Darialská soutěska - /Od našeho spolupracovníka v Gruzii/ - Desítky lidí s obrovskými zavazadly se tísní ve třech starých fordech tranzit. Další stovky však stojí za hraniční závorou.
Lidé sedí bez hnutí v malých autech už tři hodiny. Kdyby vystoupili, jejich místo okamžitě zabere někdo jiný. Jsou zde jak staří, tak děti. Teď jsou ještě v Gruzii, ale už za pár hodin snad stanou na ruské půdě.
I přesto, že Gruzie a Rusko mílovými kroky směřují k přerušení veškerých diplomatických styků, na jediné - a dlouhou dobu uzavřené - hranici mezi oběma zeměmi je živo.
Čtěte také: Gruzie zpřísní vízovou povinnost pro ruské občany
V průběhu soboty, bez dohledu zahraničních pozorovatelů, mezinárodních organizací nebo novinářů, se na legendární dálnici, tepně rozdělující sever a jih Kavkazu, konala přísně tajná výměna uprchlíků.
Na jedné straně Gruzíni, kteří se chtějí vrátit z Ruska do vlasti, na druhé Rusové žijící v Gruzii, a také Osetinci s ruskými pasy. Ti všichni chtějí zpět do Ruské federace. Kdo však chce na druhou stranu, musí hodně zaplatit.
Gruzínští pohraničníci shodně říkají: Všechno to brzdí Rusové, nechtějí pustit nikoho bez placení. Na vlastní oči jsme však viděli také Osetínce, kteří své místo získali jen proto, že podplatili gruzínského strážce.
„Utekli jsme z Cchinvali před válkou. Žili jsme u přátel v Gruzii, ale teď chci za svými dětmi," říká padesátiletá Nina před hraniční závorou. Děti evakuovali už před válkou do Severní Osetie a tam teď taky budeme žít," dodává.
Hranice je zavřená už dva roky. Letecké spojení mezi oběma zeměmi bylo přerušeno. Poslední letoun ruského Aeroflotu přistál na tbiliském letišti osmého srpna.
„Přišel jsem pro svého tchána. Utekl z Cchinvali, skrýval se přes dva týdny. Osetinští banditi ho okradli a pobodali nožem. Mysleli jsme, že je mrtvý. Teď víme, že je na hranici, ale nechtějí ho pustit do Gruzie, nemá dokumenty," říká Pavle Tvalavadze.
„Nevíme co máme dělat, nemůžeme poslat ani úplatek, jsou tam stovky lidí, nikdy by se ty peníze k němu nedostaly," dodává zoufalý muž.
O pomoc požádal také Červený kříž, ale marně. Snažil se také přesvědčit tchána, aby došel na policii v ruském Vladikavkaze, kde se skrýval, ale tam mu pouze vyhrožovali zatčením.
Gruzínští pohraničníci postávají s ledovým klidem kolem svých vozů. Vědí, že dnes už více lidí neprojde. Někteří uprchlíci zde čekají od čtyř ráno - tedy osmnáct hodin. Marně.
Podle posledních informací se však uzavřená hranice mezi znepřátelenými národy otevře ještě nejméně jednou. Zda budou mít štěstí také ti, kteří nemají peníze na úplatek, však není jisté.
Čtěte také: Živě z Tbilisi: Stojí kus země za lidské životy?
