Praha - Velká část půjček je již v současné době poskytována bez nutnosti zajištění. To je typické pro většinu spotřebitelských půjček a úvěrů ze stavebního spoření do určité výše - obvykle okolo 200 tisíc korun.
Pokud ale klient požaduje vyšší úvěr, musí do úvěrového vztahu přidat ručitele (případně více ručitelů). A to může být téměř nepřekonatelný problém - nalézt vhodného člověka, který by na sebe vzal ručitelský závazek a banka jej akceptovala.
Nejvyšší stupeň zajištění - nemovitost
U nejvyšších půjček - v průměru nad půl miliónu korun - je požadováno zajištění nemovitostí. Této povinnosti se řada lidí chce vyhnout tím, že se spokojí s nižším úvěrem, kde postačí jen ručitel.
Zdánlivě příjemnější forma zajištění však klientovi také může hodně zhořknout. Problém je totiž v tom, že je čím dál složitější vhodného ručitele nalézt.
Zdaleka ne každý totiž může být ručitelem. Ručitel musí mít minimálně stejnou bonitu jako sám žadatel o úvěr. Nezbytností u ručitele je také vhodný věk. Ručitel by v zásadě měl mít tolik let, aby po plánovaném splacení úvěru dlužníkem byl stále ještě v produktivním věku.
Nejschůdnější varianta, která mnoho lidí při nutnosti zajištění úvěru napadne, je vzájemné ručení manželů. To bohužel nelze. Manželé jsou ručitelé ze zákona a při žádosti o úvěr jsou posuzováni vždy společně. Vzájemně si ručit nemohou.
Okruh lidí, kteří mohou být ručiteli, se neustále snižuje. Důvodem je skutečnost, že čím dál více lidí splácí nějakou půjčku, čímž klesá jejich bonita.
Ručitelství je třeba dobře zvážit
Stát se ručitelem je poměrně zásadní rozhodnutí. Mnoho lidí má proto z takového úkonu oprávněné obavy. Obávaným případem pro všechny ručitele je nesplácení úvěru skutečným dlužníkem. V takové situaci banka požaduje po ručiteli splácení, neboť na sebe vzal tento závazek.
Ačkoliv tato varianta znamená pro ručitele nemalou nepříjemnost, není jedinou. Problém může činit samotné ručitelství. Na komplikace může narazit ručitel v okamžiku, když jde sám do banky žádat o úvěr. Poskytnutí záruky za úvěr mu totiž snižuje jeho vlastní bonitu.
Tento člověk je pak bankou posuzován stejně, jako by sám byl dlužníkem a dřívější úvěr splácel. Výsledkem může být, že jeho žádost o úvěr bude bankou zamítnuta právě kvůli předchozímu ručení za půjčku, která ještě není splacena.
Má-li žadatel o půjčku problémy vhodného ručitele nalézt, nezbývá často nic jiného než se spokojit s nižším úvěrem, kde žádné zajištění není bankou (stavební spořitelnou) požadováno.
Ručitel není spoludlužník
Někteří lidé nesprávně zaměňují ručitele se spoludlužníky. Spoludlužník je sice také účastníkem úvěrového vztahu, ale jde o úplně jinou osobu. Spoludlužník nastupuje až v případě, kdy sám dlužník nemá dostatečnou bonitu, aby vůbec požadovaný úvěr získal.
| Úvěrům na renovaci a modernizaci bydlení hrozí zánik |
Spoludlužníkem může být kdokoliv, kdo spolu s žadatelem o úvěr uzavře s peněžním ústavem smlouvu a společně se dělí také o všechny povinnosti z půjčky vyplývající. Nejčastěji bývají proto spoludlužníky příbuzní žadatele.
Spoludlužník u úvěrů není nikterak výjimečnou variantou. Žadatelé o úvěr řeší tímto způsobem nejčastěji buď svoji nedostatečnou bonitu, vyšší věk nebo problémy s pojištěním. Spoludlužnictví nemá žádný vliv na zajištění úvěru.
Půjčka, kde není pouze jeden dlužník, ale společně se o závazky dělí více spoludlužníků, musí být standardně zajištěna. To znamená, že i dlužník se spoludlužníkem zcela běžně musí hledat ručitele.
