Washington - Celá Sněmovna reprezentantů, více než třetina senátorů, tři čtvrtiny guvernérů, zákonodárné sbory na úrovni států, městská a místní zastupitelstva, obecní šerifové a soudci, lokální i státní referenda. O tom všem dnes rozhodují Američané.

Jakkoli velké sousto to je, Američanům je běžně servírováno každé dva roky. Přesto existují minimálně tři důvody, proč letošní volby, další z dlouhé řady, mají historický význam.

Prezident Barack Obama, zvolený v jiných historických volbách před dvěma lety, sice letos není na kandidátní listině, hlasování Američanů přesto rozhodne o tom, jaká bude druhá půlka jeho funkčního období.

Pokud se nemýlí všechny předvolební průzkumy, bude Obama čelit značně posílené Republikánské straně. Republikáni pravděpodobně zcela ovládnou Sněmovnu reprezentantů, v Senátu pak takřka srovnají síly s demokraty.

Quo vadis, Obamo?

Prezident bude muset hned po Novém roce učinit zásadní rozhodnutí: zda sleví z velkých reformních plánů, které charakterizovaly jeho dosavadní působení v Bílém domě a zamíří do politického středu, tedy blíže k očekávané většině republikánů. Nebo odmítne měnit své priority a bude republikány ovládaný Kongres konfrontovat další sérií rozsáhlých reforem, jako je třeba ta imigrační nebo energetická.

Obě cesty byly vyzkoušeny jeho demokratickými předchůdci v Bílém domě.

Bill Clinton po ztrátě většiny v obou komorách Kongresu po roce 1994 vzdal veškeré velké politické plány a po krátkém vyhrocení, kdy se na čas kvůli sporu o rozpočet zavřely všechny vládní úřady, se dokázal s republikány dohodnout na vyrovnání státního deficitu a reformě sociálních služeb.

Naopak Harry Truman se republikánskému Kongresu postavil, zrušil mu dokonce parlamentní prázdniny a nechal ho hlasovat o vlastních návrzích rozsáhlých reforem. Oba dokázali v následných prezidentských volbách uspět a získat další funkční období.

Jakousi prostřední cestou dokráčel k témuž v 80. letech i Ronald Reagan. V symbolické a rétorické rovině se nevzdal žádné ze svých priorit, v praktické rovině se však byl schopen s demokraty ovládaným Kongresem dohodnout na tak zásadních věcech, jako byla dvojí úprava daňového systému.

Jaký postup Obama zvolí, ale také to, jak na jeho strategii zareagují posílení a povzbuzení republikáni, rozhodne o tom, zda se v roce 2012 dočká znovuzvolení. Samy kongresové volby, jak příklady Trumana, Reagana i Clintona ukazují, o Obamově osudu nerozhodnou.

Dlouhé stíny Tea Party

Druhým důvodem historického charakteru dnešních voleb je vznik masového, populistického hnutí, které si říká Tea Party. Pro Ameriku nejde rozhodně o první příklad lidového vzbouření se proti vládě ve Washingtonu, patří však k jeho nejdůležitějším a nejzajímavějším příkladům.

Tea Party už navíc zásadním způsobem volby ovlivnila, a to řadou úspěchů v republikánských primárkách. Zásluhou kandidátů podporovaných stoupenci Tea Party je sestava uchazečů o křesla v Kongresu daleko ideologičtější a k čemukoli, co pochází od státu, nepřátelštější, než by tomu bylo bez jejich přispění.

Je jisté, že hnutí čajového dýchánku bude mít po Novém roce v Kongresu několik desítek zástupců, ti tak budou mít významný vliv na další vývoj politiky ve Spojených státech. I při výrazném volebním úspěchu republikánů totiž nebude jejich většina o mnoho větší než dvě až tři desítky křesel.

Vliv a úspěch Tea Party je navíc důkazem, jak vážně rozdělenou zemí USA jsou. Politolog Fareed Zakaria dokonce v rozhovoru pro Aktuálně.cz varoval před faktickým zmizením střední třídy.

"Co vidíme, je opravdu nebezpečné odcizení deseti procent Američanů od zbytku země. Ona desetina žije v globálním světě a daří se jí v něm velmi dobře. Má přístup ke kapitálu, trhům, práci. Zbytek Ameriky v tomto světě nežije. A tomuto zbytku je čím dál jasnější, že se ocitl v naprosto nevídané konkurenci miliardy lidí schopné vyrábět za polovinu ceny," varoval Zakaria, který se dokonce obává, že tato situace může přivést v USA k moci demagoga.

Právě onu druhou polovinu Ameriky reprezentuje v letošních volbách Tea Party, jejíž kandidáti se proslavili výroky, na něž prezident Obama a jeho demokraté poukazovali jako na důkazy jejich extrémnosti.

Rakovina a jak na ni

Třetí důvod, proč jsou letošní kongresové volby historické, jsou problémy, jimž hospodářství a společnost ve Spojených státech čelí.

Země je už déle než rok oficiálně z recese. Nezaměstnanost přesto zůstává skoro 10 procent, čím dál tím víc Američanů zůstává dlouhodobě bez práce, neboť nejsou schopni se svým vzděláním a schopnostmi najít uplatnění na trhu práce.

Státní rozpočet je v deficitu, který má jen jeden historický precedent: období druhé světové války. Stav veřejných financí přitom v následujících letech budou zhoršovat zvyšující se výdaje na zajištění silných poválečných ročníků, které budou odcházet do penze.

Ačkoli peněz se kvůli schodku nebude vládě dostávat, americká ekonomika potřebuje pro to, aby byla schopna uspět v silnější světové konkurenci, rozsáhlé investice do výzkumu a obnovy infrastruktury.

"Stačilo by přijmout čtyři až pět důležitých reforem, které není až tak těžké prosadit, a USA budou v naprosto jiné situaci, než jsou dnes. Stačí zvednout důchodový věk o dva tři roky. Prosadit v rámci zdravotnictví mechanismy, které budou kontrolovat růst nákladů. Zavést daň z přidané hodnoty, stačilo by ve výši pět až sedm procent, tedy jednu z nejmenších na světě. A pokrátit lehce výdaje na obranu. Rázem bychom měli rozpočet, který by byl vyrovnaný na 20 až 30 let," vysvětlil v rozhovoru s Aktuálně.cz Fareed Zakaria.

Co je podle něj nejvíc frustrující, že americký politický systém není schopen vládu a Kongres k dohodě nad těmito reformami přivést. Zakaria nazval současnou situací rakovinou, s níž si země zatím nedokáže poradit.

Zda to bude po volbách lepší, či horší, zda Spojené státy nastoupí cestu reforem, které by je opět dokázaly zvednout, to jsou věci, o nichž hlasy Američanů rozhodnou.

Historická volba mimo vší pochybnost.

Diskutujte se mnou na Facebooku, sledujte mě na Twitteru