Proč si podle vás mohlo Dánsko jako první země v Evropě dovolit zrušit prakticky všechna pandemická omezení?
Díky vysoké úrovni proočkovanosti, hlavně u dospělých a starších lidí, třemi a více dávkami. A také díky tomu, že virus je mírnější. (v Dánsku dostalo tři dávky 96 procent obyvatel starších 80 let, v Česku jen necelých 69 procent, pozn. red.)
Co bylo podle vás zásadní pro to, aby se tolik lidí nechalo naočkovat?
Dánská společnost je velice důvěřivá. Lidé se tu řídí tím, co je podle zdravotnických úřadů nejlepší. A také bylo očkování dobře zorganizováno. Lidé tak měli pocit, že úřady pečlivě dohlížejí na to, aby všechno probíhalo, jak má. Třeba když se objevil vedlejší účinek vakcíny AstraZeneca u mladých žen, okamžitě jsme ji přestali používat. Člověku to dalo jistotu, že se někdo zajímá a stará o jeho bezpečí.
Jak dánští experti o covidu-19 v průběhu posledních dvou let mluvili?
Říkali jsme, že to je nová nemoc s děsivým potenciálem smrtnosti. Já jsem spočítala, že bez vakcín by v Dánsku umřelo až 30 tisíc lidí. K tomu nikdy nedošlo.
Neobjevovali se odborníci, kteří by například závažnost nemoci zlehčovali nebo by odrazovali od očkování? Média v Česku dávala prostor k vyjádření názoru na pandemická opatření i zubařům nebo praktikům…
Nevybavuji si, že by se u nás něco takového ve velké míře dělo. Tito lékaři mají své organizace, které se podílely na rozhodování o opatřeních. A nejen oni - máme tu takovou unikátní věc, jmenuje se HOPE. V rámci tohoto projektu skupina vědců, včetně těch zaměřených na sociologii, neustále sledovala náladu v dánské společnosti. Díky tomu jsme měli přehled o tom, jaký je její názor, a to během celé pandemie.
Takže mezi expertní komunitou a lidmi probíhal dialog a nálady ve společnosti ovlivňovaly i to, jaká opatření přijímala dánská vláda?
Ano. Pomáhalo to i nám, vědcům - já pandemie studuji posledních 30 let a díky HOPE jsem měla pocit, že můj názor má nějakou váhu. Samozřejmě že ne vždycky bych rozhodla stejně jako politici, ale to je v pořádku. Oni museli brát ohled na ekonomiku a tak dále.
I v dánské společnosti jsou ale lidé, kteří se s názorem expertů nebo vlády neztotožňují…
Určitě tu takoví jsou. Jednak je to část mladých lidí, kteří se nechtějí nechat očkovat. Zcela správně namítají, že jim covid-19 tolik neublíží. A nevidí, proč je důležité z ohledu ke starším zničehonic přestat všechno dělat a chránit se.
V rámci HOPE jsme zkoumali také to, kdo jsou lidé, kteří proti opatřením a očkování vystupují na sociálních sítích. Zjistilo se, že jsou to často velmi horliví lidé, kteří jsou rádi, když je někdo poslouchá. Teď s covidem jako by dostali do ruky megafon.
Mohli jsme si dovolit přesně cílit opatření
Dánsko je zmiňované i na celosvětové úrovni jako země s velmi robustním sekvenovacím programem, který umožňuje přesný přehled o tom, co se s virem děje, jak se šíří a mění. Pomohla podle vás i tahle tvrdá, často komplikovaná vědecká data udržet vysokou důvěru lidí?
Myslím, že ano. Kdybyste si přisedla k večeři do běžné dánské rodiny, zjistíte, že se ze všech postupně stali amatérští epidemiologové a virologové. Míra porozumění tomu, co se děje, je opravdu veliká.
Ale podle mě je důležité ještě něco jiného. Dánsko se vědomě rozhodlo pro velmi účinný, ale také velmi drahý systém masového testování. O Vánocích 2020 jsme začali testovat spoustu lidí rychlými antigenními testy. Díky průzkumu v rámci HOPE jsme měli ověřené, že když lidé vědí, že jsou nakažení, mnohem spíš se izolují, než když mají jen příznaky nemoci.
Už od loňského dubna jsme pak zavedli covidové pasy, pro které člověk potřeboval očkování nebo právě test. Dlouho jsme se museli testovat jednou za tři dny. A velká část populace se docela dlouho testovala každý den. To nám dalo perfektní přehled o tom, co se děje. Proto naše opatření mohla být přesně zacílená.
Dánsko jako bohatá země v tom mělo velkou výhodu. Pro některé státy by to bylo nedosažitelné…
To je pravda, nicméně i my teď zpětně vyhodnocujeme, co nám plošné testování přineslo. Z prvních dobrých dat, která máme k dispozici, vychází, že jsme díky němu utlumili epidemii o čtvrtinu. Stálo to hodně peněz, ale umožnilo nám to v konečném důsledku žít svobodněji.
V jakém smyslu?
Pro Dány bylo hrozně důležité, že jsme kdykoliv mohli jít ven, projít se do přírody, jet na chatu. Nikdy jsme nemuseli mít tak přísná opatření jako třeba Španělsko nebo Francie (tyto země vyhlašovaly i zákazy vycházení, pozn. red.). To by se tu setkalo s velkým odporem.
Lidé si nestěžovali, že covidové certifikáty nebo povinné testování omezují jejich osobní svobodu?
Samozřejmě jsme tu měli party na oslavu svobody a podobně. Ale minimálně stejný počet lidí vidí svobodu v tom, že mohou jít do restaurace, aniž by je omezovala hrozba nákazy. Nedá se to srovnávat třeba s bezpečnostními pásy v autě. Když si je člověk nezapne, ohrožuje tím hlavně sám sebe. Ale když se nenaočkuje nebo netestuje, může ohrozit ostatní. To je zásadní rozdíl. A podle mě Dány obecně nadchne, když mají pocit, že jsou součástí celospolečenského řešení nějakého problému.
Dánská premiéra Mette Frederiksenová během pandemie mluvila o tom, že její vláda bude v boji s pandemií určitě dělat chyby. Bylo to podle vás správně?
Ano, to je přístup, který jsme se snažili udržovat celou dobu. Vždyť jsme stavěli loď, na které jsme už současně všichni pluli, kdybych to měla říct metaforicky. Doslova každý týden se o tom viru naučíme něco nového. A je potřeba dělat rozhodnutí, i když nemáme všechny informace.
Hodně se třeba diskutuje o efektu nošení roušek a testování. Ekonomové nám zase říkají, že lockdowny nefungují. To se těžko s jistotou ověřuje, pokud jde o celou společnost. Ale máme matematické modely a laboratorní experimenty, které naznačují, co a jak pomáhá. Za takových okolností je lepší udělat aspoň něco.
Nepřijalo se v Dánsku i nějaké rozhodnutí, které zacházelo příliš daleko? Například vybití milionů norků, když se mezi nimi loni na podzim začal masivně šířit covid-19? Zpětně se ukázalo, že vláda neměla pravomoc něco takového rozhodnout.
Ach ano, norci. Nejsem právník, takže nemohu hodnotit legálnost toho rozhodnutí. Ale jako vědkyně musím říct, že když jsem viděla, jak se koronavirus přenáší z lidí na norky a zase zpátky, opravdu mě to vyděsilo. Mohl to být začátek nové pandemie. Dánské pandemie.
Koronavirus si nás najde všechny
Dánsko se teď začalo vracet k "normálnímu" životu. Co vlastně čekat? Jaké bude nové "normálně" v Dánsku?
Podle mě bude covid fungovat jako chřipka. Budeme mít předvídatelné sezonní vlny, které budou ohrožovat zranitelné části populace. Ty ale pominou a život půjde dál. Víme to ze studie pandemií v posledních 130 letech. Mimochodem když jsme takhle zkoumali chování koronavirů v minulosti, nejspíš se nám podařilo objevit jednu zatím nepopsanou koronavirovou pandemii na konci 19. století.
Neobjevenou pandemii?
Ano, v letech 1889 až 1890. Dlouho se nevědělo, jaký virus ji způsobil, a vědci si mysleli, že to byl nějaký kmen chřipky. Proto se jí říká ruská chřipka. My jsme ale nedávno zjistili, že to byl koronavirus, označuje se OC43. Tahle pandemie měla tři velké vlny a pak po třech letech skončila. To zní dobře, že?
Na jednu stranu ano, na stranu druhou jsou znepokojivě příběhy lidí, kteří se současným virem SARS-CoV-2 nakazí a pak dlouhé měsíce nebo i roky trpí příznaky takzvaného dlouhého covidu. Extrémní únavou, problémy s pamětí, bolestí na plicích… Zmizí postupně i tato hrozba?
Zaprvé, koronavirus si dřív nebo později najde nejspíš všechny z nás, s tím bychom se měli smířit. Zadruhé, se třemi dávkami očkování a mírnější verzí, jakou způsobuje současný omikron, jsou nejspíš i důsledky v podobě dlouhého covidu méně pravděpodobné.
Co tedy dělat, když teď bude covid jednou z běžných nemocí? Jak se chovat, když má člověk příznaky?
Plošné testy skončí, samotestování ale nezmizí úplně. Mělo by zůstat k dispozici v nemocnicích nebo domovech důchodců. Obecná rada je: když máte příznaky, zůstaňte doma, nechcete přece nikoho nakazit. Ani covidem, ani chřipkou.
Co roušky, zůstanou s námi do budoucna?
Myslím, že ano, třeba v přeplněných autobusech. I tady v Dánsku pořád někteří lidé mají na veřejnosti roušky. Sami od sebe, ne kvůli zákonům.
Kdybyste se měla za posledními dvěma roky ohlédnout a říct, jak se s pandemií vypořádalo Dánsko, co vás napadne? Co cítíte?
Jsem extrémně hrdá na to, jak se moje země s pandemií vypořádala. Kdyby to byla soutěž, máme zlato. I díky troše štěstí. Udrželi jsme počet nákaz nízký, než přišly vakcíny. Jen asi desetina Dánů se nakazila před tím, než se nechali naočkovat. Výsledkem je, že za pandemie tu zemřelo mnohem méně lidí, kteří by jinak bývali zůstali naživu, než v jiných zemích. To je ten klíčový rozdíl.
