Praha - Měla prodělat jen banální vyšetření na těhotenskou cukrovku, přesto dopadla návštěva v ambulanci fatálně. Dvaatřicetiletá pacientka zemřela poté, co jí zdravotní sestra podala místo glukózy jedovatou dezinfekci. Sestra si spletla dvě velmi podobné lahvičky.
Loňský případ z Orlové spolu s podobnými kauzami nyní mění českou legislativu. Ministerstvo zdravotnictví se totiž rozhodlo, že pro ambulance zavede akreditace – všechny ordinace budou muset splnit přísná pravidla kvality a bezpečnosti. Platit to bude hlavně pro nakládání s léky či zdravotnickými přístroji. Doposud se akreditovaly jen nemocnice.
„Ambulance se podrobí podobnému hodnocení kvality a bezpečí při péči o pacienta, jaké dnes musí absolvovat nemocnice,“ přibližuje Akční plán ministerstva zdravotnictví, pod nímž je podepsaná náměstkyně Lenka Melicharová Ptáčková.
Akreditovaná ambulance si přijde na víc peněz
Certifikáty budou udělovat na státu nezávislé instituce. Pokud ambulance „štempl“ získají, dostanou za odměnu větší peníze od pojišťoven. Podle akčního plánu se jim platby od pojišťoven navýší o půl procenta.
„V košaté síti ambulancí se tak konečně udělá pořádek. Zamezí se také rizikovým událostem, které mohou dopadnout fatálně,“ chválí změnu šéf Spojené akreditační komise David Marx.
Počet ambulancí totiž rok od roku stoupá, jen za posledních pět let jich přibylo víc než 1500. „Nejsou to už přitom jen jednoduchá zdravotnická zařízení, ve kterých je jeden doktor, sestřička a stůl. Jsou to často specializovaná pracoviště, ve kterých se dělá jednodenní chirurgie nebo endoskopie,“ upozorňuje David Marx. K žádné kontrole kvality je přitom podle něj nikdo nemotivuje.
Zařízení přitom prý často chybují. Nejvíc prohřešků se děje při skladování léků nebo obsluze zdravotnických prostředků. Na štíru ambulance bývají i s metrologickým zákonem – nemají správně kalibrované váhy. „Což je problém, protože řada léků se dávkuje podle váhy,“ řekl Marx.
Jde jen o byznys pro firmy
Jenomže lékařům se nápad nelíbí. Akreditace podle nich kvalitu péče nezlepší. „Jediné, co to přinese, je větší administrativní zátěž zdravotníků a vyšší náklady na provoz každé ambulance. Za akreditace se totiž samozřejmě platí,“ říká třeba předseda Vědecké rady České lékařské komory Zdeněk Mrozek.
Větší zařízení typu poliklinika zaplatí za akreditaci desetitisíce, obyčejná ordinace s lékařem a sestrou vydá kolem dvanácti tisíc korun. Certifikát trvá celkem tři roky. „Většinou ho přitom udělují soukromé firmy, pro které je to výhodný byznys,“ dodává Mrozek. Kontrolu kvality podle něj zvládne zajistit sama komora.
„Navíc bez zbytečností. Některá opatření, která zavedla akreditace v nemocnicích, jsou totiž spíš na překážku. Třeba zatímco dřív byly opiáty zamčeny ve skříňce přímo na oddělení, dnes je musí mít akreditovaná nemocnice na speciálním místě s ochranným přístupem. Problém je ale v tom, že s nimi tak běhá sestra tam a zpět přes půlku nemocnice, což je nakonec daleko rizikovější,“ popisuje Mrozek.
Akreditovaných ambulancí je málo
Podle Davida Marxe je ale nezávislost na státu a na komoře klíčová. „Nestane se tak, že se z certifikátu stane jen nastavení nejnižších možných kritérií. Předejde se také tomu, že se do udělení certifikátu promítne politická zvůle,“ vysvětlil.
Akreditace se českým zdravotnickým zařízením udělují od roku 1998, kdy v tuzemsku vznikla Spojená akreditační komise. Jde o nezávislou instituci, která vznikla z rozhodnutí ministerstva zdravotnictví. Doposud udělovala certifikáty hlavně nemocnicím, majitelé ambulancí měli podle Marxe o akreditaci zájem jen zřídka. "Dali by se spočítat na prstech," tvrdí Marx.
Kromě Spojené akreditační komise uděluje v Česku různé druhy certifikátů kvality dalších pět soukromých společností.
