nebo jsou prostě pouze zlí?" ptá se expresivně.
Paulův názor se v mnoha ohledech liší. Evropskou unii nemá na první pohled rád a trable Londýna zřejmě více chápe. Má dvojí občanství: irské i anglické a vyzkoušel si život v Irsku, Severním Irsku i v Anglii. "West-Brit, to je termín, který se používá pro někoho, kdo má pocit, že se narodil na špatné straně Irského moře," popisuje sám sebe Paul, který se živí jako řidič a částečně na volné noze píše. "Na jihu (Irska, pozn. red.) jsem neměl moc šťastné dětství, šikana a podobně. Změnilo se to, když jsem odešel žít do Severního Irska. Vnímám seveřany jako mnohem milejší rasu lidí než jižany," vysvětluje.
Když vejdete do Century Baru, jedné z mnoha typických irských hospůdek v Dundalku, běží sice v televizi pod stropem zpravodajství o brexitu, ale mezi místními štamgasty o něm za celé odpoledne nepadne ani slovo. Teprve před několika dny přitom britská premiérka Theresa Mayová tvrdě narazila na odpor poslanců, kteří odmítli její brexitový plán.
"Moc se o to nestaráme, kouřit můžeme pořád," podotýká s trochu nechápajícím výrazem místní barman Kevin, který celé odpoledne klábosí s hosty a ve volných chvílích si prozpěvuje popové hity linoucí se z reproduktorů. Jeho výraz prozrazuje, že o obyčejném tabáku zřejmě nemluví.
"Musíte tu prostě dál žít svůj každodenní život. Nejvíce o brexitu mluví politici a taky novináři," přitakává s úsměvem Stephen a dodává, že Irové jsou ze zásady optimisté.
Hraniční kontroly by byly otravné
Jenže ani pověstný optimismus Iry v případě tvrdého dopadu na ekonomiku a možného obnovení hranic se Severním Irskem, kterému se snaží Londýn i Brusel vyhnout, neuchrání. A i přestože to nemají na první pohled vepsané ve tváři, Irové si to uvědomují moc dobře.
"Tvrdého brexitu bych se bál," přiznává po chvíli Stephen, zatímco si načíná další plechovku s pivem. Kupodivu nejde o Guinness, nemá ho prý rád. Jeho rozjíždějící se byznys by se v případě, že se irská ekonomika prudce zhorší, pravděpodobně dostal do velkých potíží. Problémy by podle něj měla řada obchodníků. Irsko na sever vyváží například potraviny, přičemž právě export by ukvapený a nedořešený brexit značně poškodil.
Dopad by ale případný nepříliš šťastný výsledek vyjednávání Londýna s EU měl na obyvatele Dundalku i v běžném osobním životě. "Mnoho lidí jezdí do Severního Irska navštěvovat svoje rodiny. Já sám mám strýčka, který tam žije. Jezdím tam také natankovat benzin nebo třeba nakoupit pivo," podotýká Stephen.
Hrabství Louth, jehož je Dundalk součástí, je na Severní Irsko napojeno celou řadou větších i menších silnic, které neustále křižují karavany aut. Lidé mířící přes hranici za prací, za příbuznými, za zábavou, ale i za obchodem by čekalo zdržení. Když přejíždíte pomyslnou hraniční linii, poznáte to jen podle jiného povrchu vozovky a cedulí, které ukazují na změnu kilometrů v míle a naopak. Mezi cedulemi je "země nikoho".
Přestože si mnozí obyvatelé dobře vybavují krvavé boje mezi republikány a unionisty, které skončily dohodou z roku 1998, samotné znovuvztyčení hraničních kontrol by podle Stephena v současnosti bylo víc než cokoliv jiného zejména otravné a obtěžující. Sám si dobře vybavuje britská kasárna, která tu stála, i vojáky.
Z dob konfliktu v Irsku je mezi místními známý zejména útok Sboru ulsterských dobrovolníků na dva bary v Dundalku v roce 1975, kdy zemřelo pět lidí a další skoro tři desítky byly zraněny.
Obnovení náboženských šarvátek a útoků mezi obyvateli severní a jižní části ostrova se však místní Irové zřejmě nijak zvlášť nebojí. Nebo o tom alespoň nemluví. "Ta možnost tu asi je, i když ne moc pravděpodobná," vysvětluje například 36letý Eion Walsh z Dublinu. Má vlastní malou cestovní agenturu a na hodinu a půl vzdálený Dundalk ho vážou příbuzenské vztahy, žila tam jeho teta. Radikálové podle něj sice stále přežívají, Irové si ale rádi zvykli na mír.
Řada z nich se naopak snaží v celém brexitovém chaosu vidět - klasicky po irsku - něco optimistického. Třeba vzdálenou naději na to, že irský ostrov bude v budoucnu jednou znovusjednocen.
Reportáž o nadějích na sjednocení Irska přineseme na Aktuálně.cz příští týden.
