Praha - Případ zbourání domu na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice není jen spor o to, jestli má být na náměstí další výšková budova. Spor se zabývá především tím, jestli je možné zasahovat do historického centra Prahy a nahradit staré budovy těmi novými.
Během posledních týdnů padlo v kauze mnoho protichůdných rozhodnutí, proto deník Aktuálně.cz vypracoval formou otázek a odpovědí základní přehled, který má pomoci zorientovat se v celém případu.
Kterých budov se kauza týká a k čemu sloužily v minulosti?
Současná situace kolem bourání v pražské Opletalově ulici se dotýká především dvou budov. Zatímco budova bývalé Pražské akciové tiskárny je již zbourána, nárožní dům stále stojí. Původně neorenesanční dům vedle hotelu Jalta je známý pod názvy "U Turků" či "U saského dvora". Účastníci sporu však využívají spíše jeho popisné označení, tedy Václavské náměstí 1601/47.
Dům byl postaven v roce 1880, nynější podobu však získal až v roce 1920, kdy mu bylo na návrh Bohumíra Kozáka vdechnuto modernistické průčelí a přidána další dvě patra. V roce 1959 vznikl u Opletalovy ulice průjezd budovou do hotelu Jalta.
Tovární budova tiskárny, která byla zcela zbourána na podzim loňského roku, pochází z roku 1919 a je postavena v duchu konstruktivismu. Administrativní část tiskárny, která byla také zbourána, měla dokonce středověký původ. V roce 1911 byla podle projektu Josefa Čamského zrekonstruována v myšlenkách geometrizující secese. Budovy byly sídlem redakce Národních listů.
Kdo je vlastníkem budov a jaké má s pozemkem plány do budoucna?
Vlastníkem domu "U Turků" je společnost Flow East. Ta vlastnila také již dříve zbouranou budovu bývalé tiskárny. Společnost Flow East založil v roce 1990 James Woolf, který má české kořeny a po převratu se rozhodl přestěhovat do Čech.
Firma se zabývá investicemi do nemovitostí po celé České republice. V Praze vlastní například Richtrův dům, Palác Ericsson či hotel Jalta, který přímo sousedí se zmiňovanými objekty a část jeho zázemí by měla konstrukce dokonce zasáhnout. Firma vlastní i druhou budovu sporu, tedy spíše už jen pozemek bývalých tiskáren.
Společnost Flow East plánuje na pozemcích v Opletalově ulici postavit moderní administrativní a komerční centrum nazvané Květinový dům. Ten by měl mít devět nadzemních podlaží, což je o dvě patra více než okolní objekty.
Jak probíhal spor o památkovou ochranu budov?
Rohová budova, která je aktuálně nejžhavější součástí sporu, nenabývá žádné speciální památkové ochrany, ovšem nachází se v prostoru historického centra Prahy, které je součástí světového kulturního dědictví UNESCO.
Návrh na prohlášení budovy za památku přišel od Uměleckohistorické společnosti, která podala svůj návrh až poté, co byla reálná možnost, že by byl dům zbourán.
Konečné rozhodnutí o tom, že budova není památkou, vydala loni bývalá ministryně kultury Alena Hanáková (TOP 09), podle které není možné, aby ministerstvo prohlášením za památku chránilo všechny architektonicky zajímavé budovy. "Kulturní památkou by měly být především nadprůměrné a výjimečné objekty, a nikoliv účelově ty, u kterých v důsledku pochybení Magistrátu hlavního města Prahy plošná památková ochrana selhala," napsala v závěrečném usnesení.
Rozhodla na základě vyjádření své rozkladové komise, která několik měsíců přezkoumávala verdikt památkového odboru ministerstva kultury (MK), který se postavil také proti vyhlášení budovy památkou.
Památkový odbor MK ve svém rozhodnutí uvedl, že ačkoli "architektonická a urbanistická kvalita budovy významně nepřevyšuje produkci své doby, je nesporná a má své místo v prostředí Pražské památkové rezervace". Památkáři konstatovali, že není možné ani na tyto průměrné historické stavby pohlížet jako na zbytné, které mohou kdykoli uvolnit místo komerční novostavbě.
I přesto se ovšem postavili proti vyhlášení památkou, kdy nechtěli, aby "důsledky závažných právních vad" stanoviska pražských památkářů "hojilo nadhodnocení kvalit předmětného domu". Naráželi tak na protizákonné povolení k demolici, které půl roku předtím vydal památkový odbor magistrátu.
Památkou naopak poměrně dlouhou dobu byla budova bývalé tiskárny, která byla v roce 2013 definitivně srovnána se zemí. Budova byla v roce 2002 vyhlášena za nemovitou kulturní památku jako Pražská akciová kancelář.
Ovšem již od 90. let bylo na budovu vydáno povolení k rekonstrukci. "Rozhodnutí o rekonstrukci objektu pochází již z 90. let, podmínkou bylo zachování fasády objektu," řekl tehdejší ředitel památkového odboru pražského magistrátu Jan Kněžínek, který na magistrátu pracoval až do roku 2011 a často čelil kritice především kvůli své přílišné vstřícnosti k developerům.
Bývalá tiskárna byla v roce 2006 tehdejším majitelem z velké části zdemolována a na několik let zůstala v Opletalově ulici pouze fasáda budovy. Z důvodu zbourání velké části tiskárny byla v roce 2008 na žádost tehdejšího majitele sejmuta z budovy ochranná známka. Podle ministerstva kultury totiž po demolici již nebylo nic, co by stálo za to chránit. V současnosti je památkově chráněn pouze pozemek, kde tiskárna stála.
Kdo v kauze rozhoduje o demolici a výstavbě nové budovy?
Příběh nárožního domu začal již v roce 2009, kdy byl záměr společnosti Flow East o zbourání budovy představen. Zbourat dům v památkové rezervaci tehdy umožnil památkový odbor magistrátu v čele s Janem Kněžínkem.
Památkáři z ministerstva kultury sice shledali jeho stanovisko jako nezákonné a o půl roku později ho ve zkráceném přezkumném řízení zrušili, to bylo ale pozdě, protože tak mohou učinit pouze do dvou měsíců. Tehdejší ministr kultury Jiří Besser (TOP 09) tak demolici povolil, protože by svým rozhodnutím údajně mohl ohrozit investici firmy Flow East, která již půl roku se schválením počítala. "Nehodlám vystavit tento stát dalšímu možnému riziku soudních sporů s náhradou škody, zejména v případě, kdy jsem přesvědčen, že zkrácené přezkumné řízení ze strany ministerstva kultury nebylo nezbytné a nešlo o rozhodování v časové tísni," vysvětloval tehdy Besser.
Budovu před zbouráním tak zachránil právě spor o to, jestli je památkově chráněna. Dokud totiž nebylo vydáno pravomocné rozhodnutí, nemohl majitel začít s demolicí objektu.
Po neprohlášení budovy památkou schválil loni v září stavební úřad Prahy 1 demolici i uzemní povolení. Kvůli odvoláním však nenabyla povolení právní moci a v červnu roku 2014 magistrát zrušil rozhodnutí o demolici a vrátil ho k dalšímu projednání stavebnímu úřadu.
Naopak úplně zničeno bylo nakonec i torzo bývalé tiskárny. Na podzim loňského roku totiž stavební odbor Prahy 1 rozhodl, že je zbytek stavby v havarijním stavu a je životu nebezpečný a musí být stržen. "Osobně jsem dnes prověřil stav budovy a v poslední době došlo k prokazatelnému pohybu směrem nad chodník. To, co tam je, už není schopno bezpečného setrvání," řekl tehdy vedoucí odboru Oldřich Dajbych.
Kdo jsou kritici projektu?
Proti zbourání obou budov se od počátku vyhrazovali historici i veřejnost. Ti se obávali především toho, že zbourání budovy a její nahrazení komerčním centrem může být precedens pro rozhodování magistrátu do budoucnosti.
Občanské sdružení Klub za starou Prahu, které se věnuje ochraně památek na území hlavního města, navíc považuje všechny budovy zapojené do projektu Květinového domu za historicky a architektonicky významné. Podle nich by demolice "popřela pravidla a principy ochrany kulturního dědictví vybojované předchozími generacemi milovníků památek a otevřela cestu k návratu nežádoucích demoličních praktik období pražské asanace.“
Kvůli projektu už proběhlo v Praze dokonce několik demonstrací. Nesouhlas s demolicí a plánovanou přestavbou domu na nich vyslovil třeba děkan Filozofické fakulty UK Michal Stehlík, přední historik umění Jan Royt nebo významný architekt Ladislav Lábus.
Prezident českého komitétu Mezinárodní rady pro památky a sídla (ICOMOS) Jan Štulc vyjádřil "znepokojení nad postupující erozí významných pražských památek".
Proti zbourání budov a především výstavbě nového centra se v minulosti postavil také bývalý prezident Václav Havel. "Ještě větší než má lítost z bourání je můj strach z obludy, která bude na místě zbořených domů stát," napsal v roce 2011 ministru Besserovi.
V současnosti se kromě výše zmíněných a několika občanských sdružení vyhrazuje proti stavbě budovy také Institut plánování a rozvoje hlavního města (IPR) či Česká tisková kancelář (ČTK). Ta vlastní sousední dům a obává se, že by při bourání a mohutné přestavbě mohla být ohrožena její budova.
