Paříž – Loni v lednu se čtyřiadvacetiletý francouzský radikál Bilal Taghi společně se svými dvěma přáteli, manželkou a malým dítětem vydali do Turecka. Doufali, že se jim podaří překročit hranici do Sýrie, kde se chtěli přidat k teroristické organizaci Islámský stát (IS). Jenže to se nepovedlo. Turci je chytili a vrátili zpět do vlasti. Taghi byl odsouzen a skončil ve vězení Osny poblíž Paříže.
Jednoho dne, když měl jít na rutinní cvičení, Taghi nečekaně napadl dva strážce. Použil k tomu ostrou kovovou tyč, kterou vyrobil z okenní mříže. Jednomu zasadil devět ran, druhého poranil na ruce a v obličeji. Oba strážci útok přežili.
Ani ne dva týdny po incidentu jiní dozorci zaslechli, jak čtveřice odsouzených džihádistů debatuje o přípravě nového útoku. U nich v cele se pak našly dvě další tyče. "Byl to stejný způsob jako před dvěma týdny. Ukazuje to, že první útok nebyl jen izolovaným činem. Připravili ho vězni ve speciální části věznice," uvedl jeden z dozorců pro list Le Figaro.
Právě žalář Osny totiž patří mezi několik věznic, kde už několik měsíců probíhá ostře sledovaný experiment na deradikalizaci trestanců, mezi které spadal i Bilal a čtyři zmínění džihádisté. Kvůli těmto incidentům ale pokus zatím spíše vyvolává vlnu polemiky a kritiky.
Věznice jako líhně radikálů
Francouzská vláda hledá způsob, jak se vyrovnat s rostoucím fenoménem radikalizace ve věznicích, které se dlouhodobě potýkají s přeplněním. Právě tam se z drobných podvodníků a zlodějíčků často stávají radikální islamisté.
To byl také případ i Mehdiho Nemmouche, který v roce 2014 zaútočil na židovské muzeum v Bruselu, nebo Chérifa Kouachiho, jenž loni v lednu napadl redakci týdeníku Charlie Hebdo. Mladí a zranitelní lidé totiž v žalářích snadno propadnou vlivu radikálů.
Paříž se tak zamýšlí nad tím, jak podobnému scénáři předejít, a na začátku roku spustila první projekt na deradikalizaci vězňů. V pěti vybraných věznicích vytvořila oddělené části, kde shromažďuje pouze islámské radikály.
Do této části se ale dostanou jen vybraní trestanci – jsou sice nebezpeční, přesto u nich ještě panuje naděje, že se dá jejich radikalizace "vyléčit".
Ve věznicích je často navštěvují psychologové i historici. Odsouzenci také mohou navštěvovat různé workshopy a doučování nebo se účastnit debat o náboženství a politice. V takovém režimu mají vybraní vězni strávit půl roku. Poté se přesunou do "běžné" části, ale budou pod silnějším dohledem.
Je to sud prachu
Zkušební program má mnoho kritiků, kteří tvrdí, že není účinný. Domnívají se, že seskupování islamistů v jedné části vězení může vést naopak k jejich ještě větší radikalizaci. Obávají se, že od extrémních spoluvězňů mohou převzít ještě nebezpečnější postoje. A to podle nich dokazuje i případ Bilala Tagiho z věznice v Osny.
"Deradikalizace je dobrý nápad, ale to, k čemu dochází ve francouzských věznicích, s tím nemá nic společného," domnívá se Philippe Campagne, šéf odborů SNP-FO, jež sdružuje dozorce. Ten je spíše pro izolaci radikálů a francouzské věznice označuje za "opravdové sudy střelného prachu". Odhaduje se, že z celkového počtu asi 68 tisíc vězňů jich podlehlo radikalismu zhruba 1400. A jejich počet stoupá.
Vláda slibuje, že ještě posílí bezpečnostní opatření. A to tak, aby například zabránila komunikaci mezi radikály a mezi "běžnými" vězni.
Ani to podle některých kritiků nestačí. Bývalý prezident Nicolas Sarkozy, který se chce vrátit do Elysejského paláce, usiluje o vznik speciálních detenčních center, kam by radikálové mířili. Tento návrh už média označila za "francouzská Guantánama".
