Praha - Osm let byl Peter Ďurica jedním z nejmocnějších pražských úředníků: Až do roku 2010 řídil majetkový odbor pražského magistrátu. Počátkem roku 2011 jej však tehdejší primátor Bohuslav Svoboda propustil pro nadbytečnost, když nechal sloučit několik odborů.
Od té doby Ďurica s magistrátem válčí: Podal nejen žalobu pro nezákonnou výpověď, ale také kvůli tomu, že vedení magistrátu po žádosti podle zákona o veřejném přístupu k informacím poskytlo na podzim 2013 novinářům přehled o výši jeho platu. A z něj vyplynulo, že Ďurica dostával i s odměnami 128 tisíc korun měsíčně - tedy stejně jako místopředseda vlády.
Zavři oko, Ďurico
Peter Ďurica řídil majetkový odbor magistrátu v letech 2003 až 2010. Podle uniklých policejních odposlechů zveřejněných v březnu 2012 v deníku MF Dnes se radil s pražským podnikatelem Romanem Janouškem o tom, za jakých podmínek má jako ředitel majetkového odboru pronajímat majetek magistrátu. A když pochyboval o výhodnosti, Janoušek mu říkal: "Zavři oko, je to v pořádku." Podle švýcarských vyšetřovatelů měl Ďurica i podpisová práva k Janouškovým švýcarským účtům.
Ďurica podal na město žalobu na ochranu osobnosti. Za neoprávněné poskytnutí informací o jeho platu, které považoval za diskriminaci, požadoval omluvu a satisfakci 150 tisíc korun. Zatímco spor o platnost výpovědi soudy ani po pěti letech pravomocně nerozhodly, druhou žalobu smetl Městský soud v Praze ve čtvrtek pravomocně ze stolu.
Že se jmenuji Ďurica
Žalobu už v únoru zamítl prvoinstanční soud, ale protože se Ďurica odvolal, musel jej řešit Městský soud v Praze. Soudce Tomáš Novosad měl zpočátku nejasno v tom, jak se Ďurica cítil diskriminován.
"Bylo to z důvodu pohlaví nebo věku?" ptal se Novosad. "Já myslím, že jen kvůli jménu Ďurica," odpověděl Ďurica. Podle něj totiž v posledních letech přišly desítky žádostí, aby magistrát zveřejnil platy úředníků. Ale ten to udělal jen v jediném případě: Když se redaktor Hospodářských novin ptal na plat dvou dříve nejmocnějších úředníků - právě Ďurici a šéfa investic Jiřího Tomana.
"V tom vidím diskriminaci. Město si vybralo pouze mě a pana Tomana s tím, že pokud by ty údaje neposkytlo, bylo by poškozeno jeho dobré jméno. To je přece absurdní, ke všem se má přistupovat stejně," rozhorloval se před soudem.
Jeho jméno pak prý figurovalo v titulcích novin s tím, že bral vyšší plat než ministr. "Byla to dehonestační kampaň. Veřejnost nedostala informaci, že obdobné platy měli i ostatní zástupci ředitele magistrátu a ředitelé odborů," argumentoval.
Dvanáctkrát zamítli
Pravda ovšem je, že magistrát zpočátku odmítal plat Ďurici i Tomana zveřejnit. A to dokonce dvanáctkrát. Zdůvodnil to ochranou jejich soukromí. Jenže redaktor Hospodářských novin se proti tomu pokaždé odvolal a ministerstvo vnitra následně dvanáctkrát rozhodlo, že zamítnutí je nezákonné. A poukázalo na několik rozhodnutí soudů, které řekly, že veřejnost má právo vědět, za co jsou placeni úředníci, kteří mají rozhodovací pravomoci - v těchto případech převyšuje právo veřejnosti na informace ochranu soukromí úředníka.
Kvůli tomu, že magistrát dvanáctkrát neposlechl rozhodnutí ministerstva vnitra, dostal anticenu "Zavřeno" pro úřady, které odmítají sdělovat informace. Na to reagovala rada hlavního města v čele s primátorem Tomášem Hudečkem, která v říjnu 2013 přikázala řediteli magistrátu poslechnout zákon a informaci o platu obou úředníků poskytnout.
"Neposkytnutí informací ve spojení se všemi vnějšími okolnostmi lze považovat za dlouhodobé poškozování dobrého jména hlavního města Prahy," stojí v usnesení rady. A magistrát vzápětí uvedené informace poskytl. Za to si vysloužil žalobu Ďurici.
Žádostí byly desítky, řekli to jen o mně
"Během šesti let přišly na magistrát desítky žádostí o zveřejnění platu úředníků, které magistrát zamítal. V mém případě dokonce dvanáctkrát. Pak vyšel článek, kdy dostali puntík za netransparentnost, a poté zveřejnili jen plat mě a pana Tomana. Nikoho jiného. To je diskriminace," uvedl s tím, že rada města se navíc podle zákona neměla do případu vkládat - o informaci byl žádán magistrát, tedy úřad veřejné správy. "Já sám jsem týden poté napsal žádost, kdy jsem se také ptal na plat dalších srovnatelných úředníků. A magistrát to zamítl," dodává Ďurica.
Jenže soudce Novosad dal plně za pravdu prvoinstančnímu soudu a Ďuricovo odvolání zamítl. "Sám uvedl, že nespatřuje újmu ve sdělení uvedené informace, ale že byla sdělena pouze o něm. V tomto se nedomnívám, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu," uvedl. A poukázal na to, že i znění požadované omluvy, v níž by magistrát uvedl, že "v rozporu s platnou právní úpravou poskytl údaje o jeho platu," Ďuricovu tvrzení v žalobě neodpovídá.
Těžko řiditelný megaodbor
Ve hře je ale stále ještě druhá žaloba, v níž se Ďurica už šestým rokem domáhá svého návratu na magistrát. Podle něj totiž byla reorganizace účelová - jen s úmyslem se jej zbavit. Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Jaroslava Novotná již třikrát jeho žalobu zamítla, ale její rozhodnutí dvakrát zrušil odvolací soud. Ten nyní bude rozhodovat potřetí. "Pět let se snažím zjistit, jestli jsem stále zaměstnancem a mám přijít zítra do práce. Přijde vám ta délka čekání normální?" ptá se Ďurica.
Jemu samotnému přitom v této při nahrává dění na magistrátu. Jeho vedení totiž připouští, že odbor, který vznikl v roce 2011 sloučením Ďuricova odboru s dalšími, je příliš veliký, a zvažuje zase jeho opětovné rozdělení. "Samozřejmě že to sleduji. Už se ukazuje, že to nejde uřídit. Vím, že už z toho vyčlenili bytový odbor," uvedl Ďurica, který je přesvědčen, že by odbory magistrát dávno rozdělil zpátky, kdyby nehrozilo, že to pomůže k Ďuricovu návratu.
