Washington/Bagdád - Teroristé z organizace Islámský stát (IS) bojují do posledního dechu. Porážka pro ně znamená automaticky smrt, protože jim jejich ideologie oficiálně nedovolí složit zbraně.
To se ale může už brzy změnit, obzvláště v situaci, kdy koalice vedená USA postupně dobývá území dosud kontrolovaná džihádisty.
Je proto nutné připustit, že ne všichni islamisté v boji padnou. A v tu chvíli nastane problém - kdo bude zodpovědný za jejich zajetí.
Zatím hypotetická situace trápí především lidskoprávní organizace.
Dilema
Zacházení se zajatci je totiž často zdrojem obvinění z válečných zločinů.
Své znepokojení už vyjádřil například Červený kříž. "Pokud nebudou zabiti, ale zadrženi, máme obavy ohledně úrovně péče a toho, kdo by ji poskytl. A jakým způsobem," cituje list The New York Times ředitele Mezinárodního výboru Červeného kříže Petera Maurera.
Spojené státy se - po mnoha válečných zkušenostech - do budování vlastních zajateckých táborů příliš nehrnou.
"Je to dilema," vysvětluje Raha Wala z americké organizace Human Rights First. "Na jedné straně bylo zadržování zajatců po 11. září z právního hlediska nesmírně problematické. Na straně druhé naší odpovědí nemůže být jednoduše to, že si nad tím ´umyjeme ruce´ a přehodíme to na naše lokální partnery, kteří nemusí dodržovat stejné zásady, jaké by z hlediska lidských práv dodržovaly západní vlády. Takže jsme tak nějak mezi mlýnskými kameny."
Neblahé zkušenosti z Afghánistánu
Naráží tím na riziko, že místní armády, které USA podporují, případný vysoký počet zajatců samy nezvládnou. Od toho by Američané mohli jen těžko dávat ruce pryč.
Ostatně přesně k tomu došlo v Afghánistánu v roce 2001. Tehdy byly cestou do zajateckých táborů zabity stovky, možná tisíce bojovníků Tálibánu, kteří se vzdali složkám podporovaných Američany.
Ti je převáželi bez jídla a vody v uzavřených kovových kontejnerech, takže se mnozí Tálibové udusili. Jiní byli ještě cestou zastřeleni a jejich těla hozena do hromadných hrobů.
Situace se už teď komplikuje v Iráku. Na začátku května zveřejnila britská pobočka lidskoprávní organizace Amnesty International (AI) zprávu o více než tisícovce mužů, kteří byli zajati v provincii Anbár.
Irácká armáda je po dobytí stejnojmenného města zadržela pro podezření ze spolupráce s IS. Kromě toho, že jejich uvěznění bylo v mnoha případech založené pouze na tom, že zůstali ve městech a vesnicích i pod kontrolou IS, byli drženi v několika malých místnostech nepoužívaných skladů. Několik týdnů. Bez jakéhokoliv obvinění.
Většina z nich ztratila kontakt s rodinami, které byly kvůli bojům nuceny odejít jinam.
Proto v Iráku nejsme, míní Američané
Zprávy o týrání vězňů v kurdských věznicích se dostaly i k Human Rights Watch. Přesto se americké jednotky spoléhají na to, že sama irácká vláda nebo právě kurdské síly zadrží - a v případě nutnosti i budou soudně stíhat - ty podezřelé, které zajmou.
Stalo se tak už v únoru, kdy se zvláštní misi Delta Force podařilo na severu Iráku zajmout jednoho z čelných představitelů Islámského státu Sulajmána Daúda Afarího, který se již za dob vlády Saddáma Husajna specializoval na chemické a biologické zbraně.
Jednotka složená z 200 vojáků byla určena ke speciálním operacím v terénu. Komando spolupracovalo s iráckými vojáky a kurdskými bojovníky při získávání informací. Vězni Islámského státu byli pak předání do kurdských věznic.
"Nejsme vybaveni na dlouhodobé zadržování," řekl listu The New York Times mluvčí amerických vojenských sil v Bagdádu Steve Warren. "Proto tady nejsme, takže to neděláme," vysvětluje.
