V roce 1990 byly na území Česka pouze tři ekologicky hospodařící farmy. Dnes jich je na čtyři a půl tisíce. Nárůst jejich počtu byl patrný zejména po vstupu do EU, kdy čeští farmáři mohli v rámci Společné zemědělské politiky (CAP) začít využívat dotace z Bruselu. V podílu ekologicky hospodařících subjektů zaujímá Česko v EU druhé místo hned po Rakousku. Co se týče podílu ekologicky obhospodařované zemědělské půdy, patří ČR pátá pozice. Ve statistikách tak země poráží i průkopníky ekozemědělství ze západní Evropy. Poněkud překvapivý fakt má jednoduchou příčinu: hlavními oblastmi ekozemědělství jsou tradičně méně příznivé horské a podhorské oblasti a většinu z nich tvoří nenáročné pastviny.