Podílel se tak na pokusu dílo nelegálně vyvézt. Senát však zrušil podmíněný trest, který mu za tento čin v únoru uložil Obvodní soud pro Prahu 5.
Upustil od potrestání s tím, že již samotné projednání případu bylo pro muže dostatečným poučením. Verdikt je pravomocný.
"S rozsudkem jsem přirozeně spokojený," prohlásil po jednání Třeštík. Upuštění od trestu byla jedna z variant rozhodnutí, kterou sám navrhoval.
Přiznává, že vydáním osvědčení k vývozu obrazu pochybil. Trvá však na tom, že z jeho strany šlo o nedbalost. Neměl prý v úmyslu porušit jakýkoli zákon. Potrestán byl již tím, že se kauzou zabývala média, řekl.
Nevědel, že jde o kulturní památku
Třeštík podle prvoinstančního i obvodního soudu porušil předpisy o oběhu zboží ve styku s cizinou. Loni v lednu vydal osvědčení k vývozu obrazu v hodnotě několika desítek milionů korun, podepsal ho a dal na něj razítko.
Neprokázalo se však, že by věděl o tom, že není oprávněn to udělat. Ve smlouvě totiž nebylo napsáno, že jde o kulturní památku. V evidenci je pak velmi těžké dohledat, které dílo se mezi takto ceněné věci řadí.
Soudy ale zároveň uvedly, že chtěl muž vědomě pomoci dílo vyvézt. Podle soudce obvodního soudu ho jeho neznalost nezbavuje viny. Měl povinnost si vše potřebné zjistit.
K tomuto názoru se přiklonil i odvolací senát vedený soudcem Vladimírem Cvetlerem, který potvrdil část prvoinstančního verdiktu týkající se viny.
Podle Cvetlera však již případ dostatečně zkomplikoval Třeštíkovi jeho možnosti pracovat v oboru, a trest již není potřeba. Soudce zohlednil také to, že je muž bezúhonný.
Nejasností si všimli celníci
Třeštík tvrdí, že chtěl dílo soukromého vlastníka dočasně vyvézt na výstavu ve Švýcarsku, zapůjčit je galerii, od níž recipročně měl slíbeno jiné dílo na výstavu v tuzemsku.
Nejasností v dokumentaci k převezení díla do zahraničí si všimli celníci na ruzyňském letišti.
Obraz Sedící žena patří firmě Interpoint, jejímž jednatelem je Drahoš Lustig. Firma jej koupila před devíti lety a měla jej v trezoru.
Lustig u prvoinstančního soudu uvedl, že cílem vývozu bylo obraz propagovat a že si k tomu vybral GASK. Podle soudce byla však Lustigova výpověď značně nevěrohodná. Již předtím se totiž pokoušel dílo neúspěšně prodat České republice.
