Valletta - Na jih Evropy jen od začátku roku dorazilo přes 100 000 uprchlíků z Blízkého východu a Afriky.
Na útěku někteří stráví i několik let. Co je vedlo k tomu, že opustili rodnou zemi? A proč se - na vratkých přeplněných lodích - vydali na nebezpečnou cestu přes Středozemní moře?
Přečtěte si autentické výpovědi - zprostředkované humanitární organizací Lékaři bez hranic - těch, kteří cestu přes moře zvládli.
"V Afghánistánu jsem provozoval lékárnu a učil v místní škole. Také jsem chtěl učit ženy ve vesnici, jak si zachovat zdraví a jak se starat o děti. Jednoho dne za mnou přišli muži z vesnice a obvinili mě, že děti učím křesťanským myšlenkám. Řekli mi, že nejsem opravdový muslim a že brzo přijdu o hlavu.
Pak jsem zjistil, že vše v lékárně je rozbité na kusy a že můj otec zmizel bez vysvětlení. Jsou to asi tři měsíce, co jsem o něm neslyšel, a doteď nevím, jestli je živý, nebo mrtvý. Proto jsem se rozhodl utéct z Afghánistánu. Rodinu jsem ukryl v jiné části země. Přišel jsem sem, protože doufám, že vlády v Evropě nám umožní žít jako lidé a ne jako zvířata.
Cestoval jsem pěšky, autobusem a na lodi. Plavba z Turecka byla velice nebezpečná. Zaplatíte pašerákovi, abyste se dostali na nafukovací člun. Když mu platíte, tak tvrdí, že na lodi bude 25 lidí. V noci, když se máte nalodit, vidíte, že v člunu jich už sedí 50, nemůžete ale odmítnout. Pašeráci mají zbraně a hrozí vám zabitím, jestli nenastoupíte. Když jsem na loď vstoupil, myslel jsem na svoji rodinu, ne na sebe. V takové situaci musíte být stateční. Někteří lidé v lodi plakali. Člun pro nás byl moc malý, asi jen osm metrů dlouhý. Měl jsem štěstí, že jsem se sem vůbec dostal.
Už jsem pašerákům zaplatil 4000 dolarů, aby mě se dostali sem. Byly to peníze, které jsem šetřil přes šest let, nějaké peníze jsem si také půjčil. Své rodině jsem dal kolem 1000 dolarů, aby v Afghánistánu přežila. Chtěl bych z Kosu jet od Atén a pak Bůh rozhodne kam dál. Je lepší odjet z Řecka, protože je to nejchudší evropská země, takže musíme jít dál. Za to ale musíte zaplatit spoustu peněz a mně nic nezbylo, takže to budu muset zkusit na vlastní pěst."
