reklama
 
 

Odkud je maso v obchodě? Konečně získáte jistotu

5. 2. 2015 6:10
S výjimkou hovězího, u něhož si sledování původu už dříve vyžádala „nemoc šílených krav“, je dosud značení ostatních nejvíce prodávaných druhů masa dobrovolné.

Praha – Od začátku letošního dubna získají spotřebitelé věrohodnou informaci o původu vepřového, drůbežího, skopového nebo kozího masa na pultech tuzemských obchodů. Stejná povinnost dosud platila pouze pro hovězí maso.

Začne totiž platit nové unijní nařízení, díky němuž lidé získají z etiket na obalu nebo cedulek u prodejních pultů údaje o tom, kde bylo zvíře chováno, v jaké zemi bylo poraženo a kde bylo maso zpracováno. Povinnost se týká čerstvého, chlazeného i mraženého masa.

„Pokud bylo maso chováno a poraženo v jedné zemi, stačí oba dva údaje shrnout pod jednu kolonku označenou jako původ,“ říká výkonný ředitel Českého svazu zpracovatelů masa Jan Katina.

Nová povinnost se nedotkne masa, které bylo dodáno na unijní trh před 1. dubnem 2015, a to až do spotřebování zásob.

CZ neznamená český původ

S výjimkou hovězího, u něhož si sledování původu už dříve vyžádala „nemoc šílených krav“, je dosud značení ostatních nejvíce prodávaných druhů masa dobrovolné. Někteří tuzemští výrobci sice radí, aby se lidé orientovali podle kódů na obalech nebo u prodejních pultů, podle expertů je ale takové označení nejednotné a zavádějící.

Kód CZ, který výrobci uvádějí na obalu, přitom český původ masa nezaručuje. Značka, která se objevuje ještě s příslušným číselným kódem označujícím konkrétní firmu, často ve výrazném oválu, je totiž „pouze“ označením zdravotní nezávadnosti masa a o zemi původu nic neříká. Rozhodující je v tomto případě sídlo firmy, která maso zpracovala. Označení CZ tudíž může nést jakékoli dovozové maso, které bylo v Česku třeba jen zabaleno.

„Skutečný původ masa zákazníci, kromě hovězího, v současné době poznat nemohou. Určitým vodítkem může být uvedení názvu výrobce na obalu baleného masa, ale neplatí absolutně, že maso pochází z českých chovů. Může být u nás jen porcováno a zabaleno,“ potvrzuje agrární analytik Petr Havel.

Například řetězec Kaufland, který si maso sám zpracovává v závodě v Modleticích u Prahy, dováží část vepřového masa z Německa nebo Rakouska. Billa, Lidl i Globus garantují u čerstvého vepřového masa výhradně český původ. Krůtí maso dováží Globus z Německa, jehněčí a skopové maso z Velké Británie, telecí z Nizozemska.

Podle Českého statistického úřadu se k nám nejčastěji dováží vepřové a drůbeží maso z Polska, Německa, Španělska, Brazílie nebo Maďarska.

Zapamatujete si číselné kódy?

Aby si už nyní mohl být spotřebitel skutečně jistý, musel by si zapamatovat, které firmě, respektive závodu patří jaký číselný kód a vědět přitom, že zpracovává maso pouze z českých chovů. Takto učí zákazníky znát svůj číselný kód třeba Kostelecké uzeniny, jejichž maso pochází výhradně z Česka.

„Pokud vybíráte vepřové maso a chcete mít jistotu, že opravdu pochází z chovu z českých farem a nebylo v Česku jen zabaleno, měli byste hledat výrobky s označením CZ 15 a CZ 333,“ upřesňuje Jaroslav Janoušek, ředitel závodu Kosteleckých uzenin v Plané nad Lužnicí.

Proč se tuzemské firmy nespojily a nezavedly už dříve společnou značku, která by lidem na první pohled řekla, že maso je českého původu? „Ze strany výrobců masa nebyla vůle shodnout se na společném značení původu. Firmy si navzájem konkurují,“ vysvětluje výkonný ředitel Českého svazu zpracovatelů masa Jan Katina.

Jistotu nepřináší ani značky kvality potravin. Zatímco označení „Český výrobek – garantováno Potravinářskou komorou ČR“ původ masa dokládá, u jedné z nejrozšířenějších značek Klasa taková povinnost týkající se masa není.

Rozhodující je, kde žilo nejdéle

Dubnová novinka by tedy měla vnést do označování jasno. Ani poté ale nemusí stoprocentně platit, že „české“ maso musí pocházet jen z Česka.

„Existuje určitá výjimka. Třeba Dánsko se specializuje na chov selat, která pak vyváží do ostatních zemí včetně České republiky. Hlavním kritériem původu je podle unijního nařízení to, kde bylo zvíře chováno po většinu svého života. Maso ze selete, narozeného v Dánsku, avšak chovaného a poraženého v České republice, bude mít zemi původu Česko,“ vysvětluje Katina.

Prováděcí předpis stanoví i další podrobnosti týkající se případů, kdy zvíře bylo chováno postupně ve více státech.

Pro výrobce masa je nová povinnost komplikací. „Dokládat původ masa extrémně zvyšuje nároky na administrativu, ale i na prostory,“ říká Jan Katina. „Každá změna ve značení obnáší náklady, které se musí investovat do technologie. V tomto případě to budou nemalé náklady na úpravu software,“ dodává za Kostelecké uzeniny Jaroslav Janoušek.

O jak vysoké náklady půjde, si ale neodvážili odhadnout. Vliv na cenu masa pro konečné spotřebitele budou mít podle nich jen minimální. Výrobci masa si prý spíše sníží marže a zmrazí investice či inovace.

Analytik Petr Havel se domnívá, že dohledatelný původ masa v obchodech může naopak ještě více pomoci nastartovat poptávku po českých potravinách, což firmám ve výsledku přinese profit. „Zvýší-li se poptávka po národní produkci, mohou i naši producenti více vyrábět pro národní trh, což může zvýšit zaměstnanost a přispět k celkovému rozvoji takových podniků,“ říká.

Zmatek ve značení uzenin?

Havel ale varuje před dalším nařízením, které se chystá prosadit výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin Evropského parlamentu. Jde o označování původu také u masných výrobků, které se skládají z mnoha složek. "V praxi by to znamenalo vytvářet nové a nové obaly, což by samozřejmě vedlo ke zdražení potravin a především k matení spotřebitele,“ upřesňuje.

„Složení vícesložkových potravin se z pohledu zemí původu neustále mění. Pokud by museli výrobci země původu jednotlivých složek potravin na obalech uvádět, hrozí riziko, že může mít každá šarže jinak úplně stejných výrobků zcela jinou skladbu zemí původu. To by v praxi znamenalo vytvářet nové a nové obaly, což by samozřejmě vedlo ke zdražení potravin a především k matení spotřebitele,“ obává se Havel.

Na nesmyslnost úpravy, jejíž návrh schválil zmíněný výbor v polovině ledna, upozorňuje také společnost Masozávod Krahulčí, výrobce masných výrobků Krahulík. "Z naší zkušenosti vyplývá, že o složení výrobků se zajímá třicet až čtyřicet procent zákazníků. V tomto případě by neustálé změny v popisu jinak standardního výrobku vedly jen ke zmatkům," říká marketingový manažer společnosti Martin Vacke.

Až 60 procent vepřového z dovozu

Podle předběžných údajů ministerstva zemědělství dosáhla v loňském roce spotřeba vepřového masa v České republice 545 tisíc tun živé hmotnosti, což je mírný nárůst v porovnání s rokem 2013. Tuzemské firmy vyprodukovaly 313 tisíc tun vepřového, na vývoz šlo 88 tisíc tun. Do České republiky se pak dovezlo 320 tisíc tun vepřového masa. Podíl dovozu na spotřebě činil 58,7 procenta a oproti roku 2013 se zvýšil o 1,1 procentního bodu.

U drůbežího masa hovoří odhady za loňský rok o spotřebovaných 320,4 tisíce tun živé hmotnosti, což je o půl procenta více než předloni. V Česku se vyprodukovalo 218,4 tisíce tun drůbežího masa, přičemž na export šlo 44,4 tisíce tun. Dovoz pak činil 145,6 tisíce tun. Na jednoho obyvatele loni připadalo 23,2 kilogramu drůbežího masa.

Během loňského roku Češi spotřebovali 114,7 tisíce tun hovězího masa. Tuzemské podniky vyprodukovaly 162 tisíc tun, z toho vyvezly 88 tisíc. Dovoz pak představoval 40 tisíc tun.

autor: Kateřina Vokurková | 5. 2. 2015 6:10

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama