Praha - Pokud platí, že o úspěšnosti země ve světové konkurenci rozhodne to, jak vzdělané má obyvatele, pak vyhlídky České republiky nevypadají dobře.

Česká republika je - pokud jde o celkové investice do vzdělávání, podporu studentů i platy učitelů - na samém chvostu v pořadí vyspělých zemí.

Češi dávají na vzdělání jen 10 procent všech veřejných výdajů, což je v žebříčku Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) řadí na předposlední místo spolu s Japonskem. Hůře už je na tom jen Itálie. Pro srovnání: sousední Slovensko vydává na vzdělání skoro 20 procent svých veřejných výdajů.

Projděte si pořadí zemí v podrobné tabulce - zde

Stejně špatně vychází Česko ze srovnání toho, jaký podíl hrubého domácího produktu investují země do vzdělávacích institucí.

Češi věnují školám 4,6 procenta HDP, přičemž průměr OECD činí 6,1 procenta a vůbec nejštědřejší Island investuje téměř osm procent. Údaje OECD pochází z roku 2007.

Podpora studentů? Mizivá

Situaci v České republice zhoršuje i fakt, že finanční podpora studentům a jejich rodinám patří k vůbec nejnižším. OECD přitom v nové verzi své velké srovnávací studie zdůrazňuje, že tato podpora je klíčová pro to, aby na co nejvyšší vzdělání dosáhli studenti z chudších rodin.

Podle zprávy, kterou OECD vydala v úterý, je Česko spolu s Polskem jedinou zemí, které dávají na podporu studentů méně než pět procent celkových výdajů na vzdělání. Země OECD přitom věnují v průměru na takovou podporu až pětinu výdajů.

Českou republiku tak experti organizace řadí do skupiny zemí, které sice nestaví finanční bariéru při vstupu na vysoké školy (v Česku dosud nebylo zavedeno školné), poskytují však nejmenší podporu těm studentům, kteří už se na školu dostali.

Nedostatečný podíl veřejných výdajů musí kompenzovat soukromý sektor. Zatímco ve většině zemí připadá největší podíl soukromých výdajů na vzdělání vysokoškoláků na domácnosti, Česko patří mezi pouhou šestici zemí, kde tomu tak není.

Čtvrtí nejhůře placení učitelé

Česko nepatří mezi největší "skrblíky" nejen co do podpory studentů a jejich rodin. Ze zprávy OECD vyplývá, že čeští učitelé pobírají čtvrté nejnižší platy z více než tří desítek sledovaných zemí.  Po patnácti letech praxe jsou na tom hůře už jenom kolegové v Polsku, Maďarsku a Estonsku.

Zhruba trojnásobek toho, co si vydělají čeští učitelé, si po přepočtu na paritu kupní síly připisují na účty němečtí a švýcarští kantoři. Nejlépe jsou na tom učitelé v Lucembursku, kteří vydělávají pětinásobek toho co Češi.

Pozn. *) Jde o procento všech veřejných výdajů dané země, které vydává na vzdělání.