Paříž - Bývalý šéf Mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss-Kahn byl během dvou měsíců zbaven obou obvinění ze znásilnění, respektive sexuálního obtěžování.
Fakt, že ani v jednom z případů nedošlo k hlavnímu přelíčení, svědčí podle aktivistek bojujících za ženská práva o nerovnoprávnosti a nedostatečné právní ochraně žen před sexuálním obtěžováním.
První obvinění - nařčení ze znásilnění newyorské pokojské Nafissaty Diallové - Strauss-Kahna, v té době horkého kandidáta na příštího francouzského prezidenta, přišlo v květnu a zruinovalo mu pověst i kariéru.
O dvaašedesátiletém finančníkovi je známo, že má slabost pro ženy, na šatech pokojské se navíc našly stopy DNA. Výpověď pokojské se tudíž zdála být věrohodná, přestože Strauss-Kahn vinu neustále odmítal.
Necelé dva měsíce nato přišlo další obvinění, tentokrát z rodné Francie. Dnes dvaatřicetiletá novinářka Tristane Banonová podala na Strauss-Kahna žalobu pro pokus o znásilnění. Toho se měl dopustit v roce 2003 během rozhovoru v pařížském bytě.
Podle výpovědi Banonové se tehdy choval jako "vzrušený šimpanz" a domáhal se pohlavního styku. Žurnalistka se mu ale podle svých slov při potyčce ubránila. Strauss-Kahn přiznal, že ženě "dělal návrhy", ale pokus o znásilnění popřel.
Karta se pak začala obracet a DSK, jak mu francouzská média přezdívají, byl nakonec v obou případech zproštěn viny.
Ve Spojených státech se obhajobě podařilo zpochybnit důvěryhodnost pokojské, která prokazatelně a opakovaně lhala pod přísahou a navíc po incidentu v hotelovém pokoji volala známému do vězení, aby s ním probrala, jak na případu co nejvíce vydělat.
Ve Francii zase prokuratura ve čtvrtek došla k závěru, že šlo o sexuální obtěžování, nikoliv o pokus o znásilnění, a případ je tedy promlčen. V případě obtěžování je totiž promlčecí lhůta pouze tři roky, zatímco u znásilnění deset let.
Proč až po letech?
Přinejmenším zvláštní je to, že francouzská novinářka podala na Dominiqua Strauss-Kahna žalobu až letos v červenci, tedy teprve potom, co byl v květnu obviněn ve Spojených státech.
To ale feministka a spoluautorka knihy "Ano znamená ano: vize ženské sexuální touhy a svět bez znásilňování" Jaclyn Friedmanová vysvětluje tím, že se okolnosti obou případů značně liší.
"V USA šlo o jasný případ toho, co si představujeme pod pojmem sexuální násilí. Tedy že nás napadne cizí člověk. Z pohledu pokojské byl DSK cizinec, takže věc okamžitě nahlásila. Pokud jde ale o francouzskou oběť, ta ho znala, její matka ho také znala, takže šlo o něco úplně jiného. A to je právě ten problém. Pokud ženy obviní ze znásilnění někoho, koho znají, je tu tendence jim nevěřit a ženy často raději mlčí," tvrdí Friedmanová.
Až první obvinění podle ní dodalo novinářce odvahu vše nahlásit.
Polovina nahlášených případů projde bez trestu
Dalším problémem je podle Friedmenové to, že se soudy a žalobci snaží najít spíš důvody, proč případ shodit ze stolu než projednat.
Podle francouzské novinářky a autorky knihy "Znásilnění - téměř běžný zločin" Audrey Guillerové projde v Zemi galského kohouta bez trestu až polovina nahlášených případů znásilnění. Soudy podle ní odkládají případy, kdy nejsou na ženině těle jasné známky násilí. Oběti navíc přijdou na policii jen v jednom z deseti případů.
Feministky dále upozorňují, že se jedná o celosvětový problém. Znásilnění a sexuální násilí patří k nejméně hlášeným formám násilné trestné činnosti.
Podle americké databáze znásilnění a sexuálního obtěžování projde ve Spojených státech pachatelům až 61 procent znásilnění, aniž by se o tom kdokoliv kromě oběti dozvěděl.
