Praha - Každá domácnost ušetří ročně 2160 korun, pokud parlament zruší koncesionářské poplatky. Kandidát ODS do Evropského parlamentu Edvard Kožušník udělal z jejich zrušení jedno ze svých hlavních předvolebních témat. Senátor ODS Richard Svoboda chce zároveň prosadit jejich zrušení jako senátní návrh zákona.
"Srovnáme-li tolik diskutované zdravotnické poplatky, tak paušály za vlastnictví televize a rozhlasu jsou několikanásobně vyšší," upozorňuje Kožušník. Navrhuje, aby místo administrativně nákladného vybírání poplatků dostávaly Česká televize i Český rozhlas peníze přímo z rozpočtu. Koncesionářské poplatky ve své současné podobě jsou navíc skrytou daní, nikoliv dobrovolnou platbou za konkrétní volitelnou službu.
Podrobněji jsme o Kožušníkově návrhu psali v samostatném článku. V následujícím textu přinášíme přehled dosud platných pravidel. Zaměříme se také na nejasnosti v placení poplatků a případné sankce.
Platí (skoro) každý
V současnosti jsou koncesionářské poplatky prakticky daní za vlastnictví televizního nebo rozhlasového přijímače - bez ohledu na to, zda Českou televizi nebo Český rozhlas skutečně sledujete.
Podle zákona je musí platit každý, kdo odebírá elektrickou energii. Povinnosti se lze nicméně vyhnout vyplněním čestného prohlášení, že v domácnosti nikdo nevlastní televizní přijímač. "Pravdivost takového tvrzení si dokážeme poměrně snadno ověřit," říká mluvčí České televize Ladislav Šticha.
Tři argumenty zastánců poplatků
Proč musí platit i ten, kdo se údajně na veřejnoprávní televizi nedívá, nebo je s jejím programem nespokojený? Hlavní argumenty zastánců poplatků jsou tři: Za prvé by se na financování veřejné služby měli podílet všichni, přestože se dobrovolně rozhodnou ji nevyužít. Za druhé asi úplně každý alespoň občas sleduje přinejmenším sportovní přenosy, které veřejnoprávní stanice nabízejí. A za třetí - dokazování je prakticky nemožné.
Domácnosti jen jednou
Měsíční výše koncesionářského poplatku je 135 korun u České televize a 45 korun u Českého rozhlasu. Výrazněji vzrostl poplatek u České televize, kde ještě v roce 2005 činil 75 korun.
Fyzické osoby - tedy běžní občané - platí jen za jednu televizi a jedno rádio nezávisle na tom, kolik přijímačů doma skutečně mají. Stačí jedna platba v rámci domácnosti, takže ostatní osoby (manželka, děti a podobně) žijící s "poplatníkem" ve společné domácnosti pak už nic neplatí.
Jen jednou platíte i tehdy, jestliže střídavě žijete v několika bytech (například část roku v místě trvalého bydliště a zbytek roku na chalupě).
Jestliže jedno zařízení umožňuje příjem jak televizního, tak rozhlasového vysílání, platí se za něj oba poplatky.
Stačí karta v počítači
Poplatek se platí za zařízení "technicky způsobilé k individuálně volitelné reprodukci televizního či rozhlasového vysílání" bez ohledu na způsob příjmu. Podle zákona se tedy musí platit i za MP3 přehrávač či discman (pokud umožňují poslech rozhlasového vysílání) nebo za autorádio či například televizní kartu v počítači.
Kdybyste tedy v domácnosti neměli klasickou televizi nebo rádio, ale používali "jen" notebook s televizní kartou nebo dokonce mobil s rádiem, musíte platit také. Dokonce i tehdy, jestliže rozhlas posloucháte jen při cestě autem. Stále však platí, že domácnost platí jen jednou.
Osvobození od poplatků
Od placení jsou osvobozeny jen tři skupiny lidí. Jednak ti, kteří přijímač skutečně nevlastní. Dále ti nejchudší (jednotlivci nebo domácnosti, jejichž čistý příjem za uplynulé kalendářní čtvrtletí byl nižší než 2,15násobek životního minima). A podle zákona také "osoby postižené oboustrannou hluchotou nebo slepotou".
Pokuta až 15 tisíc
Za neplacení koncesionářských poplatků vám hrozí sankce, zákonem zvaná "přirážka". U televizních poplatků činí 10 000 korun, u rozhlasových 5000 korun. Kromě toho samozřejmě musíte uhradit i dlužné poplatky a také případné soudní poplatky.
Podnikatelé zaplatí i desetitisíce
Podnikatelé (fyzické i právnické osoby) platí sice stejnou výši poplatků, ale na rozdíl od domácností za každý přijímač. Takže když má firma v kanceláři nebo provozovně třeba šest televizí a deset rádií, platí šest televizních a deset rozhlasových poplatků. Také "přirážku" pak musí platit za každý nepřihlášený přijímač.
Výjimkou jsou jen prodavači a opraváři těchto přístrojů. "Ti hradí pouze tolik poplatků, kolik mají provozoven," potvrzuje vedoucí oddělení poplatků ČT Jiří Lípa.
Často vznikají nejasnosti ohledně rádií, která si zaměstnanci přinesou do kanceláře. "Jestliže si zaměstnanec pravidelně přináší přijímač na své pracoviště, není zaměstnavatel povinen za takový přijímač platit. Ovšem v případě, že přijímač zůstane déle než 30 dní v prostorách zaměstnavatele, měl by za něj zaměstnavatel platit," říká vedoucí útvaru rozhlasových poplatků Českého rozhlasu Ondřej Beran.
Pozor na průmyslové televize
Za technicky způsobilé zařízení se podle zákona považuje i taková televize, kterou si její uživatel upraví k jinému účelu. Firma tedy podle Jiřího Lípy musí platit i tehdy, jestliže používá obrazovky výhradně k videoprojekcím či dokonce jen ke sledování vnitřního kamerového okruhu (průmyslové televize).
Za internetový stream se neplatí
A jak je to v případě, když počítač nemá televizní kartu, ale lze si na něm po internetu běžně pouštět televizní nebo rozhlasové vysílání (takzvaný stream)?
"Zákon o televizních poplatcích dosud nepovažuje internetový stream za řádné televizní vysílání," říká Štěpán Janda z tiskového oddělení České televize. "Z počítačů s pouhým připojením k internetu se poplatek nevybírá," potvrzuje také Ondřej Beran z Českého rozhlasu.
Před nedávnem se sice objevily informace o chystaném rozšíření této povinnosti i na internetový stream, pravděpodobně k němu ale nedojde. Jak Aktuálně.cz potvrdila Renata Slámková z ministerstva kultury, úřad sice připravuje novelu zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, nicméně rozšíření zpoplatnění nebude jeho součástí.
| Čtěte o návrhu na zrušení poplatků: Kandidát ODS ruší televizní poplatky. Úspora 2160 Kč Kožušník: Proč chci zrušit koncesionářské poplatky |
