Je středa večer a na pražské Pankráci se v omšelé budově schází desítky účastníků diskuse s názvem "Potřebujeme v Praze mrakodrapy?". Už je tma, ale v pozadí jsou vidět zdejší věžáky, které tolika místním nedají spát. Na zdejší takzvané pankrácké pláni totiž stojí hned tři nejvyšší domy v Praze - City Tower, City Empiria a V Tower, kterému místní přezdívají "roztažené nohy".
Všechny jsou vyšší než sto metrů a Pankrác se tak stala ohniskem debaty o tom, zda by se v Praze měly stavět další mrakodrapy. "Já nejsem obyvatel Pankráce, nejsem tady doma, ale úplně moc dobře tomu nerozumím," začal na otázku vyřčenou v názvu debaty odpovídat ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD).
Potřebujeme v Praze mrakodrapy?
Debatu na pražské Pankráci uspořádala 12. prosince Masarykova demokratická akademie. Hosty byli ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD), náměstek pro územní rozvoj Petr Hlaváček (TOP 09) a ředitelka Národního památkového ústavu Naděžda Goryczková.
"Chápete, Pankrác není Manhattan. Tady není situace, která logicky vytváří možnost stavět tu ve smyslu toho, jak vznikal New York. Tady jsme úplně jinde. Měli bychom si říct, co odpovídá životu tady, a chtít to," pokračoval. Za svá slova si od zdejšího publika vysloužil hlasitý potlesk.
Debata byla jedním vyústěním stále ostřejší polemiky o výškové zástavbě v Praze. Debaty, ve které proti sobě stojí dva tábory - jeden chce zachovat stávající charakter Prahy a ideálně do něj nezasahovat, podle druhého by měla mít dnešní generace možnost k historickému reliéfu města přidat vlastní příspěvek. A zároveň využít výhod, které nabízí stavění do výšky.
Vyšší domy totiž dokážou v okolí své základny zachovat více zeleně i veřejného prostoru. Navíc i na relativně malých pozemcích pojmou více obyvatel i zaměstnanců. A Praze by podle některých názorů zahuštění neuškodilo. Dnes se totiž mezi metropolemi, co do hustoty zalidnění, řadí české hlavní město na chvost Evropy. V roce 2015 zde bydlelo 25 lidí na hektar, zatímco třeba v Mnichově to bylo na stejnou plochu 44 osob a ve Vídni 41.
Developeři podle Zaorálka zneužívají slavná jména
Některým Pražanům ale vadí, že věžáky by značně změnily, a v minulosti už částečně změnily, charakter města. Praha totiž nikdy vysokým domům nefandila a na rozdíl od některých metropolí, jako je třeba Londýn, zde nikdy nepadlo rozhodnutí, že vysoké domy do širšího centra města patří. Panorama metropole tak doplňuje skutečně jen několik budov vysokých kolem sta metrů. Další takové stavby by už ale podle kritiků mohly panorama Prahy nevratně poničit.
S tím ostatně souhlasí i Naděžda Goryczková, ředitelka Národního památkového ústavu. "Pražské horizonty ve vztahu k historickému jádru musí být pečlivě chráněny," řekla na debatě.
Tento postoj ostatně památkáři zastávají dlouhodobě a i díky němu je Praha obecně velmi nízké město. Více než 56 procent zdejších domů je nižších než 10 metrů. Naopak budov vyšších než 30 metrů je v Praze pouhých 2,4 procenta. Je to jedna z věcí, která ji odlišuje od metropolí na západ a dokonce i na východ. Současně je to také jeden z důvodů, proč je pražské panorama součástí světového dědictví.
Zaorálek přítomným přislíbil, že se ze své pozice ministra zasadí o to, aby charakter metropole ochránil. Varoval také před tím, že se developeři čím dál častěji snaží využívat jména slavných architektů, aby prosadili své záměry, které se podle něj do Prahy nehodí. Zmínil například projekt architektky Evy Jiřičné, která chce se společností Central Group postavit na Žižkově rezidenční komplex, jemuž mají vévodit tři vysoké vlnící se věže.
"Něco podobného jsem viděl v Chicagu. Tam se mi to líbilo. Ale tady mi to připadá jako byty pro elity. Já chci normální bydlení, které odpovídá pražskému charakteru a stylu," řekl Zaorálek. Jako další příklad uvedl přestavbu okolí Masarykova nádraží podle návrhu věhlasné architekty Zahy Hadid, kterou připravuje investiční skupina Penta. "Architekti se musí podřídit těm, co ty prachy mají a co je do toho nacpou. A je jedno, jestli máte slavné jméno, musí se jim podřídit," dodal Zaorálek.
Přijde Praha o členství v UNESCO?
Situace se ale přesto začíná pozvolna měnit, a jak je vidět i na zmíněných příkladech, stále přibývá návrhů, které počítají s vysokými budovami. Část Pražanů se s tím však nehodlá smířit. A nikde to není více vidět než na Pankráci. Místní, ač neradi, si už zvykli na zdejší City Tower, který se začal stavět v roce 1983 a původně měl sloužit jako centrála Československého rozhlasu, i na City Empiria, bývalý Motokov, z konce osmdesátých let.
V roce 2015 se ale - i přes protesty místních a snahu projekt zastavit - začal stavět 104 metrů vysoký V Tower, nejvyšší bytový dům v Česku. Soud sice na popud části místních sdružení zrušil původně platné územní rozhodnutí, ale v roce 2013 společnost PSJ získala definitivní povolení.
A to i přesto, že se už v roce 2008 do situace vložilo i UNESCO, které varovalo, že stavba naruší pražské panorama. Už tehdy se dokonce mluvilo o hrozbě, že Praha bude ze seznamu vyškrtnuta, ač k tomu nakonec nedošlo.
Komisaři UNESCO po své loňské návštěvě pouze konstatovali, že V Tower nijak nepřispěl k tomu, jak shluk věžáků na Pankráci ovlivňuje panorama města, a znovu zopakovali své předchozí doporučení, aby stavby v bezprostřední blízkosti stanice metra nebyly vyšší 70 metrů a aby se v okolí stavělo jen do výšky stávající zástavby.
Teď je však otázka setrvání Prahy na seznamu světového dědictví na stole znovu, opět kvůli projektu na pankrácké pláni. Společnost Central Group totiž nedaleko plánuje postavit projekt Park Kavčí hory s budovami o výšce 68 metrů. Komisaři UNESCO sice ocenili její architektonické kvality, ale dodali, že by stavba "znevážila lokalitu památky světového dědictví".
Podle primátorova náměstka Petra Hlaváčka (TOP 09), který má na starosti územní rozvoj, však konkrétně na Pankráci není situace tak vážná, jak ji někteří vykreslují. "S výjimkou projektu Kavčí hory, o kterém se vede bohatá debata, tady nejsou žádné projekty, které se chystají proměnit pankráckou pláň v nějaký Manhattan," řekl.
Spolky, které proti výškovým budovám bojují, však zprávu UNESCO často využívají jako hlavní zbraň ve své snaze zastavit v Praze stavění do výšky. Občas tak nahlas, že se naopak začalo mluvit o tom, zda městu vůbec stojí za to, aby v UNESCO zůstalo.
Bohatí kupci zajišťují v Praze trh s nájemním bydlením
Podstatou diskuse ale není jen akademická debata o zachování historického puncu pohledů od Vltavy. Praha se v současnosti potýká s mnoha dalšími problémy, které by hustší zástavba mohla pomoci řešit. Ať už jde o přetížení zdejších ulic auty, kterými do metropole dojíždějí za prací lidé z okraje Prahy a Středočeského kraje, či o bytovou krizi, která už došla tak daleko, že si bydlení už nemůže dovolit ani rodina s nadprůměrnými příjmy.
Ani na tyto argumenty však místní zpravidla neslyší. Vysoké domy podle nich tyto problémy neřeší, protože byty v nich jsou často tak drahé, že si je mohou dovolit jen ti nejbohatší, případně je lidé skupují na investice. "Bydlím tady 52 let. Když se večer podívám z okna, vidím Véčko, ve kterém večer svítí deset bytů, jinak je to prázdné," uvedla jedna z účastnic diskuse.
Jenže s proklínanými byty na investice to podle Hlaváčka není tak černobílé. "Ti, kdo kupují byty, významným způsobem tvoří nájemní trh, který v tuto chvíli my jako město neumíme rychle doplnit. Je to náš plán, stavět vlastní byty, ale v tom masivním množství, které je potřeba, toho takhle rychle nejsme schopni," říká náměstek.
Praha se totiž po revoluci, z dnešního pohledu velmi nešťastně, zbavila naprosté většiny městských bytů. Ještě v roce 1991 metropole vlastnila 194 tisíc bytů, tedy téměř polovinu všech bytových jednotek. Dnes je v Praze 31 180 obecních bytů, což je pouze pět procent celkového bytového fondu.
IPR: Praha se musí zahustit, ne rozrůstat do šířky
Nedá se ale tvrdit, že by proti výstavbě vysokých domů byli všichni Pražané. Naopak. Letošní průzkum Sdružení pro architekturu a rozvoj ukázal, že 57 procent Pražanů jejich stavbu podporuje a další čtvrtina není proti, pokud takové domy nevzniknou v historickém centru.
Navíc i Institut plánování a rozvoje (IPR), který v Praze spolurozhoduje o budoucí podobě města, dlouhodobě razí názor, že Praha se už nemůže zvětšovat do šířky, protože by to pouze znásobilo většinu problémů, se kterými se město potýká. S tím se pojí i nový metropolitní plán, který nyní IPR připravuje a podle kterého se bude řídit výstavba v celé Praze.
Hotový má být v roce 2022 a vůbec poprvé počítá s jasně danou výškovou hladinou, která se má odvíjet od okolní zástavby. Současný územní plán povolenou výšku staveb vůbec nestanovuje. Pouze udává, jak hmotná zástavba může vzniknout na dané ploše. Toho však stavitelé často zneužívají - v praxi například postaví budovu pouze na třetině svého pozemku, což jim ale umožní, aby mohla být třikrát vyšší než okolní domy.
Přesto je ale právě v souvislosti s výškovou regulací IPR pod značnou kritikou spolků, které se snaží zachovat stávající charakter Prahy. Na některých místech má totiž metropolitní plán nově povolit vyšší zástavbu, než která je v okolí běžná. Takových míst ale nemá být mnoho, jde zpravidla o rozvojové brownfieldy, kde vzniknou úplně nové čtvrti, či bezprostřední okolí budoucích i některých stávajících stanic metra.
Nutno dodat, že metropolitní plán ještě není ani zdaleka hotový. IPR se ještě musí vypořádat s připomínkami, které k němu zaslala ministerstva, radnice a sami obyvatelé Prahy.
Stavební zákon v této podobě neprojde, slibuje Zaorálek
Celou debatu by navíc na hlavu mohla postavit i novela stavebního zákona, kterou nyní projednává vláda a příští rok by mohla jít do sněmovny. Počítá se vznikem jednoho velkého stavebního úřadu, který má urychlit výstavbu v Česku.
Jenže toto urychlení má přinést svou cenu, novela by totiž značně omezila pravomoci památkářů. Podle navrženého zákona už by jejich hlas nebyl pro vydání stavebního povolení závazný, ale pouze doporučující. Stavitelé by tak ve výsledku mohli například strhnout budovy, které sice nejsou chráněné, ale podle památkářů utvářejí obraz historického centra. Stejně tak by mohli snadněji postavit budovy, třeba i ty vysoké, ke kterým by památkáři měli zamítavé stanovisko.
Snad za ještě horší klauzuli kritici považují fakt, že pokud by stavební úřad nerozhodl do 60 dnů, byl by stavební záměr automaticky povolen a posunut k rozhodnutí v dalším stupni. Kritika se snáší i na to, že novelu pro ministerstvo pro místní rozvoj sepsala Hospodářská komora. A pro ni právní kanceláře, které jsou spojeny s řadou developerů.
A stejný názor sdílí i ministr kultury Zaorálek. "Pokud by to bylo tak, že stanovisko památkového úřadu nebude závazné, byl by to konec památkové péče. Pokud by stačilo jen přihlédnout k nějakému názoru, a pak by se stejně dala věc zbourat, tak už ministerstvo může rovnou památkáře poslat domů," řekl Zaorálek.
Podle něj ale není příliš velká šance na to, aby novela v současném znění prošla. "Nemyslím si, že je to jen ministerstvo kultury, které má s tou podobou novely zákona zásadní problém. Myslím, že najdu spojence. Sama paní ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová řekla, že pokud se nedohodneme v koalici, tak nemá cenu s tou novelou do sněmovny chodit," dodal Zaorálek a vysloužil si další potlesk.
A to i přesto, že to byli právě poslanci ČSSD, kteří navrhli pozměňovací návrh k novele stavebního zákona, který by vyloučil spolky ze stavebního a územního řízení. Tedy spolky, kterých je mnoho účastníků debaty o mrakodrapech členem.
